Tento článek vyšel v časopise SNOW 96 (říjen 2016).
To je otázka! S kolegou Michalem Žákem vedeme na
toto téma nekonečné debaty… Asi víte, že se odpovědi nedočkáte, ale
třeba v našem rozhovoru najdete aspoň něco, co pro vás bude nové
a zajímavé. A to taky nemusí být k zahození. A jen tak mimochodem, co
si takhle pobrukovat na místo „evergreenu“ raději „everwhite“? To by
mohlo čarovat…
Jsem ráda, že na tohle povídání budeme dneska dva. Říkám si totiž, že sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost dvojnásobná…
Jen je otázka, jestli to není tak, že já teď budu mít o půl starosti víc. Jinak samozřejmě rád odpovím na tvé všetečné otázky. Ale dopředu říkám, že na otázku: „Bude na Vánoce sníh?“ odpovídám: „Nebude.“ Pak můžeš být maximálně příjemně překvapená, když to nevyjde…
V meteorologii pořád zůstává spousta témat, ve kterých by meteorologové radši čarovali, než počítali, a právě sezónní předpovědi k takovým patří. Přesto, vydávají je i renomovaná pracoviště…
K sezónním předpovědím musíme přistupovat podstatně odlišně než
k předpovědím na několik dnů dopředu, které běžně vídáme
a používáme, ať už je čerpáme z internetu, televize, novin, nebo
jiných sdělovacích prostředků. V těchto běžných prognózách totiž
meteorologové sdělují, jak konkrétně bude vypadat počasí v daném dni na
daném místě nebo v dané oblasti. To znamená vývoj oblačnosti, výskyt
a skupenství srážek, teploty maximální i minimální, směr a rychlost
větru… Jde vlastně o tzv. deterministickou předpověď – která nám
říká, jaké počasí nebo jaký jev a kdy se v dané lokalitě vyskytne.
Takové prognózy má cenu vydávat – a tedy i sdělovat a sledovat – na
cca 7–10 dnů dopředu.
Sezónní předpovědi – vzhledem k tomu, že jde o předpověď na
podstatně vzdálenější období – ale vypadají podstatně jinak.
Vycházejí z principu pravděpodobnostní předpovědi – to znamená, že
nám neprozradí, jaké konkrétní počasí bude třeba za 25 dnů; i když
i takové informace lze, bohužel, na webech najít. Ale s jakou
pravděpodobností bude třeba daný měsíc teplotně nadprůměrný nebo
srážkově průměrný apod. Obecně sezónní předpovědi častěji udávají
právě odchylku daného období od dlouhodobého normálu než konkrétní
hodnoty. Vzhledem k tomu, že vypracovat sezónní předpověď není nic
jednoduchého, vydávají je pouze specializovaná centra – například
Britský meteorologický ústav MetOffice, klimatický předpovědní systém
americké organizace NCEP. Sezónní předpovědi vydává i evropská
organizace ECMWF, jenže tyto předpovědi pro Evropu nejsou zpravidla volně
přístupné.
Sezónní průměrné teploty v klementinu, letní prázdniny
1775–2015
Správná interpretace – to je bezpochyby základ…
Sezónní předpovědi nám můžou ukázat, jaký charakter by počasí v daném období mělo mít, například teplotně nadprůměrný měsíc nebo třeba srážkově bohatší. Rozhodně ale od nich nemůžeme očekávat odpověď na otázku typu: „Bude na Vánoce sníh?“ položenou v polovině října. Některé produkty sezónních předpovědí také udávají informaci o tom, zdali pro danou oblast je spočtená předpověď vůbec využitelná. Například výše zmíněné centrum NCEP sice vydá předpověď odchylky teplot pro listopad, která vypadá dost konkrétně, ale na další mapě zjistíme, že vlastně tato informace je v podstatě nevyužitelná – pro dané období prostě neexistuje dostatečně silný signál, abychom danou předpověď měli brát v úvahu.
Český hydrometeorologický ústav sezónní předpovědi nevydává. Zatím?
ČHMÚ vydává měsíční předpověď počasí, resp. předpověď na 4 týdny, a to každou sobotu odpoledne. Sezónní předpovědi v nejbližší době určitě vydávat nebude. Jeden z hlavních důvodů je prostý fakt, že střední Evropa je z hlediska sezónních předpovědí obtížně předpověditelnou oblastí.
