Před několika lety se však vědci začali podrobněji zabývat individuální variabilitou reakce na kofein. Každá studie má ve svých výsledcích určitý více či méně náhodný rozptyl: pokud je průměrné zlepšení 3 %, někteří lidé se mohou ve skutečnosti zlepšit o 6 %, zatímco jiní se nezlepší vůbec. Ale ne každý rozptyl je náhodný. Před nějakým časem se začaly objevovat důkazy o tom, že někteří lidé mají trvale větší pravděpodobnost, že jim kofein prospěje, než jiní, a někteří mohou být po užívání kofeinu skutečně pomalejší, a to na základě svého genetického profilu. Dosud největší studie na toto téma byla publikována v časopise Medicine and Science in Sports and Exercise a její výsledky jsou pozoruhodné.

Studii provedla Nanci Guestová, sportovní dietoložka na Torontské univerzitě, a Ahmed El-Sohemy, tamější profesor nutriční vědy. Podrobili 101 dobře trénovaných sportovců mužského pohlaví (viz dále) z různých sportů (od maratonského běhu přes box až po fotbal) sérii tří cyklistických časovek na 10 km. Před každým z nich dostali sportovci buď placebo, nízkou dávku kofeinu (2 miligramy na kilogram tělesné hmotnosti), nebo vyšší dávku (4 mg/kg). Pokud vážíte 70 kg, odpovídá to buď 140, nebo 280 mg kofeinu. (Běžný šálek kávy obsahuje 100 až 160 mg kofeinu a jedna tableta NoDoz 200 mg).

Jak se dalo očekávat, kofein zvyšoval výkonnost. Sportovci jeli na kole o 3 % rychleji s vysokou dávkou kofeinu ve srovnání s placebem. Zlepšení u nižší dávky nebylo statisticky významné.

Tímto typem shledání podobné studie obvykle končí: kofein funguje, tak se jděte dát daší kafe. V tomto případě však vědci provedli také DNA test slin, aby zjistili, jakou verzi genu zvaného CYP1A2 má každý subjekt. Více než 95 % kofeinu, který vypijete, je metabolizováno enzymem kódovaným tímto genem. Lidé s verzí genu AA jsou považováni za rychlé metabolisty, kteří kofein rychle odbourávají. Lidé s verzí AC nebo CC jsou pomalí metabolizátoři, přičemž druhá skupina je obzvláště pomalá, což znamená, že kofein, který vypijí, zůstává v jejich těle mnohem déle.

Výsledky DNA testu pak rozdělili podle genotypu. Ve skupině AA (rychlí metabolizátoři) je kofein užitečný, a čím více, tím lépe. Při nízké dávce kofeinu jim to jde o 4,8 % rychleji a při vysoké dávce kofeinu o 6,8 % rychleji. Ve skupině CC (velmi pomalí metabolizátoři) byl však vzorec opačný: čím více kofeinu dostávají, tím pomalejší jsou. Při vyšší dávce jsou pomalejší o 13,7 procenta! Ve střední skupině AC se zdá, že je vše vyrovnané, bez významného rozdílu v obou směrech.

Z těchto výsledků vyplývá řada otázek. Předně, proč tak velký rozdíl? Prozatímní odpovědí je, že nevíme. Pravděpodobným vysvětlením se zdá být, že kofein má u každého kombinaci pozitivních a negativních účinků. Pozitivní účinky se pravděpodobně projevují v mozku a vedou ke snížení vnímání námahy. Negativní účinky, jak spekulují Guestová a El-Sohemy, by mohly být důsledkem zúžení cév v reakci na kofein, což by zhoršilo průtok krve do svalů během fyzické aktivity. Pozitivní vzpruha se po požití kofeinu dostaví u každého, ale možná, že negativní účinky přetrvávají u pomalých metabolizátorů mnohem déle a nakonec převáží nad přínosy. To vyvolává otázku, jak by se výsledky mohly změnit při akci trvající například jednu minutu nebo, na opačném konci spektra, několik hodin. Můžeme si být jisti pouze tím, že konkrétní rovnováha pozitivních a negativních účinků, která ve studii byla pozorována, platí pro dobu trvání (v průměru) 18 minut.

