Mají-li závodníci do 10 hodin dopoledne uklidit tyče, musejí
vyčleněné necelé dvě hodiny maximálně využít. Potřebují jezdit nahoru
dolů s co nejmenšími prostoji. Pro slalom nejúčelnější pak může
dokonce být starý nedobrý „kulotrh“, tedy rychlá Tatrapoma.
Na lanovce je obtížnější manipulace s tyčemi i kontakt trenéra se
závodníky. Na lyžařském vleku se pohybujeme stále okolo tratě, na lanovce
jsme ale od slalomu, sjezdovky i ostatních odtržení.
Jak to vypadá v praxi, ukazuje např. odstrašující příklad Velkého
Javoru na německé straně Šumavy. Nejmodernější technologie a vysoký
komfort, ale pro tří- až čtyřsetmetrový slalom ve spodní části
tréninkového svahu je třeba pokaždé zdolat o dvě stě výškových metrů
více – jiná možnost než výjezd lanovkou až nahoru neexistuje. Také u
nás na špindlerovském Medvědíně se občas trénuje obří slalom ve
spodní části Černé (převýšení maximálně 200 metrů), je ale nutno
vyjet až na vrchol a úplně zbytečně sjet horních 300 výškometrů, často
v zimě a větru.
Vleky nejsou dobré jen pro závodníky: rozloží dav čekajících i
sjíždějících a jsou doplňkem či alternativou přeplněných páteřních
lanovek. Když fouká, mohou jezdit i tehdy, kdy vítr lanovky odstavuje. Při
„fukéři“ je také vlek vedený lesem příjemnější, neboť chráněný.
Případná větší porucha neznamená složitou evakuaci.
