Sjezdovky:
Otevřeno je takřka vše a to je pecka. Paradoxně nová Přehradní je asi
jedna z nejslabších sjezdovek - celkem záhy po startu se láme do rudě
červené a končí propojkou na Hromovku. Až bude ale v provozu až dolů,
třeba bude fajn. Naopak parádní svezení bylo na červených ve Svaťáku a
na Medvědíně, na otevřených úsecích černé ve Svaťáku nebo třeba na
Stohu. Super je i nová Lesní, škoda že tak krátká.
Bohužel skibusy v areálu nenavazují tak, aby se vše dalo zvládnout jen s
dvěma přejezdy, tedy začít na Labské, přejet na Stoh a odtamtud na
lyžích do Svaťáku, z Hromovky přejet na Medvědín a z Míseček opět na
lyžích na Labskou. I s parkováním na Hromovce to ale bylo fajn a po pár
hodinách strávených zde a ve Svaťáku jsme se vydali na majestátně
vyhlížející, ale zblízka nijak extrémně prudký Stoh, jehož spodní
polovina je spíše parádně carvingově modrá. Díky slušné nadílce z
posledních dní lze ze Stohu přejet po Cestě Stohem až na černou do
Svaťáku a kdo je zkušený a nemá příliš strach, zvládne tuto místy
úzkou stezku i bez sundání lyží.
To cesta z Míseček na Labskou je o dost pohodovější a kupodivu i celkem
lyžaři využívaná, vede po upravované běžkařské trase a v průběhu
stačí jen jednou lehce přibruslit a jinak se jen pohodově vézt po mírném
sklonu. Mimochodem, trasou přes Vodovodní až k dolní stanici Labské jde asi
o nejdelší "sjezd" v areálu, naměřil jsem tuším necelých 4,5 km.
Samotná
Labská byla jinak celkem zklamáním - víc než dvě jízdy jsou zde
skutečně zbytečné. Část sjezdovky je přejezdová, zbytek buď prudký
nebo ledový a nebo sypké krupicové muldy.
Sněhové podmínky:
Jinak ale naprosto top podmínky na všech svazích - krásně přimrzlý
povrch, který držel lyže v obloucích jako přibité až do večera. To jsem
opravdu nečekal. Sice jsem čekal spíše měkčí prachový sníh, ale tohle
bylo příjemné překvapení a tak jsem nesundal nejužší obřačky z nohou
až do konce lyžování. Sněhu je dostatek i mimo, a tak lze využít i všech
zmíněných propojek, či třeba dojet na lyžích až do samotného centra
Špindlu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
O nějakém komfortu na LD zde úplně mluvit nejde, ten je leda šestce,
které již ale stejně dávno přestalo fungovat vyhřívání, a tak se
mohutná fronta stojí jen na polstrované svezení a bublinu.
U ostatních přepravních zařízení je hlavní to, že jsou v provozu, a
tak se dalo bez problémů jezdit dvojkou ze Svaťáku a následně kotvou až
na vrchol, to vše absolutně bez čekání. Možná nakonec celá jízda vyšla
stejně dlouze jako s čekáním 10 minut a jízdou na šestce, ale člověk
nestojí ve frontě, nýbrž odpočívá na lanovce. Na Medvědíně pozor na
sedačku č. 49 - má snížený rám, do kterého se mé dlouhé nohy nevejdou
a musí tak viset celou cestu volně. Kdo jiný může mít takovou smůlu, že
se na ní sveze během čtyř jízd dvakrát.
Labská je
dle očekávání stará a neodpojitelná třísedačka, která ale není až
tak nesmírně pomalá, určitě u nás nalezneme i horší.
Jinak všechny toalety a zázemí v pořádku.
Zalidněnost:
Největší překvapení tohoto dne - dlouhá fronta pouze na šestce, kterou
jsem tak jel jen jednou. V nejdelších případech to bylo odhadem na 10 minut.
Na dvojce, kotvách, na Stohu či na Labské v podstatě přímo z turniketu na
sedačku, odpoledne na Medvědíně s čekáním do 3 minut. To je snad lepší
než leckterý všední den. 
V podstatě všichni lyžaři se hemžili na modré ve Svaťáku a na všech
ostatních svazích bylo v době mé návštěvy až pozoruhodně prázdno.
Třeba na vedlejší červené se pohybovala celé dopoledne jen hrstka
nadšenců. Na Medvědíně bylo odpoledne zalidnění trochu vyšší, ale
nikdo nepřekážel. Labská i Stoh dle očekávání prázdné, dokonce se nám
zde podařilo trefit okno, kdy zrovna sundali slalomové branky a ještě
nevztyčili nové, takže jsme si mohli užívat svah v takřka celé
šířce.
Občerstvení a aprés-ski:
Nevyužili jsme, to je zde snad jasné. 
V sobotu jsme ale na běžkách dorazili do Stopy, kde ceny dle očekávání
kopírují standardy ze Stadionu či z Plání, ale kvalita se za nimi belhala
kdesi v dáli, spíš v nedohlednu. Kyselo za 90 Kč bylo hodně stěží
poživatelné, preclík za 50 Kč v pořádku. Ostatní jídla nad 300 Kč
včetně třeba oschlého smažáku vystaveného za sklem. To vše v obyčejné
boudě, kde si ale nezapomněli zřídit turnikety k toaletám, aby je náhodou
hosté nemohli využít bez poplatku.
Vyplatí se
zde tak jedině stánky bez posezení, kde jsou ceny na obvyklých
úrovních.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Vrchlabí celkem v pořádku - největší hustota asi hned v
Kněžicích, kde auta pro nedostatek míst musela parkovat i u silnice. Někdo
dal bohužel hned na začátek silnice ceduli upozorňující na kamení ve
vozovce, a tak se kolona aut od Vrchlabí po Špindl táhla rychlostí asi 40
km/h, prostoru k předjíždění je zde naštěstí ale vcelku dost. Po scéně
z Kněžic jsem se trochu obával davů ve Špindlu, ale parking na Hromovce
volný, po desáté jsem se vešel na volné místo asi 20 metrů od kasy.
Předchozí den na Benecku to bylo horší, parkoviště kapacitně silně
nedostačující.
Skibusy v areálu mají velkou pochvalu, jízda vždy maximálně s
dvouminutovým zpožděním, zároveň nikdy ne napřed, tak to má být. S
přejezdy v nich jsme tak strávili skutečně minimum času. Poslední z
Labské jede v 16:15, opět na minutu přesně s dojezdem z poslední lanovky v
15:59. 
Cesta do Prahy klasicky přes Poděbrady bez provozu i jiných potíží,
stačí se zastavit na večer v novém vrchlabském aquacentru a po lyžování
příjemně zrelaxovat, před 20. hodinou jsou již silnice prázdné.