Článek vyšel v časopise SNOW 44 (prosinec-leden 2008/09).
A přesto se navzdory tomu všemu lyžování úžasně dařilo. Rozmach nastartovaný dekádou předchozí vrcholí. Počty lyžařů rostou, stejně jako prodej vybavení. Dále se rozšiřují a modernizují střediska stará a vznikají nová včetně areálů na ledovcích (1977: celkem 36!). Fronty u vleků nestojí zdaleka jenom u nás. Lyžování se stalo ohromnou módou.
Svědčí o tom rozšíření nových variant lyžování, a dokonce i sportů příbuzných. Dominuje sjezdování, ale silně vzrostla obliba běžek. Pod názvem hot-dog v Americe vykvetla první generace organizovaného akrobatického lyžování. Nadšenci znovuobjevují telemark. Svou nejslavnější dekádu prožívají i skiboby. Lyžaři touží jezdit celoročně, a tak se rozšířilo trávní lyžování (začátek 1966) a vyrašily svahy s umělou hmotou. Boom zažívalo i lyžování vodní. Zcela mimo zájem mainstreamu dostalo v Americe podivné široké prkno „sněhových surfařů“ první vázání.
Oscarové boty
Výroba je ve znamení umělých hmot. Ty očarovaly nejenom soudruhy v NDR, ale také výrobce lyží i bot. Botám by Oscar asi patřil i tentokrát. S plastovým skeletem mohou být stále vyšší: zadní opěrka, ale i celý komín. Objevuje se zadní nástup, střední, dvoudílný skelet s kloubem, první dámská bota, první canting, začátky tlumení nákleku pružinami, utahování lankem. Mnozí se snaží omezit počet přezek. Zdokonaluje se vypěňování i hmoty skeletu a výplně botiček. A už tehdy vznikl základ dvou hlavních závodních bot historie: Lange a Nordicy. Některé, např. Hanson nebo Garmont na obr. 1, si skoro říkají o místo v expozici užitého umění. Unifikovaný plastový výlisek ale především skoncoval s ruční výrobou a dovolil chrlit statisíce párů. Nové boty, mnohem lépe přenášející síly na lyže, zásadně změnily jejich ovládání a přispěly i ke změnám v technice jízdy. Ochránily kotník, ale přenesly vyvíjené momenty sil „o patro výš“ na koleno. Umožnily dospět ke standardizaci podešví podle norem ISO a tím zajistit lepší funkci bezpečnostních vázání.
Kuriózní vázání Lange Burt, lyže na lanku neujela, nýbrž byla
samonavinutím přitažena zpět
Slibná éra kompaktů
Staré „manufakturní“ myšlení už nevyhovuje ani u lyží. Potřebou se stává velkovýroba a řešením se jeví plasty: „dřevo je pasé, coby jádro bylo jen prozatímním řešením,“ hlásá 1975 Kneissl. PU se skelnými vlákny, dřevo, jak sendviče, tak torzní boxy. Ale i jiné konstrukce, plástvové (Hexcel) či duté (včetně našich lyží Clear). Nové pryskyřice umožňují spojovat vrstvy v kazetě zatepla. Objevuje se sintrovaná skluznice. Lyže asymetrické (Kästle, ale i naše Alexovky). Vznikají některé skutečně legendární modely.
Došlo k první velké diferenciaci v nabídce typů. Je to doba „skutečných chlapů a srdnatých bab na dlouhých prknech“: olympijský vítěz Hemmi měří 165 cm a má obřačky Spalding 215 cm, některé ženy jezdí sjezdy až na 225 cm. Krátké výukové lyže 60. let sice záhy zmizely, ne ale myšlenka: ožila jednak v lyžích trikových (hot-dog), jednak v podobě tzv. lyží kompaktních: kratších o 20–30 cm, mírně rozšířených, se zaoblenou „dnešní“ špičkou, ba i s twintipem. „Zima kompaktů přichází,“ hlásá 76/77 dobový tisk a slibuje: „Točí jako krátké, vedou jako normální a drží jako slalomky.“ Tak slavné to ale nebylo, a tak stále lépe upravované sjezdovky a vzhlížení k závodníkům kompakty záhy potlačily (79/80 „začátek jejich konce“). Vedle nich se nabízely i měkčí a ovladatelnější softski a na samém konci dekády tzv. MIDy coby kompromis mezi kompakty a lyžemi klasickými. Rozdělení 1979/80 na Alpin – Soft – Mid – Compact – Short nabourává obvyklou představu, že vše byly dlouhé a tvrdé bestie. Ale ani tato revoluce nevyšla. Na dokonalejší carvingové vnuky Compactů jsme si museli počkat skoro dvacet let.
