Článek vyšel v časopise SNOW 151 (březen 2024)

Typický lyžařský šampion odchází do sportovního důchodu jako majitel nějaké provozovny v horském středisku, lyžařský trenér či televizní komentátor. Hrstka z nich však dosáhne úspěchu i mimo lyžování. Francouzský celkový vítěz SP 1997 Luc Alphand se stal skvělým jezdcem rallye a v roce 2006 vyhrál legendární závod Paříž-Dakar. Rakouské eso v super-G Christoph Gruber je nyní pilotem letecké záchranné služby Tyrolska. Profesionálním pilotem je také Dominique Gisin, švýcarský olympijský vítěz ve sjezdu z roku 2014.

Ivica Kostelič, mnohonásobný světový medailista včetně zlata z MS 2003 ve slalomu a celkového vítězství ve SP 2011, ukončil kariéru v roce 2017. Nyní je mu 44 let, je otcem čtyř dětí a vycházející hvězdou oceánských závodů na dlouhé vzdálenosti. Jako kapitán své šalupy letos v létě sbíral jen pódiová umístění a na konci sezóny vyhrál prestižní Středomořskou trofej 2023.


Po většinu Ivicovy kariéry byla jeho sestra Janica zásadní součástí jeho podpůrného týmu (Foto: Facebook)

Ve stínu sestry

V začátcích své lyžařské kariéry byl známý především jako starší bratr fenomenální Janicy Kosteličové. O tři roky mladší sestře bylo teprve 17 let, když v lednu 1999 slavila své první vítězství ve SP poté, co ovládla kombinaci v rakouském St. Antonu am Arlberg. Její kariéra málem skončila v prosinci téhož roku, kdy si při tréninku sjezdu ve švýcarském Svatém Mořici vyhodila pravé koleno. Po roce tvrdé rehabilitace vyhrála první slalom sezóny 2001 v Park City v Utahu a následně triumfovala v osmi slalomech v řadě a ve finále ve švédském Åre získala první ze svých tří celkových titulů ve SP.

To ve Střelci narozený Ivica potřeboval více trpělivosti. Po vlastním zranění kolena v roce 1999 si den po svých 22. narozeninách, 24. listopadu 2001 v Aspenu, připsal první vítězství ve SP. Ve slalomu s číslem 64 deklasoval favority včetně italské hvězdy Giorgia Roccy a úřadujícího mistra světa Maria Matta z Rakouska, který později v neděli ovládl druhý slalom před Bode Millerem.

Po zbytek sezóny 2002 Miller a Kostelič tvrdě bojovali na okruhu SP a na ZOH v Salt Lake City. Bode odjel z Utahu se dvěma stříbry, v obřím slalomu a kombinaci. Ivica olympijský slalom nedokončil, ale s Bode Millerem se utkal v nervy drásajícím souboji ve finále SP v rakouském Flachau. Tam Millera porazil o několik desetin a získal svůj první slalomový glóbus.


V lednu 2003, po vítězství ve slalomu v Kranjské Goře, řekl novinářům, že se před závodem cítil „silný jako německý voják připravený k boji v roce 1941“ (Foto: Facebook)

15 let na vrcholu

Během následujících 15 let a vzdor neuvěřitelným 14 zraněním kolena zůstal Kostelič světovou lyžařskou hvězdou, s níž se musí počítat. V roce 2003 získal na MS ve Svatém Mořici zlatou medaili ve slalomu, den po zlaté medaili své sestry. V roce 2006 vybojoval v italském Sestriere svou první olympijskou medaili v kombinaci za Tedem Ligetym. 5. ledna 2003 vyhrál slalom ve slovinské Kranjské Goře. (V ten den měla Janica 21. narozeniny a v Bormiu sama rovněž vyhrála.) Dokázal zvítězit jak ve slalomu, tak v super-G a čtyřikrát za sebou, v letech 2010 až 2013, vyhrál kombinační trofej na Hahnenkammu.

