Sjezdovky:
Jezdili jsme prakticky jen Červenou z Medvědína, která je profilově
pěkná, řekla bych spíš nenáročnější červená. První tři čtvrtiny
jsou opravdu mírné, poslední hang u příjezdu k lanovce je trochu prudší,
a tudíž mnohem hezčí. Dá se na něm zkoušet pěkný slalomový oblouk.
Bohužel
ne všichni lyžaři jsou tak odvážní, což se místy projevovalo na povrchu
této části, objevily se dokonce i menší ledové plotny, i když by se dalo
říci spíše "plotničky". Je škoda, že byla zavřená Černá, která je
prý taky pěkná (i když já zastávám názor, že nejlépe si zalyžujete
většinou na červených). Modrá Turistická, po které jsme přijížděli ke
kotvě na Medvědín, je hezky široká, ale spíš pro začátečnické
lyžaře.
Sněhové podmínky:
Sníh byl převážně technický. I když celý týden vydatně sněžilo ve
dne i v noci, stejně si nasněžovali další zásoby skoro nepřetržitě. Je
škoda, že sjezdovky nebyly lépe upravené, na medvědínské červené se
často nahrnoval sníh, tak to byla trochu makačka na nohy. S nově namazanými
lyžemi to bylo docela těžké udržet, ale boule ani ledové plotny se nijak
zvlášť netvořily.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Od parkoviště na Horních Mísečkách vede příjemná kotva, na kterou
navazuje další, s níž dojedete na vrchol Medvědín. Tam se jezdí
zmíněná Červená se starší čtyřsedačkou z roku 94. Povrch má pěkný,
žádná ledová koženka, nýbrž takový ten nestudící "polystyren".
Bohužel to stejně byl neuvěřitelný mrazák, protože pořád sněžilo,
foukalo, vlekaři "ometali" sedačky tak, že to nebylo vidět, a navíc lanovka
je poměrně dlouhá.
Zalidněnost:
V polovině ledna tu nebyl skoro nikdo, až na náš lyžák a lyžák druhé
pobočky naší školy. Jinak občas projela menší skupinka snowboardistů.
Sjezdovky se zaplnily jen trochu ve čtvrtek, když se udělalo hezky. Ale ani v
tento den se u lanovky a kotev skoro vůbec netvořily fronty.
Občerstvení a aprés-ski:
U horní stanice lanovky na Medvědín je bistro/restaurace, kam jsme
několikrát (někteří to vítali, pro někoho to bylo - ehm ehm - silně
nedobrovolné) zavítali ohřát se. Součástí budovy je také lyžařský
obchod a servis.
Ceny v bistru jsou bohužel poněkud přemrštěné - čaj za 50 Kč. No jo, ta
vysokohorská přirážka...
Asi uprostřed medvědínské červené je po pravé
ruce další restaurace, tam jsme ale nebyli.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice na Horní Mísečky jsou v pořádku sjízdné i autobusem,
parkoviště u spodní kotvy nevypadalo moc přeplněně.