Tento článek vyšel v časopise 128 (leden 2021).
Úrazy a srážky lyžařů mívají nejen nepříjemné zdravotní následky, ale čím dál častěji také následky právní a finanční. I když zvyšující se počet případů řešených soudně postupně vede k lepšímu povědomí veřejnosti a jednotnější praxi, nemalým rizikem zůstává právě značná nepředvídatelnost soudního rozhodnutí. Seriál případů ukazuje, jak se v české justici jen pomalu prosazuje jednotný pohled na závazná pravidla lyžování. V budoucnosti pak přijdou na řadu i judikáty ze zahraničí. V případě zahraničních soudů se k záludnostem může přidat i neznalost místních pravidel a jazyková bariéra.
Soud
Okresní soud v Trutnově shledal, že způsobená škoda má původ v povaze lyžařského vleku, jehož konstrukční řešení umožňovalo uchopení vratného lana lyžařem, a to při absenci jakýchkoliv bezpečnostních opatření. Soud neshledal spoluzavinění na straně žalobkyně, jež nastoupila na vlek, aniž počkala na svého otce, který s ní a s jejím bratrem šel lyžovat, ani spoluzavinění jejího otce, neboť součinnost rodičů při nástupu dítěte na vlek nebyla vyžadována a bylo povinností obsluhy vleku v případě potřeby poskytnout přepravované osobě pomoc. Soud rozhodl v mezitímním rozsudku, že nárok žalobkyně na náhradu škody za poškození zdraví je důvodný, a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.
Odvolací soud
Krajský soud v Hradci Králové jakožto soud odvolací svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebo její otec nedodrželi pokyny pro přepravu či přípravu k jízdě na vleku, jejich spoluzavinění na vzniku škody ani liberační důvody na straně provozovatele vleku odvolací soud neshledal.
Nejvyšší soud
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný provozovatel dovolání k Nejvyššímu soudu. Zásadní právní význam spatřoval v uplatněných námitkách, ve kterých uvedl mj. i zanedbání náležitého dohledu otce nad dcerou, neuposlechnutí pokynu otce ze strany dcery, která nastoupila sama, nebo porušení prevenční povinnosti poškozenou i jejím otcem. Nechal tak posoudit otázku jejich spoluzavinění a dále otázku, zda právo k přepravě vznikne i tomu, kdo neuhradil jízdné. Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nepřípustné. Jednou z rozhodujících příčin úrazu nezletilé nebylo jednání či opomenutí jejího otce, jak je namítáno v dovolání, nýbrž okolnost, že tažné zařízení vleku umožňovalo uchopení vratného lana (ve výšce cca 1 m) namísto lana tažného (zhruba 30 cm nad zemí) a při nástupu žalobkyně na dětský vlek nebyla v místě přítomna obsluha vleku. Odvolací soud rovněž uvedl, že případné nezaplacení jízdného před nástupem na vlek nevylučuje odpovědnost provozovatele vleku za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu, zejména když takovou situaci provozovatel sám umožnil.
Závěr
Nejvyšší soud z případu vyvodil obecný závěr: „Při nastupování nezletilého na veřejný lyžařský vlek, u něhož se předpokládá přeprava dětských pasažérů, přičemž doprovod dospělých na vleku či jejich asistence při nástupu dětí není podmínkou, nelze bez dalšího usuzovat, že tak nezletilý činí na vlastní nebezpečí. Je věcí provozovatele, potažmo obsluhy vleku, zajistit bezpečný nástup na vlek a dát nezletilému lyžaři pokyn, jakým způsobem má na vlek nastoupit.“
Ladislav Janků
Autor článku je učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování. Článek vznikl ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz.
