Mezinárodní lyžařská federace (FIS) byla oficiálně založena 2. února 1924 během prvních zimních olympijských her v Chamonix 14 národními lyžařskými svazy. Chtěly vytvořit silnější řídící orgán pro lyžování, jenž by nahradil Mezinárodní lyžařskou komisi deseti zemí, založenou v roce 1910 v Oslu. FIS nyní řídí více než polovinu zimních olympijských soutěží s tuctem různých disciplín v lyžování a snowboardingu.

Původní organizace měla regulovat soutěže v tradičních severských disciplínách (skoky, běh na lyžích a severská kombinace) v době, kdy významné akce, jako byly Severské hry (Stockholm, od roku 1901), lyžařský festival Holmenkollen (Oslo, od roku 1892) a četné každoroční – a populární – skokanské mítinky v Severní Americe (od roku 1887), pořádala pouze skandinávská populace.

Mezinárodní soutěže vyžadovaly koordinaci národních lyžařských svazů. První z nich, Český lyžařský svaz a Ski klub Velké Británie, byly založeny v roce 1903, následovaly kluby ve Švýcarsku (1904), Rakousku, Německu a Spojených státech (1905) a skandinávských zemích (1908).

Sport se rozšiřoval nejen na severské lyžování, ale i na disciplíny, které se později staly alpskými. V lednu 1905 vynalezl Matthias Zdarsky Torlauf neboli „jízdu na bránu“, sjezd bez měření času kolem překážek, který je dnes považován za precedens pro slalom na čas, který v roce 1922 ustanovil Arnold Lunn. Podle místních novin Kitzbüheler Bote se první skutečné alpské závody konaly v Kitzbühelu, kde se v lednu a dubnu 1906 uskutečnila série závodů ve sjezdu v otevřeném terénu.

Vítěz hlavního závodu z 8. dubna Sebastian Monitzer potřeboval více než osm minut na to, aby sjel asi 625 m převýšení na cca tříkilometrové neupravené trati průměrnou rychlostí 22 km/h, včetně pravděpodobných pádů. Podle historika Michaela Hubera, prezidenta Kitzbühelského lyžařského klubu, se tato trať později stala ženskou sjezdovou tratí, jakmile se v roce 1931 začaly pořádat závody na Hahnenkammu.

Pětadvacet let po svém založení FIS konečně souhlasila se spravováním alpských závodů. Zatímco první uznané mistrovství světa FIS v klasickém lyžování se konalo v roce 1925 v československých Janských Lázních, Lunn musel s podporou švýcarského lyžaře Waltera Amstutze tvrdě bojovat, aby FIS přesvědčil k uznání sjezdu a slalomu.

Nakonec se v roce 1931 ve švýcarském středisku Mürren v úchvatné oblasti Jungfrau konalo první mistrovství světa v alpském lyžování FIS – a tento závod byl zpětně prohlášen za mistrovství světa až v roce 1937, rok poté, co se alpská kombinace stala součástí čtvrtých zimních olympijských her v německém Garmisch-Partenkirchenu.

Televize hnací silou růstu

Každý rok vznikaly nové národní svazy, které se pak připojovaly k FIS. Organizace získala širší a modernější vizi po roce 1951, kdy byl po 26 letech řízení švédskými a norskými armádními důstojníky zvolen prezidentem švýcarský právník a bývalý lyžařský trenér Marc Hodler. Hodler zůstal v čele organizace až do roku 1998.

Díky rychlému vzestupu televizního zpravodajství v polovině 50. let a příchodu lyžařských legend, jako byli Toni Sailer, Stein Eriksen, Andrea Mead Lawrence, Anderl Molterer a Othmar Schneider, začala hrstka existujících klasických závodů přitahovat obrovské davy.

Pod Hodlerovým vedením byla na kongresu FIS v libanonském Bejrútu v roce 1967 přijata myšlenka seriálu Světového poháru, kterou vymysleli Honoré Bonnet, Bob Beattie a Serge Lang. To způsobilo revoluci v alpském lyžování, které se rychle stalo lépe organizovaným mezinárodním sportem.

Závodníci, kteří se proslavili na okruhu Světového poháru, zase přitáhli větší zájem o lyžování na olympijských hrách. Přední americká televizní stanice ABC Sports zaplatila 10 milionů dolarů za práva na vysílání zimních her v Grenoblu v roce 1968, ale v roce 1988 se za vysílací práva z Calgary inkasovalo už 309 milionů dolarů.

FIS brzy zahájila seriály Světového poháru ve skocích, běhu na lyžích a freestylu/snow­boardu. Okruhy SP pod dohledem FIS začaly dominovat soutěžím ve všech disciplínách sněhových sportů a přilákaly silné firemní sponzory, kteří kompenzovali náklady vynaložené národními svazy a místními organizačními výbory.

V 80. letech se vše zprofesionali­zovalo. Národní svazy i FIS musely najmout zkušenější lidi, kteří vedli jejich programy a lépe se starali o jejich komerční zájmy. V roce 1975 FIS vydělala na sponzorských příspěvcích dost peněz, aby mohla najmout svého prvního manažera na plný úvazek, rodáka ze Svatého Mořice Gianfranca Kaspera, který efektivně řídil každodenní provoz FIS jako její první ředitel a poté jako její pátý prezident v letech 1998-2021. Počátkem roku 1990 se FIS mohla přestěhovat z Hodlerovy advokátní kanceláře do vlastního krásného sídla ve švýcarském Oberhofenu u Thunského jezera.


