Tento článek vyšel v časopise SNOW 87 (únor 2015).
Titulní foto: Fénová zeď na jižní straně Zillertalských Alp v Jižním Tyrolsku, pozorovaná z lyžařského střediska Speikboden
Co je to fén?
Patří k nejznámějším druhům větru, které vznikají díky horským hřebenům. Je to teplý suchý padavý vítr, který vane obvykle na závětrné straně horských překážek z hor do údolí. Slovo fén – z německého Föhn – je zřejmě poněmčelá rétorománská podoba latinského slova favonius, tedy teplý jarní vítr. Je tím silnější, čím vyšší je pohoří. A jak vzniká?
Čtyři druhy fénu
Dlouho trvalo, než si vědci uvědomili, že původ fénu je třeba hledat v Alpách samotných. První správnou teorii publikoval v roce 1866 rakouský meteorolog Julius von Hann. Popsal klasický fén, tedy fakt, že k oteplování vzduchu dochází při jeho sestupu v závětrných partiích hor. Celý proces ale začíná už na návětří. Vzduch vystupující po návětrné straně pohoří se ochlazuje, dokud se nevytvoří mraky, o 1 °C na 100 m. V okamžiku, kdy se vytvoří oblačnost, zmírní se pokles teploty s výškou na 0,6 °C na 100 m. To je dáno uvolňováním tepla při přeměně vodní páry na kapičky vody (z 1 m3 se uvolní tolik tepla, kolik je potřeba k jeho ohřátí o 2 °C). Po překonání překážky se vzduch rychle vysuší a dochází k ohřívání o 1 °C na 100 m. Na návětří tedy prší či sněží, v závětří je sucho a obvykle o 5 až 10 °C tepleji.
Hned o 10 let později pak přišel ještě s rozšířením své původní teorie a popsal tzv. volný fén, který je na rozdíl od klasického fénu pozorován i na vrcholech hor a na všech svazích (nejen v závětří). Ten vzniká při sestupných pohybech v tlakových výších. Na horách se projevuje silným poklesem vlhkosti vzduchu, v nižších polohách pak často zůstávají v údolích jezera studeného vzduchu s nízkou oblačností a mlhou. Jméno mu dal švýcarský meteorolog Robert Billwiller.
Změny teploty s výškou při fénovém proudění
V posledních letech se ale ještě díky vědeckým zkoumáním ukázalo, že například proudí-li vzduch od jihu přes Alpy, neprochází přímo Pádskou nížinou, ale přechází ji ve výšce kolem 2 km. Na jižní straně Alp (od Jižního Tyrolska po Trentino a Pádskou nížinu až k Apeninám) leží tímto prouděním nedotčená, klidná a stabilně zvrstvená vrstva vzduchu prakticky bez pohybu. Rozdíl oproti klasické fénové teorii je tedy ten, že vzduch při takové cestě přes Alpy nemusí zdolat tak velké převýšení, nedochází tedy k dlouhému vzestupu vzduchu na návětří a ke tvorbě – pro klasický fén charakteristické – fénové oblačnosti a vypadávání srážek. Sestup vzduchu v závětří je ale stejný. Podobně to může vypadat i při jižním fénu na severní straně Alp, kdy jižní fén v údolí Innu nebo v sousedním Bavorsku nemůže kvůli vrstvě studeného vzduchu proniknout až do nížin.
V okolí Innsbrucku můžeme pozorovat i tzv. mělký fén. Vyskytuje se asi v 10 % případů fénového proudění v této oblasti. I pokud ve vyšších hladinách fouká jen málo, může vzduch v nižších vrstvách přejít přes Brennerský průsmyk, v úzkém údolí řeky Wipp pak zesílí a vyvolá silný jižní fén, často o síle vichřice.
Fén nefouká jen v Alpách…
… jen se mu v každých horách na planetě říká jinak. Tak například v chilských Andách je to puelche, v argentinských Andách zondas, v Rocky Mountains v severní Americe je to chinook, v Sierra Nevadě mluví o Santa Ana winds, v Chorvatsku a Slovinsku fouká bóra, v Tatrách – jak v Polsku, tak na Slovensku – pak halny… A kromě toho mívá ještě svá lokální pojmenování. V severním Tyrolsku, zejména v údolí Innu, se mu říká „Türggenröster“, jako sušárna zaseté krmné kukuřice. Má i méně lichotivé označení „Schneefresser“, tedy žrout sněhu. Jako o „Traubenkocher“ (ve smyslu urychlení zrání hroznů) se o něm přátelsky hovoří v oblasti Graubünden před vinobraním na podzim. Plné dozrání hroznů a zvýšení obsahu cukru jsou vítanými dary z nebe a zlepšují kvalitu vína.