Lyžařská euforie plodí mnoho dobrých, ale také kuriozní výrobky. Jen máloco z toho, co dnes používáme, se alespoň v nápadu neobjevilo už tehdy. Kuriozitou byly třeba 170cm Fritzmeier Duo s posuvnými závažími vepředu a vzadu, jež tak měly měnit své vlastnosti. Hitem byly sjezdové Lochski s otvorem ve špičce. Ale také Parablack, zábrana na přední části lyží proti jejich překřížení. V té době začíná i u lyží systemizace a zavádí se „výkonnostní“ klasifikace L-A-S, jež definitivně padla až s nástupem lyží carvingových.
Od středověku do novověku
Taková byla dekáda vázání. Její začátek ještě navazuje na „středověk“ 60. let. U pět let nejprodávanějšího Salomonu 555 je ještě třeba zaklapnout patu ručně pákou a také Rotamat není nášlapný. Ale 727 (1978) už je předobrazem vázání dnešních. Pro nás byly nejdůležitější Markerova čtyřkloubová špička M4 (1972) a M4-15 s patou Compact (1979). A koncem dekády vyvinul on i Salomon vázání elektronické. Na trh ale nikdy nepřišly.
Značnou popularitu získala i vázání desková, uvolňující desku pod botou. Objevily se i pokusy o přímé propojení vázání s podešví boty, ba i plné uložení mechanismu do boty, včetně kuriozního Lange Burt, jemuž lyže na lanku neujela, nýbrž byla samonavinutím přitažena zpět.
„Sichráky“ neboli bezpečnostní řemínky spojující botu s vázáním konečně okolo roku 1975 začínají nahrazovat brzdy. FIS je nařídila od sezóny 80/81.
Od počátku dekády se projevují snahy o standardizaci a unifikaci. Tlak vzešel už v 60. letech od Američanů, „dušených“ právníky, pro něž byla několikanásobně vyšší úrazovost než dnes požehnáním. Z tzv. doporučení IAS se 1977 vyvinula dnešní stupnice DIN 1–10, závazná od 1980. Byla to slavná doba vázání, jež se skutečně stala osvoboditelem.
Oficiálně odzvonilo klasické rakouské technice. Hlásá se dynamičtější jízda založená na tlaku do zahraněných lyží, umožněná i stranově vedoucími botami a lépe držícími lyžemi na kvalitnějších tratích. Zaklínadlo zní Umsteigen, oblouky s přestupem. Italové mají „anticipacione“. Čím lepší lyžař, tím více pro něj platí omezit sesouvání lyží a co nejvíce jet po hraně. Nejviditelnější komerční výuka ale tyto proklamované sportovní trendy nereflektuje. Však také má „rakouské“ smýkání tvrdý kořínek a s jeho dědictvím se o řadu let později tvrdě utká ještě carving…
Lyžování zažívá zlaté časy. Jeho popularita roste, vyrábí se
a prodává jako nikdy v historii...
Kdo víc a ještě víc?
Výrobcům se dařilo. Statistiky trumfují produkci dnešní: největší Rossignol 1979 udává 2 174 000 párů, takřka polovinu všech lyží prodávaných nyní, Salomon 2,5 milionu párů vázání. Zdálo se, že „zítra se bude jezdit všude“ a že nad lyžařskou říší slunce nezapadá. Tím spíše, že kampaň pobízející stále pohodlnější lidi k pohybu pod chytlavým sloganem LLL – běžkaři žijí déle – se ujala a rostla i popularita lyžování klasického. 1970 se objevují „šupiny“. Tento segment trhu ovládli Fischer a Kneissl. Firmy „umějí“ plasty a vrhají se do výroby tenisových raket.
Zamlada nezámožní řemeslníci se stali velkotovárníky. Legendy se vyprávějí o tom, jak se nabobsky trumfovali Kneissl s Rohmoserem (Atomic). Nesoudní a oslnění páni fabrikanti zvyšovali výrobu jak socialistické železárny a chovali se, jako kdyby počty lyžařů mohly a měly pořád růst. Brzy měli poznat, jak se mýlili…
Trh je ale stále velmi pestrý. 1975/76 ve SP boduje 15 značek lyží a 11 bot. 1977/78 v něm startuje 19 značek lyží a 14 bot. Začátkem dekády ještě vývoj a výzkum neexistují, ale už 1976 v něm Fischer zaměstnává 42 lidí.
Vděčné roky lyžařského sportu
Logicky se dařilo lyžování jako sportu. Vyšly olympiády, už plně televizní. Sapporo 1972 pomohlo z Japonska udělat nenápadnou lyžařskou velmoc. Dorostla silná poválečná generace závodníků v čele s Klammerem, Thoenim, Stenmarkem, Moserovou-Pröllovou. Zájem o Světový pohár byl mnohem větší než dnes, a tudíž i jeho mediální pokrytí. Kupodivu i u nás. Neublížily mu ani falešný amatérismus MOV (vyloučení Schranze při ZOH 1972, profesionálové ještě na OH nesměli), ani machinace FIS proti nepohodlně vítězícímu Stenmarkovi. Popularita plodila novinky, postupně přijímané do FIS: lety (1971), akrobatické lyžování (1977), trávní lyžování (1979), SP skokanů (1979). Napřed ve formě tzv. Siitonenova kroku se v běhu objevilo bruslení. Měnil se i materiál: 1975 skokanské kombinézy, 1976 helmy. Koncem dekády jde do kombinéz i obří slalom, ještě ale ne s helmami.
Pozoruhodné jsou úspěchy naší diplomacie: 1970 MS klasiků, dvakrát SP sjezdařů, 1974 dokonce finále, kongres Interski 1975, vše na Slovensku. Okolo závodů se ještě netočilo tolik peněz, takže „rvačka“ o pořadatelství asi nebyla tak velká jako dnes.
Československo
„Co Čechoslovák, to lyžař“: uvádějí se až 2 miliony. Naše malé hory, zavalované davy lyžařů, příslovečně praskají ve švech (1979 přepravuje Špindl jen 1840 os/hod.!) Zrodil se fenomén „hodinových front“. A také „rokytnický zázrak“ v podobě střediska střiženého podle moderního alpského vzoru. Hlavně z nouze se stáváme světovou velmocí v počtu svahů s umělou hmotou. Vyrábíme a plníme plány (Artis Nové Město hlásí 306 300 párů), ale přesto se „chronický nedostatek běžek řeší na nejvyšší úrovni“. Aby ne: 1965 pokrylo náš trh 7 000 párů běžek, 1979 nestačí 125 000! Licenční výroba Atomiců Aluglass v Súlovu se potýká s problémy. Až 1978 se začínají vyrábět rekreační licenční boty Botas Caber za nepřiměřených 1 450 Kč. A ve stejné době mizerné deskové vázání Gertsch. A kupodivu také dětské přilby! Vzácnou radostí jsou licenční Markery z Filmového průmyslu Barrandov (FP, opravdu). Velkým kladem byla iniciativa České státní pojišťovny, od roku 1975 provozující servisní střediska bezplatného seřizování vázání. Slušné lyže sice nakonec skoro každý vážný zájemce nějak sežene, ale nedůstojně, spíš „pod pultem“, ze známosti či za úplatek. Nebo propašované od šťastlivců vyjíždějících na Západ.
Přesto se lyžaři zvedají výsledkově: body ze SP konečně vozí sjezdaři, medaile mají klasici Rygl, Šikolová, Henych, Kodejška. Na omezené podmínky Banánistánu docela slušná bilance. A když bychom přidali plejádu emigrantů, prchajících po celých dvacet let po srpnu 68…
Neubráním se povzdechu, jak šťastní jsme my lyžaři mohli být, kdybychom tento neopakovatelný boom mohli zažívat skutečně „live“ a ne jen na zchudlém dvorku za železnou oponou.
Už nikdy
Sedmdesátá léta přinesla už většinu toho, co ve vybavení máme dnes. Na lyžích a vázáních z jejich konce bylo ještě poměrně časté vídat lyžaře i v prvních letech carvingové revoluce. A některé nápady vzešlé z tehdejšího drajvu možná stále čekají na uskutečnění.
Uvážíme-li dnešní okolnosti, lze si bez obav vsadit na to, že lyžařsky tak nadšená doba se už opakovat nebude.