Tento článek vyšel v časopise SNOW 144 (únor-březen 2023).
Turínský soud například v roce 1994 odsoudil instruktora lyžování, který zavedl skupinu svěřenců do volného terénu mimo sjezdovou trať, kde sjížděli strmý svah se sklonem 36 %, prostý jakékoliv vegetace, přičemž nedbal lavinové předpovědi, která označovala pravděpodobnost nebezpečí jako střední až silnou a varovala před nestabilní sněhovou pokrývkou.
Podobně nejvyšší soud shledal v roce 1991 odpovědným za usmrcení z nedbalosti instruktora lyžování, který byl pověřen vedením lekce lyžování mimo sjezdovou trať, když dovedl své svěřence do oblasti, kde došlo k sesuvu laviny a zasypání a usmrcení několika z nich. Instruktor ignoroval nejen předpovědi, které byl povinen respektovat a podřídit jim své chování, ale i skutečnost, že přechozího dne došlo k odtržení laviny v blízkosti inkriminované oblasti, což mělo být dalším varováním o reálném riziku.
Podle nejvyššího soudu jsou instruktoři lyžování povinni dohlížet na bezpečnost svých svěřenců, a mají tak povinnost předcházet vzniku újmy, která jim může hrozit v rámci specifik dané činnosti a prostředí, ve kterém je vykonávána. Rovněž musí ověřit jejich způsobilost s ohledem na zvolený terén, tedy zda jsou v případě lyžování ve volném terénu zletilí a technicky zdatní na nejpokročilejší úrovni lyžařů – expertů. Instruktor, který provádí výuku nebo jen doprovází lyžaře ve volném terénu, má tedy neodvolatelnou povinnost chránit žáky před riziky vzniku újmy.
Instruktoři lyžování mají ve svém vzdělání ve vyšším stupni zahrnutý i speciální odborný výcvik pro lyžování ve volném terénu, tzv. lavinový kurz. Ten zahrnuje nejen techniku lyžování v hlubokém sněhu a specifickém terénu, ale i další dovednosti, mezi nimi analýzu sněhu, práci s lavinovou výbavou (vyhledávač, lavina, sonda), záchranu a první pomoc. Horští vůdci pak mají odbornou přípravu ještě mnohem širší.
Nelze se tedy při zvažování profesní odpovědnosti orientovat jen na extrémně nebezpečný terén, ale i na volný terén uvnitř lyžařských areálů. I zde je aktivní garanční pozice instruktora, stejně tak jako ve vymezených případech i provozovatele areálu, který za daných podmínek odpovídá i za nebezpečí mimo vyznačené sjezdové tratě.
Bylo by však mylné dovozovat, že pouhá skutečnost pádu žáka při výuce lyžování by měla vždy generovat odpovědnost instruktora a lyžařské školy za újmu, kterou následkem pádu utrpěl. Vždy je tak nutné ověřit relevantní specifické okolnosti individuálně případ od případu.
Ladislav Janků
Autor článku je učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování. Článek vznikl ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz.
Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:
Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:
Článek je stručným a populárněji zpracovaným výňatkem z publikace Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura. Publikace mapuje vývoj právní úpravy včetně historie vzniku Pravidel FIS, aktuální právní úpravu po novelizaci, účinné od 1. 1. 2022, a nejvýznamnější judikaturu italských soudů, týkající se především odpovědnosti za škodu vzniklé při provozování zimních sportů. Publikaci Lyžařské právo v Itálii lze objednat v e-shopu Knihy Leges.
Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě
