Tento článek vyšel v časopise SNOW 131 (říjen 2021).
Občanský zákoník
Aktuálně platná úprava, vztahující se k chování lyžaře a jeho odpovědnosti, vychází z občanského zákoníku (OZ), účinného od r. 2014. Závazky z deliktů a náhrada majetkové a nemajetkové újmy jsou v OZ vymezeny v §§ 2894 až 2990.
Na lyžaře lze vztáhnout především obecnou prevenční povinnost dle § 2900: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“
Povinnost k náhradě škody vyplývá z § 2910: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“ Povinnost náhrady škody způsobené provozem lanovek a vleků, jejichž provoz je upraven zvláštním předpisem, upravují §§ 2927 a následující: „Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.“
Práva na náhradu újmy se nelze vzdát
K náhradám újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech je vhodné uvést, že toto právo nelze předem vyloučit ani omezit a nelze se ho ani vzdát. Takové právní jednání by bylo neplatné. Občanský zákoník rovněž stanoví, že se nepřihlíží k ustanovení, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoliv újmy. Slabší stranou zde může být např. lyžař-spotřebitel ve vztahu k provozovateli lyžařského areálu. Se vzdáním se práva na náhradu újmy souvisí též § 2899: „Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností, že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu, kdo újmu způsobil.“
Trestní zákoník
Mimoto v případě lyžařských kolizí a nehod přichází v úvahu i trestněprávní úprava, obsažená v trestním zákoníku. Lyžařů se týká především nedbalostní ublížení na zdraví, u nichž trestní sazba dosahuje ke dvou letům odnětí svobody, ve specifických případech porušení dalších zákonů ovšem až k 8 letům.
Klíčová role mezinárodních pravidel FIS
V mezinárodním lyžování hrají mimořádně významnou roli také Pravidla chování lyžaře vydaná Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) – tzv. Desatero. Není tomu jinak ani v prostředí České republiky, problematické je však jejich zakotvení v právním řádu. Pravidla FIS jsou obsažena v tzv. technické normě. Tato norma však nemá právně závazný charakter, ale jen doporučující, byť jde o doporučení vysoce kvalifikovaná. I přes obecnou povědomost o existenci Desatera je veřejnost vnímá jako pouhá doporučení, což někdy v důsledku znamená, že se jimi rekreační lyžaři neřídí. Mezi laickou veřejností také není dostatečné povědomí o možných důsledcích včetně odpovědnosti, a to i trestněprávní. Z praxe je přitom zřejmé, že soudy se Pravidly FIS při posuzování chování lyžaře řídí, jelikož jiný specifický předpis nemají k dispozici.
Trochu nešťastná „norma“
V technické normě ČSN 01 8027 Značení a zabezpečení v zimním středisku jsou kromě značení tratí, norem pro pohyb pásových vozidel a pravidel pro další činnosti v lyžařském areálu uvedeny i specifické regule pro pořádání závodů a závodních tréninků. Z oněch „dalších činností“ by měla být v obecném povědomí především následující pravidla:
- na sjezdových tratích jsou ostatní činnosti zakázány (např. sáňkování, bobování) s výjimkou činností realizovaných po předchozím souhlasu provozovatele lyžařského areálu
- stoupání na lyžích po sjezdové trati je možné po okraji, jednotlivě za sebou
- uzavřené tratě nelze používat ani pro výstup
- pohyb psů a jiných zvířat na sjezdové trati je zakázán.
Co se týče pravidel pro pořádání závodů a tréninků v lyžařském areálu, musí být dodrženy mj. tyto podmínky:
- prostory pro závody a závodní trénink musí být od ostatních tratí odděleny náležitým zabezpečením
- při konání závodního tréninku nebo závodů je nepovolaným osobám zakázáno vstupovat do vymezeného prostoru, stát v něm nebo se v něm pohybovat
- zodpovědnost za konání závodu včetně ohraničení a zabezpečení prostoru nese pořadatel závodu
Desatero FIS závazné, i když odkaz není jednoznačný
Ačkoliv je jistě chvályhodný záměr ministerstva, které zmíněnou technickou normu vydalo, jako problematický se jeví její charakter a postavení jakožto „pouhé“ technické normy. Technické normy mají v českém právním systému zásadně doporučující, tedy nikoli závazný charakter. Právně závaznými se stanou až tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Jediným právním předpisem, pod který je možno chování lyžaře podřadit, je občanský zákoník, ten ovšem na zmíněnou technickou normu neodkazuje. Z tohoto pohledu je tedy tato norma nezávazná. Pravidla FIS je přesto nutno považovat za závazná díky judikatuře, která z nich, jakožto podpůrného souboru norem s charakterem zvykového práva, vychází.
