Sjezdovky:
Bohužel trojbarevné značení sjezdovek v Kitzbühelu je děláno spíše
marketingově než dle reality. Barevné značení odpovídá spíše
obtížnosti očekávané lyžaři, takže pokud narazíte na "černý" úsek na
modré, tak se nedivte. Pro našince zvyklého na modré potom sjetí
kitzbühelské modré může být adrenalinem na celý život.
Z toho, co jsem viděl, se mně nejvíce líbila červená "60" z Wurzerhöhe
do mezistanice kabinky, která byla v docela dobré stavu a rozumné
šíři.
Sněhové podmínky:
Na takovýto areál špatné, sníh rozměklý a spousta vydřených míst.
Některé sjezdovky vysněženy skutečně v minimální šíři (10 až 15
metrů, i když v okolí bylo místo).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady samozřejmě Kitzbühel hraje prim, viz spojovací kabinka mezi
Jochbergem a Kitzbühelem nebo vyhřívaná kabinka na Wurzerhöhe (má to
smysl?).
Zalidněnost:
Celkem rozumná, maso bylo pouze v místech sjezdovek s užším
zasněžením.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny občerstvení mě překvapily, byly podobné jako v jiných rakouských
střediscích. V samoobslužné restauraci se dalo najíst bez problémů kolem
10 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Ve všech přístupových místech do areálu se nachází parkoviště,
bohužel někdy není příliš kapacitní. Není ale problém přejet kousek
dále na větší. Např. to v Jochbergu bylo kolem desáté již téměř
plné.
Cesta z Prahy do Kitzbühelu je nejlepší přes Mnichov. Středisko je
"kousek" od dálnice, bohužel tento kousek se neustále střídá šedesátka s
osmdesátkou.