Průměrný měsíční počet dní se sněžením na vybraných
stanicích
Nejdelší období, na které se tedy speciálně pro Česko v ČHMÚ zaměřují, je 30 dní. Dlouhodobá předpověď, která, jak už jsi řekl, je vydávaná vždycky v sobotu, je pořád velmi žádaná. A stejně jako sezónní předpovědi – ne vždycky ale dobře interpretovaná…
Jde o už zmíněnou pravděpodobnostní předpověď – udává tedy pravděpodobnost, že daný týden, resp. celé čtyřtýdenní období, bude teplotně nebo srážkově nad-, pod- či průměrné. Současně je k dispozici i rozpětí týdenního průměru minimálních nočních a maximálních denních teplot – tedy meze, v nichž se teploty pravděpodobně můžou pohybovat – nikoliv ale hodnoty, které by se měly vyskytnout. Jedná se ale přesněji vlastně o výhled než o skutečnou předpověď. Berme ji jako prognózu převažujícího stavu, tedy jakési zprůměrované reality. Na tomto místě bych rád zdůraznil také to, že se nedá aplikovat pro předpověď nějakých jednou či dvakrát se vyskytujících extrémních hodnot – například pokud se očekávají v daném období teploty v průměru kolem 25 °C, neznamená to, že nemůžou přijít třicítky nebo naopak teploty pod 20. Tento fakt řadě „novinářů“ uniká a interpretují tuto předpověď mylně. Bohužel, neoprávněná kritika se pak nesnese na jejich hlavu, ale na hlavu meteorologů. A je třeba taky připomenout, že úspěšnost dlouhodobého výhledu se pohybuje u teplot kolem 75 %, u srážek kolem 65 %.
V živé paměti máme pořád loňské horké léto. Ačkoli my meteorologové neradi používáme přívlastky, jako je například „extrémní“, léto roku 2015 si ho bezpochyby zaslouží.
Extrémní bylo zejména z hlediska bezprecedentního výskytu tropických dnů, ale i nocí. Každopádně bylo především velmi suché a teplé. Loňský srpen byl nejteplejším od roku 1961, odkdy se srovnání pro celou republiku počítají. A červenec byl třetím nejteplejším. A třeba letní prázdniny byly v pražském Klementinu vůbec nejteplejší dokonce od roku 1775!
Zima 2015/16 začala velmi zvolna. Relativně vysoké teploty v listopadu a prosinci nedovolily výrobu technického sněhu. A na mnoha místech se tak začalo lyžovat až po Vánocích…
V posledních 10 letech převažovaly nadprůměrně teplé listopady – naposledy chladnější byl listopad v roce 2007, poslední opravdu studený listopad jsme ale zažili v roce 1998. Naopak podobně teplý, jako byl ten loňský listopad, jsme měli i o rok dřív, v roce 2014 – ten byl ještě nepatrně teplejší. Pokud jde o prosinec, tak ten loňský, to byl opravdu teplý extrém: odchylka za celé Česko činila +4,7 °C! A stal se tak nejteplejším od roku 1961. Hodně teplé prosince jsme zažili taky v letech 2006 nebo 2011. Naopak sen milovníků zimy určitě splnil mrazivý prosinec roku 2010.
Průměrné datum prvního sněžení
Zima pak byla podle mého názoru typická tím, že se na horách sice relativně často vyskytovaly srážky, ale často sníh střídal déšť – a to i v polohách, kde bychom to tak úplně nečekali.
To je pravda, i na hřebenech hor se poměrně často objevily dešťové srážky – mohly za to opakované vpády teplého oceánského vzduchu od západu až jihozápadu. Vzduch byl natolik teplý, že i v nejvyšších polohách pršelo, a to i uprostřed zimy.
Jak říkali vloni v zimě Tatranci: „My máme od 1 500 m sněhu dost.“ Na což my jsme mohli po pravdě odpovědět snad jedině to, že „my taky“. Zkrátka na to, aby pořádně sněžilo, byly naše hory trochu nízké.
Tak samozřejmě platí, že čím vyšší hory, tím větší šance na kvalitní a vysokou sněhovou pokrývku. I když třeba zima 2013/14 byla extrémně chudá na sníh nejen na českých horách – jednoduše bylo sucho a ani nepršelo. Na druhou stranu s ohledem na dlouhodobě se zvyšující teploty, které v posledních desetiletích i v Česku zažíváme, stoupá taky hranice, od které se začíná vytvářet sněhová pokrývka – za posledních 50 let se zvýšila zhruba o 60 až 80 metrů.
Po loňském rekordním létě se to následující zdá subjektivně chladné a deštivé. Jaká je realita?
Může se to zdát, ale znáš to, lidská paměť je selektivní a děravá. Například loňský červen byl podstatně chladnější než ten letošní. Letošní červenec byl sice chladnější než loňský, ale stále teplotně nadnormální. Srpen už ale teplejší nebyl – ačkoliv na jeho konci jsme měli poměrně teplo. Na rozdíl od toho loňského léta bylo to letošní vlhčí (což je jen dobře), i když jen červenec přinesl víc srážek, než je obvyklé. Červen byl normální a v srpnu spadla zhruba polovina toho, co je obvyklé. Pro letošní léto byla ale typická jeho proměnlivost. Střídala se období teplejší s chladnějšími, teplé vlny neměly dlouhého trvání (maximálně 3 až 4 dny). Navíc se v červnu a červenci taky poměrně často objevovaly bouřky – ty ale můžou za to, že na některých místech spadlo výrazně víc vody, než kolik má, zatímco jinde zažívaly spíše sušší léto. Prostorová proměnlivost srážkových úhrnů v bouřkách totiž může být značná. (Rozhovor proběhl před teplým obdobím v září 2016 – pozn. red.)
