Článek vyšel v časopise SNOW 152 (říjen 2024)


Alena Zárybnická, meteoroložka

Čím tě fascinují právě laviny?

Voltair řekl, že „žádná sněhová vločka v lavině se nikdy necítí být zodpovědná.“ To je kouzlo celého principu. Všichni víme, jak naprosto nenápadně se skládají střípky, které můžou vést k průšvihu. Anebo taky ne. Rozpoznat, která situace je kritická, není snadné. A i když budeme vědět všechno o principech, jsou situace, ve kterých si nemůžeme být jistí. Jednoduše: riziko můžeme minimalizovat, ale nikdy ne zcela vyloučit.

Proč ses rozhodla zanořit se tak hluboko do archivů a kriticky zmapovat události, které už jsou skoro zapomenuty?

Právě proto, aby nebyly zapomenuty. Je v nich tolik zkušeností, ze kterých se můžeme učit! Byla to nejnapínavější detektivka, jakou si dokážu představit.

Jak dlouho jsi knihu připravovala?

Když jsem se do projektu pustila, vůbec jsem si nedokázala představit, co mě čeká. Celá práce trvala tři roky, první slovo na toto téma padlo z úst Pavla Cingra v roce 2021. Že se roztočí kolotoč podobný tomu v Kamenici jako v Návštěvnících, to mi bylo jasné, ale že se bude točit tak dlouho… Asi máme někde dědu Drchlíka, který nám to shora řídí…

Co na tom všem bylo nejtěžší?

Číst už hotové rozhovory s těmi, kdo přišli v lavině o své nejbližší!

Asi není snadné lidi postižené lavinou, ať už přímo, nebo nepřímo – rozmluvit, přimět je vrátit se k nemilým vzpomínkám. Jak to v tvém podání vypadalo?

S některými jsem byla přímo na místě, kde se neštěstí odehrálo, s jinými jsem mluvila po telefonu. Těžko se hledají slova, když víte, že se budete dotýkat nejsmutnějších momentů, které byly často už nějakou dobu uloženy ve třinácté komnatě. Nechávala jsem všem čas na rozmyšlenou, aby měli dost prostoru zvážit, jestli chtějí mluvit, jestli se chtějí vracet k okamžikům, které jim obrátily život naruby. Někteří souhlasili hned, jiní zvažovali. Pro každého z nich to muselo být nesmírně těžké. U všech nakonec zvítězila chuť pomoci dalším, kteří by se mohli dostat do podobné situace. Jen jedna jediná nehoda nemá přímé svědectví těch, kteří byli na místě. Rodina skialpinisty, který nehodu nepřežil, si to nepřála. V tomto případě mluví záchranáři, psovodi a třeba i pilot vrtulníku, který na místě zasahoval.

Co vše jsi vlastně zmapovala?

Základem každého příběhu jsou svědectví těch, kteří na místě byli. Jedině tak se můžeme dobrat toho, jak to skutečně bylo. Mluvila jsem s přeživšími, se záchranáři z Horské služby, s piloty vrtulníků, s lékaři… Každý vypráví svůj pohled na to, jak situace probíhala. Kromě toho jsou v knize fakta, parametry laviny, časové osy, objektivní hodnocení situace včetně počasí, které nehodě předcházelo, a sněhových profilů z místa. Ke každému případu jsou připojeny fotografie přímo ze zásahu.

Koho všeho a proč jsi přizvala ke spolupráci?

Oslovil mě Pavel Cingr – poznala jsem ho před dvaceti lety jako lavinového preventistu, dnes je náčelníkem HS Krkonoše. Přišel s nápadem dát do kupy knihu o lavinách. Dlouhou debatou jsme původní myšlenku knihy shrnující „jen“ fakta proměnili v knihu příběhů tak, jak je to v podtitulu – ve svědectví přeživších a záchranářů.