V závětří 3 500 m vysokého pohoří může být díky fénu o 10 °C
tepleji
Jak se staví fénová zeď?
A ještě jeden pojem se často v souvislosti s fénem cituje, totiž fénová zeď. Vidíme ji, pokud se na hřeben díváme ze závětrné strany hor. Vrcholy se halí do mraků nejroztodivnějších tvarů, které se sunou dolů a rychle rozpouští. I fénová zeď má své místní názvy. Například v oblasti Obergurgl se jí říká „Timmelwurm“, tedy červ z Timmelu, na východní straně Arlbergu v St. Antonu se západní strana ještě stoupajícího vlhkého vzduchu označuje jako „Maiennebel“, tedy mlha z Maienu – to proto, že zasahuje i nad maličké Maienské jezero a lidé si dřív mysleli, že právě odtud nasává svou vlhkost.
Fén je mistrem náhlého oteplení
Fén umí za krátký čas velmi rychle zvednout teplotu. Jako příklad se obvykle v literatuře uvádí 1. prosinec roku 1896 v americké Montaně, kdy při chinooku vzrostla teplota za pouhých 7 minut z –25 °C o 20,5 °C. A pak při stále rostoucí rychlosti větru dospěla až k +3 °C. A ještě jeden, o trochu „mladší“ příklad. V kanadské Britské Kolumbii se 11. ledna 1983 zvýšila teplota o 23 °C, z –21 na +2 °C, a to za hodinu.
Jak je při fénu v Alpách?
Má-li foukat od severu, bývá pěkné počasí na jižní straně masivu. Naopak při jižním větru je slunečné počasí na severní straně hor. Fén má svá pozitiva i negativa. Kromě urychlení zrání hroznů na podzim nabízí třeba taky ideální podmínky pro fotografování – vzduch je velmi průzračný. Milovníky sněhu jistě nepotěší rychlost, s jakou ho dokáže „požírat“. Udává se, že za 24 hodin rozpustí víc sněhu než sluneční záření za 14 dní. Teplé a slunečné počasí může být sice pocitově příjemné, ale i tak musíme být obezřetní. U citlivých lidí totiž vyvolává tzv. fénovou nemoc, doprovázenou bolestmi hlavy, neklidem, únavou, závratěmi apod. A ještě je třeba upozornit na to, že je opravdu výjimečně suchý – v oblastech, kde často fouká, hrozí požáry.
Teplo na Šumavě při fénovém proudění přes Alpy (19. 10.
2012)
I naše hory si fén „užívají“…
… ale ne tolik jako ty vysoké. Samotné fénové proudění v horách Čech, Moravy a Slezska není tak výrazné – naše hory jsou zkrátka nižší a oteplení v závětří není tak výrazné. Pozorovat ale můžeme jak fénovou oblačnost, tak i déšť či sněžení na návětří. Často to bývá třeba při jihozápadním proudění přes Jeseníky, kdy návětří až po Červenohorské sedlo je zahaleno v mraku a v Jeseníku už svítí sluníčko. Podobně to bývá při jižním větru v Krkonoších – mraky se na polské straně za hřebenem velmi rychle rozpouští. Naopak, pokud fouká od severu, je v Polsku zataženo, na naší straně hor svítí sluníčko.
Vyfénovaná Šumava
Ač to možná zní neuvěřitelně, alpský fén dosáhne až na Šumavu a do jižních Čech. Pokud je dostatečně silný, zaznamenáváme při jižním fénu právě na Šumavě a jihu Čech – a to v případě, že k tomu není žádný jiný důvod – vyšší teploty než na zbytku území. I sněhu tam pak při fénových situacích na konci zimy rychleji ubývá. Což může vyvolat jistou vlnu soucitu se šumavskými lyžaři… Ale nepřehánějme to, ze Šumavy to mají do Alp mnohem blíž než my všichni ostatní. Tak si ty stížnosti mohou zajet vyřídit osobně. Třeba jim přitom na návětří Alp napadne při jižním fénu pěkná porce prašanu jako satisfakce. Budiž jim přáno!
