bezpečnost - snow wikipedie - tématické články

V posledních letech se z přilby z čistě ochranných pomůcek vyvinuly v módní kus výbavy, tedy nejenom praktický, ale i nápaditý a hezký. Přilbu ale také můžeme brát spíše jako šikovnou multifunkční pomůcku bez toho, aby nám implikovala nebezpečí a zranění. Chrání proti chladu, dobře se v ní převážejí brýle, nenavlhne a neproprší, ochrání proti větvi...

Doba pod apelem na bezpečnost dozrála natolik, že se chrániče páteře, případně boků a kostrče stávají nedílnou součástí lyžování. Používání není zatím zdaleka tak rozšířené, jako například u přileb, ale mnoho lidí si už bez chráničů nedokáže lyžování představit. A nejsou mezi nimi jen freestyleři a freerideři, ale i mnoho běžných sjezdovkových lyža...

Povinnou součástí výbavy pro skialpinismus a freeride je tzv. lavinová trojice - lopata, sonda a vyhledávač. Těch je na trhu značné množství a vybírat lze podle mnoha parametrů. Jelikož jde o potenciálně život zachraňující materiál, tak se vyplatí vybírat pečlivě. K základní výbavě v posledních letech navíc přibývají různé „high-tech“ pomůcky, využ...

Staré známé lyžařské desatero možná už není tou nejlepší doktrínou, jak korigovat bezpečný provoz na sjezdovkách.

Kuriózní průběh měl nedávný případ srážky na sjezdovce v Krkonoších, při němž sražená lyžařka utrpěla vážné zranění. Soud obviněného nejprve zprostil obžaloby, následně jej však téměř poslal do vězení.

Na okolnostech vedoucích k úrazu lyžaře může mít – přinejmenším domnělý – podíl i provozovatel areálu, na němž se poškozený domáhá kompenzace újmy na zdraví. Soud pak zkoumá, zda provozovatel splnil prevenční povinnost, tedy zda udělal vše pro to, aby se „nic nestalo“.

Lyžování se ve většině zemí řídí společnými pravidly FIS, známými jako desatero. Jaké jsou nejdůležitější a v jakých se nejčastěji chybuje? A jak by se měl chovat na sjezdovce lyžař, využívající naplno vlastností moderních carvingových lyží?

I když povinnost řídit se desaterem pravidel FIS platí pro všechny lyžaře a snowboardisty, při organizovaném tréninku závodníci spoléhají na to, že trať je dostatečně zabezpečena, a tedy „volná“. Má v tu chvíli závodník „právo“ zanedbat pravidlo, přikazující přizpůsobit způsob a rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou vidí?

Ne vždy musí platit očekávání, že dobrý lyžař je potenciálně méně nebezpečný než lyžař nezkušený. Naopak vyspělí lyžaři se častěji nechají unést rychlostí, přičemž neštěstí pak může být dílem okamžiku – pokud nevyvinou dostatek předvídavosti a zejména ohleduplnosti. Při rychlé jízdě si proto musíme být stoprocentně jisti volnou tratí. Musíme být vž...

Koupit si boty, zacvaknout do vázání... a zjistit, že to nejde. A to je ta lepší varianta, když se nestrefíte do kompatibilních bot a vázání. Jak to tedy je s tou kompatibilitou?

Při střetu lyžařů na sjezdovce je často řešenou otázkou, podle čeho posuzovat zavinění nehody. V českém soudnictví se dá za přelomové považovat usnesení z roku 2005, které jako závazné určilo Desatero FIS.

Nahlédněme do zákulisí techniky lanových drah a ukažme si, jak jsou tyto mnohdy velmi odvážně působící dopravní prostředky konstrukčně a provozně zabezpečovány proti jejich selhání.

Všichni (jsme) věděli, že sjezd nikdy nemůže být bez rizika. Po dávném smrtelném úrazu Ulli Meier (1994) s následnými soudy, z nichž FIS vyšla pošramocená, ale neodsouzená i díky bohatému odškodnění sirotkovi – dceři Melanii, se bezpečnostní opatření značně vylepšila. Další zdokonalení přišla po úrazu Matthiase Lanzingera s prodlením záchranné služ...

Na téma, co to vlastně freeride je, mě přivedla poměrně častá reakce některých mých lyžařských klientů: „Freeride? Do toho bych nešel. To bych se bál. To je jen pro ty mladý extrémisty. Tam se skáče přes skály.“

Odpověď na tuto otázku není černobílá. Záleží na tom, kdo bude odpovídat.
Jestliže se na ni zeptáte maminky teenagera, který se nedávno odpoutal od rodičů a sjezdovek, odpoví asi něco v tom smyslu, že jsou to šílenci a ona se doma pokaždé třese strachy, jestli se vrátí z další akce.

Snad se shodneme, že většina lyžařů jezdí na hory především proto, aby si dobře zalyžovala. Tedy mít při tom hezký pocit pohody, ale také třeba dát si do těla, něco se naučit, zlepšit se. Mohou být samozřejmě i jiné důvody, každého věc.

Podle zahájení činnosti rozlišujeme lyžaře ranního, dopoledního a odpoledního. Podle délky aktivity dvouhodinového, půldenního (dopoledního či odpoledního) a celodenního. Zvláštní kategorií je lyžař večerní. Vyskytuje se převážně v okolí větších měst, extrémně hojný je v Česku. Existují i mezitypy a kombinace denních s večerním.

Náš starý známý, lyžařsky nesmrtelný osmdesátník Walter Kuchler, propaguje tato šikovná pravidla, sloužící pomalejším k bezpečné jízdě tam, kde se na úzkých místech lyžaři běžně předjíždějí. Typicky tedy na svážnicích a spojovacích cestách.

Jsou témata, která se pravidelně vracejí jak ptáci z teplých krajin. Alkohol při lyžování sice na první ligu evergreenů nemá, ale snad každou zimu jej někdo vykutá a se vztyčeným prstem si užije svou roli vychovatele a mravokárce. O opilce na sjezdovce nikdo nestojí, fuj. Je tedy vůbec o čem psát?

Tentokrát nemyslím na počasí, klima, oteplování a související. Přituhuje v houštině paragrafů. Za víc než dvacet let jsme už hodně pozměnili právní řád, vznikly nové zákony, vyvíjely se i názory soudů a postoje pojišťoven. Naučili jsme se podávat trestní oznámení a soudit se nejenom o náhradu škody.