V lednu 2011 Kostelič vyhrál velkolepý super-G, který se jel na spodní části zrádné sjezdovky Streif v rakouském Kitzbühelu. Ten měsíc dosáhl celkem sedmi vítězství ve SP na čtyřech místech, včetně paralelního slalomu v Mnichově. To je na mužské túře SP čistokrevný rekord. Tento mimořádný úspěch pomohl Ivicovi k zisku celkového vítězství ve SP v tom roce; ohromující výkon pro chorvatského specialistu na slalom. Získal také malé glóby za slalom a kombinaci, v následujících dvou letech pak zopakoval triumf v kombinaci. V únoru 2012 se SP jel v Soči v rámci předolympijského seriálu; Kostelič vyhrál kombinaci a poté si ve sjezdu zranil koleno. V té době vedl v celkovém pořadí SP o 218 bodů před Marcelem Hirscherem, ale byl na 11 závodů vyřazen ze hry a na konci sezony se musel spokojit se čtvrtou příčkou. V následujícím roce získal další dvě vítězství ve SP, v kombinaci a slalomu v Kitzbühelu a Kranjské Goře, a stříbrnou medaili v kombinaci na ZOH 2014 v Soči, než pomalu začal výkonnostně ustupovat. V únoru 2017 ukončil kariéru, aby se mohl věnovat jiným cílům a lépe se starat o rodinu.

Se čtyřmi stříbrnými olympijskými medailemi z let 2006 až 2014 ve slalomu a kombinaci a pěti křišťálovými glóby, stejně jako s 27 vítězstvími a 67 umístěními na stupních vítězů v několika speciálech SP patřil Ivica Kostelič k nejzvučnějším jménům v moderním lyžování.


Hvězdné rodinné duo se dostalo na horizontu jejich kariér v roce 2003 na známky Chorvatské pošty (Foto: Facebook)

Rodinný klan

Stejně jako švýcarský sjezdař Peter Müller a italské eso Alberto Tomba byli Janica a Ivica Kosteličovi městskými dětmi – poměrně vzácnost mezi špičkovými lyžaři. Vyrůstali v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska, a trénovali na Sljeme, nevelkém kopci o převýšení 300 metrů kousek za městem. Tato oblast měla závodní tradici a od roku 2005 se zde konalo několik napínavých závodů SP.

Papa Ante Kostelič byl házenkář světové úrovně, člen jugoslávské reprezentace a trenér v Cannes na francouzské Riviéře. Od 70. do 90. let minulého století trénoval řadu elitních házenkářských klubů. Ve své trenérské kariéře se poprvé proslavil triumfem v Poháru vítězů pohárů IHF žen 1981 jako hlavní trenér ŽRK Osijek.

Na začátku 90. let se stal trenérem alpského lyžování, začínaje v místních lyžařských klubech. Byl znám jako velmi tvrdý a náročný trenér, a tak se nezřídka dostával do konfrontací s ostatními členy klubu nebo rodiči lyžařů, kteří měli dojem, že od svých svěřenců vyžaduje příliš mnoho. Pak se ujal trénování svých dětí. Byl náruživým čtenářem knih o tělesném a duševním tréninku. O své znalosti a zkušenosti se dělil s Janicou a Ivicou, kteří se ukázali jako nadaní v oblasti koordinace, rovnováhy a odhodlání.

V té době pocházela většina jugoslávských lyžařů ze Slovinska, nejsevernější provincie, kde se nacházejí Julské Alpy. Chorvatsko je známější pro své dlouhé jadranské pobřeží. Když v roce 1991 začala občanská válka, čelili Kosteličovi obřím logistickým a ekonomickým problémům.


Se čtyřmi křížky na krku a dvaceti lyžařskými zraněními, z nichž většinu odnesla jeho kolena, Ivica nepřestává testovat své fyzické limity (Foto: Facebook)

Krušné začátky

Aby se v těžkých časech uživili, začal Ante lovit harpunou v Jaderském moři u ostrova Mljet, asi hodinu cesty lodí od Dubrovníku, kde vlastnil chatku. Ryby prodával do restaurací na nedalekém ostrově Korčula. Děti tam vodil už od útlého věku; Ivo začal s lovem ryb harpunou už jako malý a ve dvanácti letech byl expertem. Děti se také naučily plachtit na člunu a dokázaly obeplout ostrov.

V létě a na podzim jezdili s otcem trénovat lyžování na rakouské ledovce, ale bylo to pro ně neúnosně drahé. Na počátku své kariéry spali většinou ve stanu nebo v Anteho staré Ladě. Aby ušetřili, často chodili na ledovec nad Kaprunem pěšky. Provozovatelé vleků na ledovcích je někdy nechávali lyžovat zdarma.

V 16 letech Janica dosáhla slibných výsledků na ZOH 1998 v Naganu. Když bývalý lyžařský závodník Vedran Pavlek skončil kariéru a stal se manažerem mladého Chorvatského lyžařského svazu, podařilo se mu sehnat skupinu významných sponzorů, včetně značky Salomon, která Kosteličovým dětem poskytla vynikající výzbroj.

V létě 2001 se Ivica vracel na sníh v Zermattu po dalším zranění, které utrpěl v lednu, pár týdnů poté, co získal své první body ve SP. Pravidelně telefonoval tátovi na chatu u moře, aby mu podal zprávu o svých fyzických a technických pokrocích, a Ante si jeho poznámky pilně zapisoval do velkých zápisníků. „Všechno si zapisuju. Ivica si vede dobře. Věřím, že v zimě konečně prorazí,“ prorokoval. A přesně to se onoho podzimu v Aspenu stalo.

Ante Kostelič se stal velkým obhájcem tradice v alpském lyžování a tvrdil, že nejlepší závodníci musí závodit ve všech disciplínách. Obhajoval kombinační závod a nebál se kritizovat establishment v otázkách nastavení tratí a celkové organizace sportu. Stejně jako Bode Miller a bývalí velikáni Pirmin Zurbriggen a Marc Girardelli i Ivica Kostelič rád závodil ve všech disciplínách.


Ivica Kostelič: Plachtění je jiný způsob, jak si užívat přírody. Je to trochu podobné jako s lyžováním, protože jste celou dobu v přírodě a aktivně využíváte její sílu k vlastnímu pohonu (Foto: Facebook)

Prostořeký

V lednu 2003, po vítězství ve slalomu v Kranjské Goře, řekl Kostelič novinářům, že se před závodem cítil „silný jako německý voják připravený k boji v roce 1941“, v narážce na německou invazi do Sovětského svazu v červnu 1941. Ačkoli média tento výrok většinou ignorovala, bulvární týdeník Nacional se ho chopil a zveřejnil článek s dosud nezveřejněnými Kosteličovými výroky z rozhovoru, který plátku poskytl v květnu 2002. Podle Nacionalu Kostelič řekl, že byl fascinován rozsahem útoku Luftwaffe na Británii za druhé světové války, a vyjádřil se k rozdílům mezi národním socialismem a komunismem slovy: „Nacionalismus byl stále zdravý systém pro někoho, kdo byl ambiciózní. V komunismu nám nebylo dovoleno být ambiciózní a oba systémy byly totalitní.“

Jeho výroky byly týdeníkem interpretovány jako projev krajně pravicových politických sklonů a zpráva vzbudila pozornost mezinárodního tisku. Kostelič musel kauzu dementovat s tím, že šlo o neformální rozhovor mimo záznam: „Mé srdce není ani levicově, ani pravicově orientované, ale na sport a v hlavě mám jen lyžování.“

Jiní novináři jeho původní výrok přehlédli jako pouhou špatně zvolenou metaforu vzhledem k tomu, že Ivica i jeho otec Ante jsou nadšenými milovníky válečné problematiky (Ante Kostelič vlastní od roku 2002 nakladatelství, které se specializuje na toto téma).


„S mořem se nedá nic srovnat. Moře je svoboda. A my jsme v dnešním světě o hodně svobody přišli,“ přemítá Ivica Kostelič (Foto: Facebook)

Mistři katastrof

S Ivicou ale také byla a stále je zábava. Jedním z nečekaných zážitků jeho vzrušující sezóny 2002 bylo vidět ho skákat na koncertním pódiu v cílovém prostoru ve švýcarském Adelbodenu poté, co skončil druhý ve slalomu za Bode Millerem. Půjčil si kytaru od jednoho z hudebníků a za jásotu publika vystřihl klasiku Johnny Be Good. Dodnes jezdí na turné s kapelou, v níž jako bubeník působí Jan Hudec.

