Článek vyšel v časopise SNOW 148 time (listopad 2023)

Pandemie způsobují společenské změny. Ve 14. století zabila černá smrt nejméně třetinu evropské populace. Následný nedostatek pracovních sil zvýšil mzdy, osvobodil poddané, inspiroval přijetí časově úsporných technologií v zemědělství a výrobě, urychlil růst měst a obchodu, vyvolal selská povstání a uspíšil nahrazení feudálního hospodářského uspořádání systémy kapitálových investic. Majetková nerovnost se snížila. Trvalo 250 let, než šlechta znovu dosáhla 80procentní koncentrace majetku a musela otevřít své řady bankéřům a obchodníkům.

Ve zmenšeném měřítku, v návaznosti na velmi nedávné pandemické časy, zažívají lyžařská střediska a lyžařská kultura rovněž značně urychlené společenské změny. Díky moderní medicíně se ukázalo, že covidový virus je asi 150krát méně smrtelný než mor; jenže se zdá, že jeho dosavadní společenský dopad je téměř opačný než ve 14. století. V rámci širší ekonomiky pandemie mohutně koncentrovala bohatství do rukou internetových prodejců a technologických podnikatelů. Důkazy pro to lze vnímat v prakticky libovolném lyžařském centru kdekoli na světě. Následující údaje a argumentaci čerpám z mně dostupných amerických zdrojů, po mém soudu však mají globální oborovou platnost.

Předražené nemovitosti

Už tak vysoké ceny nemovitostí, a tím i nájemné, vyletěly v důsledku pandemických dopadů na nová maxima. Na příkladu jednoho z mnoha významných regionů v coloradských okresech Eagle a Pitkin (kam patří i Vail a Aspen) se mediánová prodejní cena bytu mezi dubnem 2019 a dubnem 2023 více než zdvojnásobila, a to z 850 000 na 1,75 milionu dolarů, což představuje nárůst v průměru o 23 % ročně. (Během předchozích 20 let, jež zahrnovala dotcomový krach a hypoteční krizi 2008, činil průměrný roční nárůst přibližně 3,5 procenta). Mediánová cena rodinného domu vzrostla o 320 procent, tedy o 43 procent ročně, z 2,5 milionu dolarů na 10,5 milionu dolarů (ve srovnání s průměrným ročním zhodnocením 13,5 procenta za předchozích 20 let).

Jedním z důvodů těchto prudkých růstů cen je skutečnost, že technologie umožnily bohatým lidem pracovat z domova a ti si k tomu zvolili izolovanou nádheru luxusních horských sídel. Dalším důvodem je, že nemovitosti vypadaly jako rozumné zajištění proti volatilnímu akciovému trhu, zejména když úrokové sazby hypoték v letech 2020 a 2021 klesly pod 3 %, zatímco inflace v roce 2022 krátce dosáhla vrcholu 9 %, než v květnu 2023 klesla na přibližně 4 %. Ani případná silná recese pravděpodobně nesrazí ceny nemovitostí zpět do normálnějších čísel. A konečně, každé lyžařské město může být atraktivním útočištěm před klimatickými změnami.

Covid a z něj plynoucí nízké úrokové sazby způsobily na jiných bohatých realitních trzích mírnější inflaci – na vrcholu konjunktury na počátku roku 2022 vzrostly ceny 5 % nejdražších domů na celém světě o méně než 11 %. V důsledku toho se podle agentury Bloomberg prodeje ve stejném segmentu v tom čtvrtletí snížily o 17,8 procenta.