Ve studijní skupině bylo 49 procent lidí ze skupiny AA. Ti mají z hlediska získání kofeinové dávky štěstí. Ze zbytku skupiny bylo 43 % AC (pomalé) a jen 8 % CC (velmi pomalé). Toto rozložení je podobné jako v jiných studiích, což naznačuje, že kofein má poměrně vzácně negativní účinky, ale poměrně často nemá žádný významný vliv. Zajímavé je, že mezi tímto genem a obvyklou konzumací kofeinu zřejmě neexistuje žádná souvislost; rychlost metabolismu kofeinu neurčuje, zda vám kofein chutná.

Dalším zajímavým poznatkem je, že účinky metabolismu kofeinu se neomezují pouze na sportovní výkon. V předchozí práci El-Sohemy prokázal, že rychlí metabolizátoři mají nižší riziko infarktu, pokud pijí jeden až tři šálky kávy denně, možná díky antioxidantům a dalším zdraví prospěšným prvkům. Naopak u pomalých metabolizátorů se riziko infarktu zvyšuje o 36 %, pokud pijí dva až tři šálky kávy denně, a o 64 %, pokud pijí čtyři a více šálků.

Je rovněž na místě poznamenat, že všichni účastníci předmětné studie byli muži. Teoreticky by se podle El-Sohemyho daly očekávat podobné výsledky i u sportovkyň a vědci doufají, že se jim podaří výsledky rozšířit i na ženy v samostatné studii. Existují určité důkazy, že hormonální antikoncepce může ovlivnit aktivitu enzymu metabolismu kofeinu, což zvyšuje možnost, že by mohly existovat nějaké jemné účinky související s ženským hormonálním cyklem. Současná studie vyžadovala, aby se všechny subjekty během čtyř týdenních návštěv laboratoře zdržely kofeinu po dobu čtyř týdnů. Guestová podotýká, že pro řádné prozkoumání této otázky by ženy musely do laboratoře přicházet každý měsíc ve stejnou dobu, aby se zajistila podobná hladina hormonů, což by vyžadovalo čtyři měsíce úplné abstinence od kofeinu. Tato praktická překážka je důvodem, proč začali se studií mužů.

Stěžejní otázkou samozřejmě je, jak s těmito informacemi naložit. Na tomto místě je důležité poznamenat, že El-Sohemy je zakladatelem společnosti Nutrigenomix, která nabízí genetické testování pro individuální výživu, včetně genu pro metabolismus kofeinu. Guestová působí ve vědeckém poradním sboru této společnosti. To je přesně ten druh profesního konfliktu, který by měl pozorného čtenáře zarazit. Design studie je zde opravdu silný – velikost vzorku je na poměry této oblasti výzkumu obrovská a přidělování doplňků bylo dvojitě zaslepené, takže vědci nevěděli, kdo kdy dostává placebo. (Pozoruhodné je, že pouze tři ze 101 účastníků studie správně uhodli, kterou pilulku pokaždé dostali, když byli po ukončení studie informováni o výsledcích.) K podobným závěrům došel i výzkum jiných skupin.

Přesto zůstávám na vážkách, zda má smysl nechat se testovat, abych zjistil, jak kofein pravděpodobně ovlivní mou výkonnost a zdraví. Humbuk kolem genetických předpovědí často předbíhá výsledky – například velký pokus využít genotyp k předpovědi, komu prospěje nízkotučná strava oproti nízkosacharidové, při testování v reálném světě neuspěl, jak jsem zjistil z rešerší k tématu.

Nakonec je také důležité, abychom zbůhdarma nepadali do myšlenkové pasti předpokládajíce, že průměrné výsledky odrážejí individuální realitu každého z nás. Byl bych velmi opatrný, aby nám výsledek DNA testu tvrdil, že v praxi děláme něco špatně, vzdor našim zavedeným rutinním zvyklostem, jež nám nejspíš z dobrých důvodů fungují.