Sídlo FIS ve švýcarském Oberhofenu (Foto: Facebook)

Krok za krokem se FIS na konci minulého století dále rozrůstala. Dnes každoročně schvaluje přibližně 7 000 mezinárodních závodů. Před pandemií se každoročních kongresů FIS účastnilo více než 750 zástupců z více než 100 národních svazů. V Oberhofenu nyní pracuje na plný úvazek asi 60 lidí a další desítky na sněhu, kteří koordinují Světový pohár a kontinentální okruhy. FIS provozuje vlastní cestovní kancelář, která pomáhá týmům při cestách do zahraničí a organizuje mezinárodní setkání.

FIS nyní generuje několik desítek milionů dolarů ročních příjmů. Většina peněz z olympijských televizních práv plyne prostřednictvím FIS národním organizacím za vysílání sportovců na zimní hry. Nově zvolený prezident FIS Johan Eliasch nyní pracuje na rozšíření těchto televizních práv na závody Světového poháru. Od počátku 90. let minulého století jednotlivé národní svazy vlastnily a vyjednávaly o svých televizních právech s pomocí různých skupin, jako je Halva/Media Partners (nyní Infront) nebo Eurovision.


Současný prezident FIS Johan Eliasch (Foto: Facebook)

Prezident Eliasch je přesvědčen, že centralizací procesu vyjednávání může společnost FIS zvýšit své příjmy a navýšit objem prostředků, které mají k dispozici národní svazy po celém světě. Několik předních národních svazů, jako je Švýcarsko, Rakousko a Německo, prozatím není o této strategii přesvědčeno, což brání hladkému předání moci. Požadují od FIS silnější záruky, aby byly i nadále schopny pokrýt vysoké náklady svých vlastních organizací. V minulých letech se přední národní svazy musely starat pouze o několik sněhových sportů, nyní však jejich pomoc ve finančních a strukturálních záležitostech potřebuje více než tucet disciplín. Některé z těchto svazů mají desítky zaměstnanců a jejich roční obrat se počítá v desítkách milionů dolarů.

Kde jsou nějaké ohňostroje?

Uvolněná oslava 100. výročí FIS by mohla pomoci vytvořit lepší a pozitivnější atmosféru. Na nejvyšší úrovni byly projednány plány, jak ji co nejlépe uspořádat. Generální tajemník FIS Michel Vion, mistr světa v alpské kombinaci z roku 1982 a bývalý prezident Francouzské lyžařské federace, vysvětlil některé možné směry.

„Pořádat velkou oslavu s 1 500 hosty z celého světa nemá v dnešní době smysl vzhledem k našim obavám souvisejícím s udržitelností a ekologickým dopadem,“ vysvětluje. „Plánujeme několik prezentací na jaře příštího roku během květnových technických zasedání FIS ve slovinské Portoroži a kongresu FIS v Reykjavíku na Islandu na začátku června. Během letošního roku chceme publikovat příběhy v různých médiích a chceme také vytvořit atraktivní způsoby a komunikaci, abychom přilákali mladší generace ke sněhovým sportům.“

V letošním roce byla spuštěna speciální webová stránka 100.fis-ski.com, která představuje některé z nejvýznamnějších událostí a nejlepších šampionů v historii FIS a zimních sportů. Specifické logo bylo použito také při vysílání významných závodů v uplynulé sezóně Světového poháru.

Bohužel i uplynulá sněhová sezóna byla poznamenána méně veselými okamžiky. Mnoho závodů bylo zrušeno, nejprve kvůli sněžení v Coloradu na začátku prosince 2023 a poté kvůli teplému počasí a nedostatku sněhu v Alpách v lednu a únoru 2024. V první části sezóny bylo odvoláno nebo odloženo 15 závodů.

Poté se vážně zranilo mnoho lídrů bodování, včetně vítězů Světového poháru nebo zlatých medailistů, jako jsou Aleksander Kilde, Corinne Suterová, Petra Vlhová, Sofia Goggiaová, Marco Schwartz a Valerie Grenierová. Mikaela Shiffrinová utrpěla těžký pád ve sjezdu v italské Cortině d'Ampezzo, kde se plánují olympijské závody žen v roce 2026, a poranila si levé koleno. Americká hvězda, která do té doby vyhrála dalších sedm závodů, celkem 95, byla nucena několik týdnů odpočívat, zatímco v celkovém pořadí Světového poháru ji předstihla Lara Gut-Behramiová. Pokud tedy alespoň něco, přinesly Mikaeliny trable do posledních týdnů sezony náležité drama.

Snad každý pravověrný sněhomil doufá, že nadcházející zima – a neméně důležitě i ty další – už budou jaksepatří bělejší, od začátku do konce řádné sezóny. Ačkoli letošní sněhově bídné léto na jižní polokouli nasvědčuje něčemu jinému.