Den 0 – nočním vlakem do Alp

Naší filozofií je především svoboda cestování a respekt k navštívenému místu a jeho obyvatelům. Nejraději tedy cestujeme s malými batůžky a využíváme především veřejnou dopravu a vlastní nohy. A tak se po pracovním týdnu v srpnu 2023 v pátek v podvečer balíme a v 18:21 vyrážíme lůžkovým vlakem Českých drah z Prahy přes Linz do švýcarského pohraničního městečka Buchs SG.

Den 1 – na zmrzlinu do Itálie

Po ničím nerušené noci přestupujeme v brzkých sobotních hodinách v Churu do vlaku Rhétské dráhy. Bernina expres je známá značka zážitkového vlaku pro turisty, kterým na palubě poskytuje „all inclusive péči“ ve formě nepřetržitého přísunu občerstvení v klimatizovaných panoramatických vagónech. Projíždí nejhezčími úseky Rhétské dráhy zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. My ale dáváme přednost nevázanému cestování běžnými spoji s možností vystoupit, kde se nám zachce. Z otevřených oken vlaku s větrem ve vlasech a s možností si přivonět k švýcarským loukám a lesům jsou zážitky intenzivnější a umožňují vyfotografovat jedinečnou švýcarskou krajinu.

Přes přestupní stanice Samedan a Pontresina, kde na sebe pravidelné vlaky dokonale navazují, dojíždíme před půl jedenáctou do stanice Bernina Diavolezza. Pěkné počasí nám umožňuje se jet podívat na ledovec již dnes. Přestupujeme do lanovky, kde nám jízdenka Swiss Travel Pass nabízí 50% slevu, a necháme se vyvézt na horní stanici ve výšce téměř 3000 m n. m. Tento rok zažívaly alpské ledovce podle meteorologů velmi teplé počasí, i nás překvapuje, že i v takovéto výšce je 23 stupňů.

Název Diavolezza (rétorománsky Vadret Pers), který v českém překladu znamená „ďáblice“, pochází ze staré legendy o horské víle, jejíž krása se stala osudnou mnoha místním mužům. Jedním z nich byl mladík Aratch , po němž je ledovec Morteratch (neboli „mrtvý Aratch“) pojmenován.

Z horní stanice si vychutnáváme famózní výhledy na zbytky ledovce a je odtud možné podnikat pěší přechody, případně ferratové túry a horolezecké výstupy.

V dolní stanici je možné navštívit muzeum, kde vám virtuální průvodci přiblíží historii regionu a dozvíte se i smutná data o mizení ledovce, který se v posledních letech každoročně zmenšuje o téměř 30 metrů. I proto zde vědci zkoušejí unikátní experiment, v němž se pomocí umělého zasněžování a zakrytí nahromaděného sněhu bílou látkou pokoušejí zpomalit odtávání ledovce lokálním snížením teploty vzduchu. Bohužel letošní srpnové teploty běžně atakovaly 20 stupňů i ve výškách okolo tří tisíc metrů.

Odpoledne pokračujeme túrou kolem nejvýše položené staničky Rhétské dráhy - Ospizio Bernina (2 253 m n.m.), která je zároveň nejvýše položenou tratí přes Alpy. Vede po břehu tyrkysového jezera s matoucím názvem Lago Bianco (Bílé jezero).

Pravidelné vlaky Rhétské dráhy v letním období vozí i otevřené dvounápravové žluté vagónky s nápisem „Carroza panoramica“ neboli „Vagun Panoramic“ a svezení je v nich určitě zajímavější než v klimatizovaných vagonech. Vysledovali jsme, že žluté vagonky jezdí jen na některých vlacích (podle jízdního řádu 3x denně mezi Sv. Mořicem a Tiranem od 26. června do 3. září). V hrkajících stoletých „kabriolet“ vagóncích si užijete opravdovou přírodní horskou dráhu plnou ostrých zatáček a střídání světla a tmy v nesčetných dlouhých tunelech. Neosvětlené vagónky a skřípění špalíkových brzd vyvolávají u méně znalých turistů údiv v očích (a u cestovatelů úžas nad jedinečností staveb tunelů a viaduktů).

Ze stanice Alp Grüm (2 091 m) doslova svištíme přes světoznámou smyčku po kruhovém viaduktu u Brusia (Viadotto elicoidale di Brusio) do italského Tirana (429 m). Dva kilometry před konečnou stanicí v Tiranu překračujeme bez zastavení švýcarsko-italskou hranici. Po hlavní ulici města se vlak proplétá mezi auty a motocykly jako tramvaj a přes hlavní náměstí míří k cíli své cesty.

Během 30 kilometrů sestoupíme o neuvěřitelných 1 662 výškových metrů a podvečerní výheň přesahující 30 stupňů nás nutí k rychlému obratu nejbližším vlakem do Poschiava. Kromě pravého italského cappuccina a zmrzliny na Plazza delle stazioni nás v horkém letním dni příjemně překvapil samoobslužný bezplatný automat poblíž nádraží, kde si je možné načepovat výbornou ledově osvěžující pitnou vodu i v neodolatelně znějící variantě frizzanté.

Nocujeme v příjemném a klidném městečku Poschiavo (1 014 m) bezprostředně u nádraží. Stefano, majitel penzionu Chalet Stazione, nám s radostí prozrazuje tajemství své trvale optimistické nálady. Je to prý tím, že má v datu narození tři číslice 7, kterým zůstal věrný i při plánování svatby.

Pokračování čtěte v článcích:


Autorem článku jsou Aleš Kučera a Petra Fremundová. Aleš rád cestuje s malým batohem, nejraději svobodně bez auta, nejčastěji do hor a po Portugalsku, do Karpat a na lyže do Švýcarska, je iniciátorem turistického značení a lavinové prevence v ukrajinských Karpatech, zajímá se o film a hudbu, rád fotografuje.