Průměrné datum posledního sněžení
Usuzovat na to, jaká bude zima po takovém létě, to by bylo asi čiré bláznovství?
Naprosto. I když i takoví blázni se najdou a je mi jasné, že ty bys ráda slyšela odpověď ve smyslu – podobné léto bylo roce 2010, a pak přišla na sníh bohatá zima…
Podobu zimy ovlivňuje cirkulace, tedy to, odkud k nám proudí vzduch. To je zase dáno polohou tlakových výší a níží. Trajektorie jejich pohybu ovlivňuje kromě mnoha dalších faktorů taky El Niño. V posledním loňském čísle SNOW jsem o Jezulátku a jeho relativně zanedbatelném vlivu na počasí u nás psala. Podle předpovědí amerického střediska CPC mělo na přelomu jara a léta slábnout. Stalo se tak?
Ano, po vrcholu, který nastal během loňského listopadu a prosince, došlo na jaře k výraznému slábnutí El Niña, tedy ochlazování východní částí tropického Pacifiku. Koncem jara už bylo El Niño historií, v současnosti jsou podmínky neutrální, ale je pravděpodobné, že během tohoto podzimu až zimy se objeví opačná fáze, tedy La Niña – v takovém případě je voda ve východní části tropického Pacifiku studenější než obvykle.
Skutečně neexistuje žádná studie, která by ukazovala na souvislost El Niña a našeho počasí?
Jak se říká, v atmosféře vše souvisí se vším. Už v roce 1966 Jacob Bjerknes (mimochodem syn velmi proslulého meteorologa, který založil moderní předpovědi počasí) naznačil, že změny v Pacifiku musí mít alespoň nějaký vliv na cirkulaci nad Atlantikem. Řada studií, která se vlivu El Niña na počasí v Evropě věnuje, se v podstatě shoduje na tom, že čím výraznější je El Niño, resp. La Niña, tím větší vliv na Evropu lze najít. Problém ale je, že Evropa je od Pacifiku už tak daleko, že další faktory dané například stavem Atlantiku i přilehlé části Arktidy dokážou vliv El Niña naprosto přebít a třeba i otočit. Tudíž stavět na tomto jevu prognózu pro Česko je dosti ošemetné, resp. spíš nemožné. Ale abych se vrátil k otázce, některé studie si vlivu El Niña na české poměry všímají, ale jde spíš o klimatické záležitosti než vazbu na konkrétní průběh počasí (třeba vazbu na sucho).
Vraťme se zpátky na začátek. Už jsou k dispozici sezónní předpovědi na zimu?
Téhle otázky jsem se bál od okamžiku, kdys mě o tento rozhovor požádala. Inu, jisté první náznaky jsou – ale upřímně, je to hodně daleko. A zatím spíše favorizují o něco teplejší než chladnější varianty. Srážek by mělo být tak nějak blízko normálu. Ale opravdu je to hodně daleko, berte to s velkou rezervou. Na poněkud relevantnější prognózy bych radil vyčkat do listopadu.
Tak to Tě beru za slovo! A až bude sezónní předpověď k dispozici, podělíme se o ni rádi se čtenáři na portálu SNOW.cz. Díky, Michale!
Je nám líto, jestli jsme vám tím naším povídáním sebrali nějakou tu iluzi o tom, co všechno moderní meteorologie dokáže. Každopádně bychom byli radši, kdyby počasí příliš často nevybočovalo ze svých obvyklých standardů. A modely dokázaly vypočítat všechno dokonale přesně. A ještě navíc podle našich představ… Jenže to bychom opravdu museli umět čarovat!
Michal Žák
Mgr. Michal Žák. PhDr. absolvoval magisterské a doktorandské studium na
Katedře fyziky atmosféry MFF UK v Praze. A právě tam dnes přednáší
synoptickou meteorologii a regionální klimatologii České republiky.
V Českém hydrometeorologickém ústavu pracuje na odboru klimatologie.
Zabývá se především studiem změny klimatu města, ale i praktickými
úkoly všeobecné klimatologie. V České televizi působí od roku 2005.
Kromě tradičních relací o počasí se podílel na pořadech Počasí ve
světě a Turbulence. Rád cestuje, spíš ale za teplem než za sněhem,
jinými slovy – hory raději v létě než v zimě.