Vytlačovaní zaměstnanci a původní rezidenti

Ve všech lyžařských městech urychlily rostoucí ceny a nájmy odliv zaměstnanců ve službách. Ti, kteří si práci udrželi, se potýkali s dlouhým, drahým a zhusta nebezpečným dojížděním po zasněžených horských silnicích. Vedle nedostatku pracovních sil byla situace těžká i pro místní podniky. Mnohé z nich skončily a nahradily je restaurace, hotely a maloobchody vlastněné veřejnými společnostmi, bohatými na zdroje. Milionáři zlopověstného typu „jen ne u mě doma“ se dokonce zvráceně snažili zabránit dlouho plánované střediskové výstavbě nových zaměstnaneckých bytů. Chudé rodiny v zaměstnaneckých bytech se právem děsí, že při odchodu do důchodu budou nuceny z příšerně drahého města zmizet, aniž by tušily kam. Ekonomické vyhánění dlouholetých rezidentů značně oslabuje charakter a ráz lyžařských měst, a to jak pro místní obyvatele, tak pro návštěvníky.


Jeden z nijak epických efektů levné sezónky Epic, jíž se vloni globálně prodalo kolem 2,5 milionu kusů: víkendové sjíždění k sedačce High Noon Express v zadní části vailského střediska (Foto: Facebook)

Přeplněné svahy

À propos, návštěvníci. Návštěvnost lyžařských oblastí prudce vzrostla. Na vrcholu protipandemických experimentů se sociálním odstupem a povinnými rouškami došlo k nevídanému rozmachu přírodních sportů. Maloobchodníci vyprodávali kola, kempingové a další vybavení včetně lyžařského; zejména běžky po socialisticku „nebyly“. Poté, co se v březnu 2020 lyžařská střediska zavřela (jelikož byla považována za potenciální ohniska nákazy), klesla středisková návštěvnost v USA za tuto zimu o 12 procent na 51,1 milionu a celosvětově se snížila asi o 18 procent. Návštěvnost amerických středisek se však v sezóně 2020–21 opět zvýšila na 59 milionů a v sezóně 2021–22 dosáhla rekordní hodnoty 60,7 milionu lyžařských dní. Oborový predátor, společnost Vail Resorts vykázala za fiskální rok končící v červenci 2020 pokles zisku o 67 %, ale v roce 2022 dosáhla nových rekordů, když její tržby přesáhly 2,5 miliardy dolarů a zisk vzrostl o 15 % oproti úspěšnému předpandemickému roku 2019.

Neexistují však žádné důkazy o tom, že by tato rekordní návštěvnická čísla vycházela z nějakého faktického růstu počtu lyžařů. Nikdy v historii nebylo dražší učit se lyžovat v destinačním středisku – dobře situovaný nováček může během prvního týdne své lyžařské kariéry třeba v Aspenu snadno utratit 10 000 dolarů za vleky, lekce a ubytování (za takové peníze by si mohl tamtéž udělat licenci soukromého pilota). Díky levným sezónkám však stávající lyžaři lyžovali častěji, a pomohli tak turniketům dosčítat se oněch rekordních lyžařských dní. Covid je posílal domů z kanceláří a jejich děti ze škol; internet jim umožňoval pracovat z hotelových pokojů. Výsledkem bylo, že lyžaři všude stáli (i jezdili) v návalech, spoluvytvářeli strašidelně vyhlížející ranní fronty a utíkali ze sotva poježděných svahů v půl desáté zpět k práci.

Tato všudypřítomná přeplněnost vyvolávala nelibost mezi rozrůstající se populací místních, kteří se naráz ocitli na druhém místě, a snižujícím se počtem sezónních zaměstnanců. Místní obyvatelé nadávali na turisty více či méně hlasitě prakticky kdykoliv v minulosti, ale dnešní námezdně pracující obyvatelé nesou s nelibostí i nedostatek bydlení, stagnující příjmy a oprávněné postoje některých bohatých mecenášů.

Mezitím se zvýšily i náklady na ubytování návštěvníků. Tradiční ramena vedlejších sezón zkraje zimy a na jaře se najednou vypařila, protože majitelé hotelů za pandemie zjistili, že mohou obsadit pokoje za 500 dolarů na noc klidně i po Velikonocích.