Jak bude finální dílo vypadat? Vím, že se vše do jednoho svazku nevejde…

Původně jsme si mysleli, že to bude taková normální knížka. Jak jsme se postupně prokousávali historií a skládali dohromady příběhy ze všech možných úhlů pohledu, což pro nás bylo nejpodstatnější, měli jsme najednou před sebou 27 lavinových nehod, dvě kapitoly o historii a přes 100 rozhovorů. Vybrat jsme si neuměli a ani jsme nechtěli rozhodnout, co je to nejpoučnější, nejzajímavější…. Nezbylo než najít vydavatele, který by nám umožnil vydat dva díly. A partnery, kteří našemu projektu budou věřit a podpoří jeho realizaci. Časem se ukázalo, že bude pro čtenáře užitečné, když základy teorie, nezbytné pro pochopení principu, nebudou součástí velkých výpravných knih. Do prvního dílu je vložená prevence, ve druhém je záchrana. Sešitky formátu A5 si můžeme vzít s sebou do batohu, a je-li třeba, kdykoli si připomenout, jak například číst ve sněhovém profilu, jak jsou charakterizované lavinové problémy či jak poskytnout první pomoc.

Kolik osobního času jsi tomuto projektu obětovala?

Naopak! Bylo mi dáno! Setkat se s výjimečnými lidmi, kteří mi umožnili nahlédnout do svého nitra, mluvit s profíky, kteří, aby pomohli druhým, riskují své životy. Budou se durdit, až budou číst tuhle formulaci… Dobře, zjemním to. Museli se hodně naučit a často se dostávají do situací, kde se hraje i o jejich zdraví. A když se něco smekne, tak i o jejich život. To všechno, co jsem se díky tomuto projektu naučila, a učím se pořád, to je mnohem víc, než kolik času mi to zabralo. Hodně jsem se dozvěděla i o sobě. Zní to jako fráze, ale je to tak. Byla euforie i beznaděj, bezesné noci i obyčejná radost, slzičky i smích… Prudila jsem kluky, byla na sebe přísná. A tohle všechno se bude ještě mockrát opakovat, druhý díl vyjde na přelomu ledna a února.

Poznala jsi řadu unikátních příběhů – ovlivnily tě také ve smyslu změny chování v terénu?

Mockrát jsem slyšela slovíčko „kdyby“… Většinou v souvislosti s tím, že si před sjezdem měli vykopat profil a podívat se, co je vlastně do sněhu vepsáno. Ale taky jsem slyšela příběhy, ve kterých všichni všechno při kamarádské pomoci zvládli naprosto skvěle, líp by to nedokázali ani profíci. A přesto to skončilo smrtí. Co si z toho vzít? Umět teorii, neustále cvičit praxi – třeba práci s vyhledávačem, sledovat nové metody a výsledky výzkumu, s rozmyslem a podle osvědčených rozhodovacích kritérií volit strategii plánování túry – to je základ. A pak jsou věci, o kterých nemůžeme vědět, které nemůžeme předpokládat… To jsou momenty, ve kterých se náš osobní anděl strážný zapotí. Tak mu tam nahoru děkuju!

Kde se dá kniha pořídit?

Objednat si ji můžete přímo na našem webu www.lavinyvcesku.cz. Časem tam najdete třeba i velkorozměrová plátna s fotografiemi… Jo, ten kolotoč v Kamenici se pořád točí… A nabírá na obrátkách! Jsme rádi, že jste našimi partnery a pomáháte nám poslat knihy do světa. Děkuju!

www.lavinyvcesku.cz


Pavel Cingr, náčelník HS Krkonoše

Nápad sestavit knihu o lavinách v Česku je z tvé hlavy. Jak velký je rozdíl mezi původním záměrem a tím, jaká kniha ve výsledku je?

Veliký! Původní myšlenka byla sepsat fakta lavinových nehod, které se staly v České republice. K faktům nakonec přibyly silné příběhy, obrovské emoce a spousta unikátního obrazového materiálu. Vůbec jsem netušil, kolik moje původní myšlenka zabere všem práce a času. Ale z druhé strany, když vidím výsledek a nadšení spoluautorů, tak mi celý projekt dává ještě větší smysl. Jsem přesvědčený, že kniha přinese zajímavé čtení, které má někdy dobrý a někdy bohužel smutný konec. A že si čtenáři z knihy odnesou, jak důležitá je správná rozhodovací strategie při pohybu ve volném terénu a jak někdy v horách stačí málo, aby…

Lavinové prevenci ses věnoval přes 20 let. Dozvěděl ses díky práci na knize něco, co tě překvapilo?

