Sjezdovky:
V provozu vše, ale ve Svaťáku to tedy za moc nestálo, a to ani na
oblíbené černé, ač byla stále asi nejlepší zdejší volbou. Velká
škoda je, že skibus na Stoh nejezdí příliš často, a tak jsem se tam
tentokrát nevypravil - podmínky by tam byly pravděpodobně nejlepší. Své
hrála i obava ze sjízdnosti Cesty Stohem, a tak jsem se raději poohlédnul po
skibusu na Medvědín. Zde bylo lyžování překvapivě o poznání lepší,
sjezdovky kupodivu nebyly tak rozměklé a dal se praktikovat i nějaký ten
carving. 
Především si šlo ale zablbnout ve snowparku, kde skoky již vyshapovali
do slušných výšin a tak kdo umí, může se pořádně proletět. Ale
nějakou zábavu si šlo užít i na Hromovce a na modré ve Svaťáku.
Zakončit den jsem se rozhodl dlouhým sjezdem na Labskou, ale i vlivem
pomalého sněhu jsem cestou usoudil, že poslední skibus nestihnu a trochu
neplánovaně jsem se tak konečně rozhodl vyzkoušet i návrat po cestě,
která se zhruba v polovině Labské odpojí a dovede lyžaře až k parkovišti
č. 1. Nakonec to i přes obavy z nedostatku sněhu bylo velmi pozitivní
překvapení - z necelých 2 km jsem pěšky ušel asi 300 m a jen při trochu
lepších podmínkách by člověk bez sundání lyží dojel až k parkovišti.
Navíc jde o cestu zpravidla dvakrát širší než je třeba Cesta Stohem,
takže bych se ji nebál doporučit i začátečníkovi.
Sněhové podmínky:
Jak již bylo řečeno, pravé jarní podmínky. Ale kdo nečekal vyžehlené
a zmrzlé svahy, stěžovat si nemusel. Na širokých plácačkách do prašanu
se o žádné utrpení nejednalo. Sněhu byl vzhledem k podmínkám posledních
týdnů místy až překvapivě dostatek, ale samozřejmě to neznamená
ideální výšku. Led nebyl prakticky nikde.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vše při starém, šestka již klasicky bez vyhřívání - v tomto počasí
díky bohu.
Ještě tip na konec - vlek u snowparku na Mísečkách se pro
zájemce točil dále i po 16. hodině, takže zde šlo ještě na závěr dne
pěkně zablbnout. Zázemí všude v pořádku.
Zalidněnost:
Jedno z největších překvapení - na slunečný víkend o jarních
prázdninách až rekordně nízká zalidněnost, ze které jsem byl nadšený
snad nejvíce. Všechny LD včetně šestky bez front, stál jsem za celý den
jen párkrát, a to do 2 minut - paráda. Spousty hostů z Německa doplňovali
Poláci, ale třeba i Američané. Samozřejmě pak také značná část
závodníků na kolech.
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušel jsem, nebyl čas a ani nejsem milionář.
Nicméně
aprés-ski zábava ve Svaťáku byla i vzhledem k programu dobrá, škoda jen,
že zde člověk nezaparkuje a návrat v pozdějším čase by byl již
komplikovaný.
Doprava do střediska a parkování:
Tentokrát jsem i pro cestu do Špindlu zvolil trasu po D11 přes Poděbrady,
hustota provozu je zde určitě nižší než na D10 a následné cestě do
Jičína, což bylo hned v Jičíně také znát. Ale žádná hrozná kolona
aut se nekonala, i za Herlíkovicemi šlo stále pohodlně předjíždět a
dostat se pod svah za nějakou hodinu a čtyřicet minut. Parking na Hromovce na
druhé straně parkoviště (blíže k přehradě) v asi nejhorším bahně, v
jakém jsem kdy stál, nicméně jinak takřka pár kroků od sjezdovky, takže
po tom, co člověk pečlivě ometl lyže i boty, si nebylo nač stěžovat.
Cesta do Prahy po 17. hodině již pohodová, i PČR již dávala kafe na
pumpě, takže hříšníkům popíjejícím na svahu stačí vydržet o chvíli
déle na aprés-ski a kontroly na známém místě se nemusí obávat. 