Sjezdovky:
Vybere si každý! V tom je velká deviza tohoto střediska. Problém však
je v tom, že si najdete, co vám vyhovuje a rázem váš oblíbený terén
vytřídá něco, co vás absolutně nebaví a jen se trápíte dojezdem někam,
odkud vás někam vyvezou. Přišlo mi to takové nesourodé, hlavně pro rodiny
s dětmi. Jsou tam nádherné pasáže a pak přijde něco, kudy se děti jen
proválí. Není to nic proti ničemu, dobrý lyžař si zde zalyžuje bez
problemů, ale "průměrňákovi" si to zde asi příliš neoblíbí. Itálie
nabízí hezčí střediska...
Sněhové podmínky:
V době naší návštěvy jsme měli neskutečné štěstí na sníh,
kterého zde napadlo v dobu tuto nejvíce v celé Evropě (to máme z netu).
Každý den měly svahy jiný charakter dle toho, jak se italským frajerům
podařilo svahy připravit. Pro mně nádhera. Zalítal jsem si od krásně
upravených svahů po prašan a že ho tu bylo! Tady jsem poprvé musel uznat,
že lyže "prašanovky" mají své opodstatnění. Taky jsme do té doby nikdy
neviděli tolik lyžařů s "prašanovkama" jako zde! Poprvé ve stojanech
převažovaly nad klasickými "sjezdovými lyžemi". V tento moment zde to mělo
své opodstatnění.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Nebydleli jsme přímo v Madesimu, ale v obci Campodolcino, která nachází
se pod tímto středikem. Autem jsme denně dojížděli ke "krtkovi" (podzemka
skrze skálu ) cca 1,5km, což i přes značnou sněhovou nadílku nebyl
problém. Místní silničáři jsou jiného kalibru než ti v ČR. Nikdy nebyl
problém se k vlekům dopravit a zaparkovat. Tuto činnost mají zvládnutou
skvěle. Lanovky jsou komfortní a tady musím jen chválit. Vajíčko se
zajímavou úpravou uvnitř pro uložení lyží i húlek kolem středového
"barového stolku" byl pro nás novinkou. Hodně jsme využívali sedaček s
plexi krytem, některé sedačky polstrované. Až na nabídku restaurační
rozhodně nehaníme.
Zalidněnost:
Přečtěte si i jiné recenze a zkušenosti zde znalých poměrů. Vyhněte
se, pokud možno, víkendovému šílenství, kdy svahy zdejší vezmou útokem
Miláňané. Při našem nedělním příjezdu se proti nám valil neskutečný
proud vozidel. Však během týdne byla to pohoda a labůžo na poloprázdných
svazích...
Občerstvení a aprés-ski:
Nic moc nečekejte. Výše jsem se zmiňoval o malém výběru ve vyšších
partiích (nicméně dostačujících). Madesimo hodnotit nemohu, neb bydleli
jsme jinde a tam to též po stránce užíti si après-ski žádná hitparáda
nebyla. Prostinko, stále opomíjené středisko... Alespoň přes týden.
Doprava do střediska a parkování:
Z Č. Budějovic volili jsme trasu mimo švýcarské dálnice (pouze
celoroční DZ), tudíž jeli jsme přes Innsbruck, Landeck a Sv. Mořic do
cílové destinace. Cesta proběhla dle předpokladů a hlavně bez nehody.
Očekávejte před cílem dva úseky docela brutálních serpentin. My měli
štěstí na počasí, takže dobrý, ale den před námi, kdo odjížděl, na
nich prý strávil 4 hodiny! Sem se rozhodně bez řeťězů nevydávejte a doma
si oprubujte jejich nasazení. Ušetříte si čas, nervy a omrzliny. Pokud
pojedete přes Sv. Mořic, určitě si udělejte čas na jeho prohlídku. Tento
kout Švýcarska nás docela dostal. Ne snad tím, že je to město pro
světovou smetánku, ale jeho genius loci stojí opravdu za užití. Krásná
lázeňská pohoda, architektura, procházka kolem jezera, nabídka aktivit...
Malý zimní ráj na zemi! Jo a potkali jsme tam Lindsy Vonnovou (jel se tam
závod SP) a to ještě nevíme, koho dalšího, protože toliko celebrit zasejc
v hlavách nenosíme. Kolektivně jsme se shodli, že přidáme v práci a než
půjdeme do lyžařkého důchodu, tak sem si ještě zalyžovat zajedem!