Madesimo aktuální report z 07. - 14.01.2012

Sjezdovky:

• Ve středisku jsou všechny druhy sjezdovek, nejvíce červených. Ani jedna neurazí svou délkou a i v rámci jedné sjezdovky se příkrost občas trochu změní (není to tedy všechno na jedno brdo)
• Opravdu se dá říct, že zde nejsou dvě sjezdovky stejné, každá má něco
• Obecně jsou sjezdovky krásně široké, bez ohledu na jejich barvu
• Za zmínku určitě stojí neupravovaná sjezdovka vedoucí z nejvyššího místa areálu (Pizzo Groppera, 2 948 m) zpět k městečku. Jediný problém je, že se zde časem utvoří velké boule, které tu už zůstanou
• Pokud se vydáte na Pizzo Groppera, můžete přejet hřeben na druhou stranu a dostat se na 4 "skryté" červené sjezdovky, a vřele doporučuji je vyzkoušet. Mají oproti zbytku střediska poněkud zvláštní profil, trochu připomínají několikrát zvětšenou skicrossovou dráhu (nebojte, nikde nevyskočíte, ale je to občas menší kopeček a samá klopená zatáčka). Nevýhodou tohoto skrytého střediska je, že ho obsluhuje jedna stará a pomalá dvousedačková lanovka. A také, chcete-li se vrátit zpět do hotelu nebo k autu, musíte sjet buď neupravovanou sjezdovku, nebo se vrátit velkou kabinovou lanovkou
• Ve středisku je také snowpark, který nabízí mnoho překážek a obrovskou u-rampu
• Modré sjezdovky jsou krásně odpočinkové, člověk se na nich sice nepředře, ale aspoň stále jede, píchat hůlkama se nemusí
• Výhoda je, že se k městu dá sjez vždy jak po červené, tak po modré, tedy žádný stres pro nikoho na závěr lyžování

Sněhové podmínky:

• Jak jsem již psal výše - tři roky, tři termíny, žádný problém
• Sněhových děl jde potkat dostatek, takže zasněžování nebude problém
• Rolby poctivě vyjíždějí každý večer, ráno je všude parádní manšestr

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

• Ve středisku jsou tři kabinkové lanovky (dvě vajíčka a jedna velká kabina na Pizzo Groppera), vše ostatní jsou sedačky, vlek žádný
• Vybavení vypadá všechno nové, sedačky mívají zavírací plexi
• Jediná sedačka, která je opravdu peklo, je u "skrytých" sjezdovek na Val di Lei
• Do střediska se dá dostat i z města Campodolcino, díky vláčku jedoucímu tunelem (podobnému jako jezdí v Davosu)

Zalidněnost:

• Zalidněnost se značně liší o víkendech a ve všední den. Zatímco ve všední den jsou sjezdovky poloprázdné, o víkendu je to tam jako na Klínovci hlava na hlavě. Poslední den (sobota) jsme tedy spíš relaxovali před cestou domů po hospůdkách

Občerstvení a aprés-ski:

• Horské chatičky u větších lanovek nabízí možnost slušného jídla za rozumnou cenu. Vzhledem k tomu, že jsou tam všehovšudy tři, můžu s klidným srdcem říci, že se dá na všech sedět vevnitř i venku. Zajímavější je malá chatička zhruba v polovině sjezdovky č. 30, kde se kříží se sjezdovkou č. 17. To je malá domácí chajda, kde dělají absolutně skvělou horkou čokoládu a koláče!
• U snowparku je malý bar
• V městečku jsou aprés-ski bary, ale nezdálo se mi, že by byly nějak značně zaplněné.

Doprava do střediska a parkování:

• Pozor na plánovače tras, které by vás vedly přes Splügenpass severně od Madesima, v zimě je zavřený
• Stoupání nahoru do městečka je možné dvěma cestami - po jedné jezdí autobusy a srabi, po druhé jezdí adrenalinoví nadšenci. Na druhou silnici je zákaz vjezdu autům delším než 4,5 m - i když se tam takové dají potkat - a jedná se o velice úzkou cestu s mnoha tunýlky, která je vcelku prudká. Na jedné straně skála, na druhé sráz. Každý rok s námi byl nějaký nový řidič a hned v první zatáčce couval, protože se do ní nevešel. Znalí už vědí, jak si najet. Až tedy uvidíte značku směrem na Madesimo rovně i doleva, doleva srabi, rovně odvážlivci
• Parkování je v Madesimu trochu hloupé: parkoviště jsou na druhé straně městečka, než jsou lanovky. Naštěstí se celé město dá přejít během chvilky