Abstinence je řádně kontroverzní téma – a ano, řeč je zde o sportovní vědě. Připravujete se na důležitý závod a doufáte, že vás kofein v den závodu co nejvíce povzbudí k výkonu. Měli byste si zhruba týden před závodem odepřít kávu, abyste byli ve stavu zvýšené citlivosti na kofein?

To je mezi elitními vytrvalostními sportovci poměrně běžná rutina, ale rozhodně ne právě oblíbená. My všichni, kteří kávu pijeme, na ní jsme do jisté míry regulérně závislí – a žádné závislosti se nezříká snadno. Týden bez kávy nebývá dobrý týden. Ale co by závoďák neudělal pro šanci být v soutěži lepší, ne?

Problémem je, že vědecký výzkum údajných přínosů abstinence je přinejlepším nejasný a nepřesvědčivý. Řada studií hledala nějaký účinek, ale žádná z nich nebyla příliš přesvědčivá. Poslední z nich, kterou jsem našel, se týkala 40 dobře trénovaných cyklistů a nezjistila žádný rozdíl ve velikosti povzbuzení, které sportovci získali díky kofeinu, ať už byli normálními konzumenty kofeinu s nízkou, střední nebo vysokou mírou spotřeby. To svědčí proti jakémukoli velkému efektu návyku, který otupuje přínos kofeinu při pravidelném užívání.


(Foto: Facebook)

Přesto je velmi těžké zachytit jemné rozdíly v tomto druhu studie, vzhledem k tomu, že rozdíly ve výkonnosti jednotlivců bývají obvykle významné. Abychom tuto otázku lépe uchopili, museli bychom provést nějakou šílenou studii, která by zahrnovala testování stejných lidí znovu a znovu a znovu a znovu, jak si postupně zvykali na kofein. A to je přesně to, co dělá nová studie v žurnálu PLoS ONE.

Tým výzkumníků z Univerzity Camilo José Cela ve Španělsku pod vedením Juana Del Coso podrobil skupinu 11 dobrovolníků dvěma vyčerpávajícím 20denním protokolům. Všichni dobrovolníci byli velmi lehkými uživateli kofeinu, když ho denně konzumovali do 50 mg, což je mnohem méně než 100 až 300 mg v běžném šálku kávy. V jednom z dvacetidenních protokolů užívali denně tabletu obsahující 3 mg kofeinu na kilogram tělesné hmotnosti, což je poměrně standardní dávka používaná sportovci pro zvýšení výkonnosti, která činí asi 200 mg denně. U druhého dvacetidenního protokolu dostávali denně placebo. Oba protokoly od sebe dělilo sedm dní, přičemž jejich pořadí bylo určeno náhodně a subjektům utajeno.

Před a po studii a třikrát týdně během studie absolvovali test VO2max do vyčerpání a 15sekundový sprint na rotopedu. To výzkumníkům umožnilo přesně sledovat, jak se měnil výkonnostní náskok kofeinu, když si subjekty postupně zvykaly na každodenní užívání kofeinu, a porovnat to s naprosto stejným průběhem, když místo něj dostávaly placebo.

Zde jsou údaje o maximálním výkonu (Wmax), kterého dobrovolníci dosáhli při testech VO2max před vyčerpáním (kofein je v černých kroužcích, placebo v bílých kroužcích):

Spodní graf zobrazuje údaje o skutečném výkonu. Je vidět, že jakmile sportovci začnou poprvé užívat kofein, tedy 1. den, okamžitě se jim zvýší špičkový výkon zhruba o 5 % ve srovnání s placebem. Horní graf ukazuje velikost efektu, což je míra toho, jak velký je rozdíl mezi kofeinem a placebem vzhledem k chybovým úsečkám. Zvýšení po dobu několika prvních dnů je považováno za významnou velikost účinku.

Poté se však začíná snižovat. Ve skutečnosti 11. den velikost účinku klesne přibližně na nulu. To je správně, protože 11. den ve studii představoval kontrolu manipulace. Místo toho, aby si sportovci vzali pilulku a po 45 minutách nasedli na kolo, jak to dělali většinu dní, vzali si pilulku až po testech na kole. Stále tedy dostávali svou dávku kofeinu jako součást procesu návyku, ale během testů se jim nedostalo žádného zvýšení výkonu. Výsledky kofeinu a placeba by tedy měly být ten den zhruba stejné – což je přesně to, co graf ukazuje.

Pokud se podrobněji podívám na další výsledky studie, vidím podobné vzorce pro VO2max a pro 15sekundový sprintový výkon. V prvních dnech se u zkoumaných osob projeví velký nárůst kofeinu, pak se začne snižovat, ale nikdy se nedostane na nulu. Ve skutečnosti 20. den obecně vypadá dost podobně jako 6. den. Na základě těchto výsledků lze usoudit, že tolerance na kofein (alespoň při zde testovaných dávkách) nikdy zcela neodebere výhody kofeinového boostu. Možná vás však připraví o trochu výhody, kterou byste jinak získali. Současně údaje naznačují, že předzávodní kofeinový detox, ať už jakkoli bolestivý, by se přece jen mohl vyplatit, pokud se opravdu honíte za každou vteřinou.

Výkonnost je samozřejmě složitá rovnice. Pro některé silné kofeinové závisláky by absence způsobila, že by si závodní týden tak znepříjemnili, že by pravděpodobně více ztratili, než získali. A také se objevují genetické výzkumy naznačující, že některým lidem kofein ve skutečnosti výkonnost stejně nezvyšuje.

Neméně palčivou zbývající hádankou je však asi opačná otázka, než kterou řešila tato studie: totiž kolik dní abstinence od kofeinu je potřeba, aby se závislým na kofeinu vrátila plná síla? Je to naléhavá praktická otázka. Ale hodně štěstí při získávání testérů ochotných takovou studii podstoupit.