Rakouský Kurier o nich napsal: „Jistě, pokud jste hudebník, a to přinejlepším dobrý, můžete vyhrát nějakou tu zlatou cenu. Ale tahle kapela má v zavazadle „heavy metal“ – 36 vítězství ve Světovém poháru, sedm křišťálových glóbů, 14 medailí. Master of Disaster je název skupiny soustředěné kolem bývalých lyžařských hvězd Ivice Kosteliče a Jana Hudce, kteří nyní na Noci legend Kitz v Gasthofu Auwirt pořádně šlápli na plyn.“


Ivica se svou krásnou rodinkou, březen 2023 (Foto: Facebook)

Z hor k moři

Ivica vždy hledal nové výzvy a hned poté, co pověsil závodní lyže na hřebík, přejel s kamarádem na lyžích Grónsko. Trvalo jim 18 dní, než v mrazivém počasí a silném větru urazili fyzicky náročných 582 kilometrů.

Stále cítil silnou touhu závodit na vrcholové úrovni, ale věděl, že potřebuje sport, který nebude zatěžovat jeho kolena. Nakonec objevil vzrušení ze závodního námořního plachtění.

„Plachtění je jiný způsob, jak si užívat přírody,“ vyznává se. „Je to trochu podobné jako s lyžováním, protože jste celou dobu v přírodě a aktivně využíváte její sílu k vlastnímu pohonu. Je to neustálý dialog s větrem, který vás inspiruje mnoha různými způsoby. S mořem se nedá nic srovnat. Moře je svoboda. A my jsme v dnešním světě o hodně svobody přišli. A skutečnost, že sedíte na plovoucím objektu, zvednete kus látky a plujete kolem světa za nula dolarů, vypovídá o plachtění hodně.“

Kosteličova jachta třídy 40 je vysoce výkonná šalupa určená pro závody na moři se sólo kapitánem nebo dvoučlennou posádkou. Rok se plavil sám, dělal chyby a učil se z nich, pak začal v létě 2022 závodit. Více chyb, více učení. V listopadu téhož roku musel odstoupit z transatlantického sólo závodu poté, co mu bouře vyřadila autopilota.

Ivica miluje výzvy a přirovnává je k závodům z kopce: „Streif je superobtížný svah, i když nezávodíte. Stejně tak přejezd oceánu. Ale při závodění jsou tyhle věci mnohem těžší. V lyžování třicítku nejlepších dělí jen pár vteřin, takže musíte vynaložit opravdu velké úsilí, abyste mohli dobře závodit. Na oceánu není výkonnostní úroveň tak vysoká, ale je to úplně jiné, protože poté, co dokončíte Streif, se vrátíte do hotelu, dáte si sprchu a dobrou večeři, to je vše. Když končí den na oceánu, slunce zapadne, ale pro vás nic nekončí. Pořád budete mokří a nešťastní a pořád budete závodit přes noc, přes bouři, vlny a nedostatek spánku a v tom je to jiný sport.“

Ivica není jediným lyžařem, který sklouzl z hor k moři. Francouz Luc Alphand, jeden z nejsilnějších sjezdařů devadesátých let a také vítěz jednoho celkového a čtyř malých glóbů SP, se v roce 2011 zúčastnil závodu Transat Jacques Vabre. Jeho soupeř na lyžařských svazích Kristian Ghedina, sjezdař, který jako první přivedl Itálii k účasti ve sjezdu a superobřích závodech, a Alberto Tomba, jeden z nejlepších lyžařů všech dob, se mají zúčastnit prologu závodu motorových člunů Benátky-Monte Carlo, který se uskuteční letos v červnu.

To Ivica plánuje letošní sezónu vynechat: „Mám velkou chuť pokračovat v závodění, protože jsem začal dobře. Ale beru si volno, abych byl doma s rodinou. Mám velkou rodinu se čtyřmi malými dětmi. Moji rodiče stárnou. Je stále těžší opouštět domov. Takže nemám žádné větší plány do budoucna. Uvidím, jak se budou věci vyvíjet.“