Hry se rozprostírají napříč nádhernou geografií italského severu – od rušných ulic Milána až po zasněžené kopce Dolomit – a budou nejrozsáhlejší zimními olympijskými hrami vůbec s ohledem na počet lokalit.
Drahá hra s vysokými sázkami
Už teď je jasné, že náklady překročily původní představy. Organizační výbor původně plánoval utratit kolem 1,3 miliardy dolarů, ale finální účet se více než přehoupl přes 1,7 miliardy a celková veřejná investice dokonce výrazně stoupla. Přestože většina plánovaných prvků byla dokončena, řada výdajů byla nečekaná a vyžadovala improvizaci, kterou šéf organizačního výboru Andrea Varnier popisoval jako „nouzový režim“ příprav.
Rozpočtové překročení není jen číslo v tabulce – odráží širší problém moderní Olympiády: jak balancovat mezi ambicemi vytvořit „velkolepé“ hry a realitou udržitelnosti. Tento tlak se dotýká i jiných pořadatelů: diskutuje se o možném zavedení rotujícího modelu stálých zimních olympijských dějišť, který by trup sportovní komunity odlehčil od neustálého budování nových stadionů a tratí.
Šíře a logistika: výzva i příležitost
Milano-Cortina 2026 je prvním ročníkem, který se geograficky takto rozprostírá – nejvýznamnější sportovní dění proběhne nejen v Miláně a Cortině d’Ampezzo, ale také v Livignu, Bormiu, Antholzi a dalších lokalitách. Tento model má za cíl využít stávající infrastrukturu a zároveň přinést olympijskou atmosféru širšímu okruhu regionů. Mnozí to ale kritizují jako ředění olympijského ducha – běžní fanoušci i samotní sportovci zmiňují, že vzdálenosti a logistická složitost mohou oslabit pocit soudržnosti, který je s Olympiádou spjat od dob památných ZOH v Lillehammeru nebo Vancouveru.
Tato disperze přináší i organizační nároky: systém dopravy a infrastruktury musí zvládnout stovky tisíc návštěvníků v terénu, kde železniční sítě, silnice nebo parkování nejsou vždy připraveny na nápor. Některé projekty, které měly zlepšit dopravní přístup, ještě nejsou dokončeny.
Dědictví v době změn
Diskuze o odkazu her není jen slogan – ve hře je skutečná otázka, co zůstane po jejich skončení. Místní organizátoři i MOV zdůrazňují, že cílem bylo využít velkou část již existující infrastruktury a minimalizovat environmentální stopu modernizací, nikoliv stavbou úplně nových gigantických staveb. Například nově postavený Cortina Sliding Centre revitalizuje historickou dráhu pro boby, skeleton a sáňkování a má sloužit i další generaci sportovců. Stejně tak olympijská vesnice v Miláně bude po hrách přetvořena na studentské bydlení a komunitní prostor.
Odkaz ZOH 2026 má ambici překonat krátkodobé hospodářské impulsy; Itálie doufá, že hry povzbudí sportovní aktivitu mládeže a širší komunitní zapojení do zimních sportů – něco, co je zvláště důležité v časech poklesu populace horských regionů.
Pandemie zůstává součástí olympijského příběhu
Žádná globální událost posledního desetiletí nenechala sportovní svět beze změn jako pandemie COVID-19. A ačkoli jsme dnes daleko od přísných lockdownů, její stín tu stále je – na hrách i mimo ně. Před startem v Itálii probíhají izolační opatření v jednotlivých týmech, přestože nejde o vynucené karantény jako v Pekingu 2022, ale spíš o preventivní opatření s cílem ochránit závodníky. Například švédští běžkaři přijali hotelovou izolaci na pár dní jako opatrnost, aby minimalizovali riziko infekcí těsně před závody.
Navíc se před zahájením her objevují i projevy běžných virových onemocnění v olympijských vesnicích – například norovirus způsobil odložení zápasu hokejistek Finska proti Kanadě, protože řada hráček musela do izolace. Tento typ problému, byť ne až tak dramatický jako pandemický “bublinový” režim dřívějších her, ukazuje, že zdravotní protokoly zůstávají nedílnou součástí každodenní reality sportovců.
Mezi ideálem a realitou
Milano-Cortina 2026 je olympijská výzva ve formátu „velkého risku a potenciálně velké odměny“. Rozsah her, jejich finanční náročnost, pandemické stíny a otázky logistické a environmentální udržitelnosti jsou víc než jen mediální témata – jsou to znaky doby, která stojí před nutností předefinovat, jak uskutečňovat vrcholné sportovní akce v 21. století. Ať už se tyto hry zapíšou jako model pro budoucnost, nebo jako memento toho, co je třeba změnit, jisté je, že jejich dopad přesáhne hranice stadionů a sjezdovek.