Vailská realita 2023: ranní fronta na lanovku táhnoucí se promenádou kalifornského městečka Northstar at Tahoe, jednoho z velmi typických, o nichž v této úvaze píšu (Foto: Facebook)

Dlouhodobé trendy

Je pravděpodobné, že k většině těchto oborových změn by plíživě docházelo tak jako tak, bez pandemie však mnohem pomaleji. Jak uvedeno, v Aspenu a Vailu rostly ceny domů po dobu dvou desetiletí končících rokem 2019 přibližně o 13,5 % ročně. Při tomto tempu by dnes medián rodinných domů stál 4,2 milionu dolarů a dnešní hodnoty 10,5 milionu dolarů by dosáhl až v roce 2031.

Toto vše se může ukázat výhodou pro menší lyžařské areály. „Nezávislost“ se stala legitimním oborovým brandem. Na druhou stranu se bývalá tajně střežená lyžařská útočiště v mnoha případech rychle aspenizují. Proslulé ráje prašanu se stávají stále dražšími pro pověstné lyžařské hipíky, kteří se v nich kdysi rozhodli (protože mohli) usadit natrvalo a nyní nechápou, kde že se to vlastně nacházejí.

Dohlédnout, co bude dál, je nejasné. Turbulentně se vyvíjející prostředí znamená, že jsme neustále ve sféře snížené viditelnosti: světla svítí padesát metrů před auto a dál je mlha. Možná nám v horách zůstanou gentrifikovaná lyžařská městečka bez místa pro lyžařské vandráky nebo pro nebohaté rodiny se třemi dětmi. A pokud je člověk celoživotní lyžař, jeho možnosti odejít na důchod do lyžařského městečka se zúžily, možná i zmizely.

Co si má takový lyžař-srdcař počít, pokud se sveřepě zdráhá pověsit svou starou vášeň ke sněhu na hřebík, dokud ještě opravdu nemusí? Jezdit do zapadlých malých areálů. Koupit si zateplený obytňák. Začít nazouvat skialpy nebo běžky. O moc víc toho věru nebude.


Alternativně nazouvat skialpy nebo běžky, přemítám si tu nijak objevně. Podobně jako vloni pánové Lance Armstrong nebo Michael Douglas, pěkně spořádaně i s manželkami (Foto: Facebook)

Zevnitř vedení středisek i okolních municipalit se tradičně ozývají hlasy po programech pro cenově dostupné bydlení. Chtějí změnit využití nebo nahradit stávající stavby, stavět na pozemcích v obecním vlastnictví, motivovat majitele domů k pronájmu prostor na základě celoročních nájmů namísto krátkodobých a tak dál. Všechny takovéto lidumilnější projekty se stále častěji setkávají s hlasitým odporem novodobých místních obyvatel. Odpůrci se odvolávají na dopady na přetíženost okolí, hluk a architektonickou nevzhlednost, ale často jde o obavy z toho, že kus vedle budou bydlet obyčejné rodiny z dělnické třídy. Je to odvěké: každý si uvědomuje sociální problém, ale jen málokdo se chce podílet na jeho řešení.

Ekonomie popisuje pojem tragédie občiny, kdy jednotlivci s přístupem k veřejnému zdroji jednají ve vlastním zájmu, až v konečném důsledku jeho nadužíváním tento zdroj vyčerpávají. Právě v takové situaci se nachází horský obor (nejen však ten) v jinak paradoxně stále socialističtějších USA, kdo by si to kdy pomyslel. Jenže, a vysmějte se mi, v čem je to tak jiné, v – jen adekvátně prťavějším – našem rybníčku? Když jsem před bezmála dvaceti lety psal na mladičké stránky tohoto magazínu kontroverzní pětidílný seriál Druhá strana mince (přepis dohledatelný na našem webu), měl jsem pocit, že vidím za roh budoucích verzí, v seriálu jmenovaných, Špindlu a Pece. Četl a slýchal jsem tehdy doslovný posměch, že nic vzdáleně podobného v tom našem milém českém ani náznakem nemůže nastat. Komu nebo čemu se posmívají stejné hlasy dnes?