U některých nehod jsem byl osobně, některé jsem znal z historie, ze zápisů Horské služby nebo z vyprávění. Ale málokdy jsem měl takto komplexní přehled o názorech a faktech ze všech stran. Ucelený popis nehod, včetně vyprávění všech účastníků nehody mi dává ještě detailnější obrázek, jak se to celé událo. A to zejména od přímých účastníků nehody. S kolegy záchranáři si na našich kurzech a cvičeních lavinové nehody vyhodnocujeme, rozebíráme, hledáme poučení. Řešíme, co udělali lidé špatně a co můžeme zlepšit my, až podobná situace opět nastane. Ale právě nahlédnutí do hlav lidí, kteří se do laviny dostali, jaké bylo jejich myšlení před nehodou, jestli věděli, že jdou do rizika nebo jestli riziko vůbec nevnímali, mi dává ještě ucelenější pohled na to, jak přistupovat komplexněji k celé problematice lavinové prevence.



Valerián Spusta, fotograf, syn jednoho z prvních lavinových preventistů HS, dobrovolný člen HS

Kterou fotografii v knize považuješ za unikátní? --------To je těžká otázka. V podstatě jsou unikátní všechny. Každá je výjimečná tím, že každý okamžik lze vyfotografovat jen jednou. Mám radost z fotky, kterou jsem druhý den po nehodě vyfotil v Červinkově muldě. Takhle vysoký odtrh není ani v Krkonoších standardní. A hlavně – vidět je jasná linie odtrhu ukazující sílu laviny i to, jak snadno se může uvolnit.

Fotografie z knihy nám může viset doma na zdi. Kterou bys doporučil a proč?

V knize je mnoho různých typů fotografií. Od dokumentárních přímo z místa nehody pořízených třeba i mobilem nebo kamerou GoPro až po profesionální krajinářské fotografie. Jsou to dva odlišné typy zachycení prchavých okamžiků. Jednou jen prostě vytáhnete to, co máte po ruce, abyste zdokumentovali mimořádnou situaci, jindy se dlouho chystáte a třeba i několikrát chodíte na stejné místo, abyste ho zaznamenali co nejvýstižněji. Co je ale naprosto unikátní, to jsou fotografie lavinových svahů, které jsem měl možnost díky své spolupráci s KRNAPem pořídit z dronu. Na jedné jediné fotce je vidět kompletní lavinový katastr v dané oblasti, což by se jinak než ze vzduchu zdokumentovat nepodařilo.



Robert Dlouhý, lavinový preventista HS ČR

Když tě Alena oslovila, abys byl spoluautorem, co ti proběhlo hlavou?

V té době už jsem měl přečtené některé výpovědi a k nim jsem měl pár nápadů. Třeba to, aby byl rozbor týkající se počasí a sněhového profilu opravdu detailní. Nejdřív jsme spolu mluvili o odborné recenzi. Práce přibývalo, rozhodli jsme se, že součástí obou knih budou i edukativní sešitky. A proto vzápětí přišla nabídka na spoluautorství. Je pravda, že na začátku to byly pouze nezávislé nápady, pak už to byla a pořád je velká zodpovědnost.

Co bylo při přípravě knihy nejsložitější?

Příčiny pádů lavin jsou již popsané neustále se opakující se vzorce. Nejtěžší pro mě bylo přesvědčit Álu, aby do toho nevnášela své myšlenky o příčinách pádů lavin.

A co ti udělalo největší radost?

Jasně, že mě udělalo radost podílet se na tomto projektu. Velkou. Nejsou to jen příběhy, ale i edukace. Nejvíc se člověk poučí z chyb, které už se staly. A vložené sešitky o prevenci a záchraně – to je základ pochopení principů.


SNOW jakožto partner projektu Laviny v Česku bude pravidelně přinášet obrazové ochutnávky z knihy. Začínáme v říjnovém vydání SNOW 152 nejtragičtější lavinou Česka a Polska, která se utrhla na polské části Krkonoš v lokalitě Biely Jar.