Madesimo | aktuální report z 18. - 23.01.2015

Sjezdovky:

Vybere si každý! V tom je velká deviza tohoto střediska. Problém však je v tom, že si najdete, co vám vyhovuje a rázem váš oblíbený terén vytřídá něco, co vás absolutně nebaví a jen se trápíte dojezdem někam, odkud vás někam vyvezou. Přišlo mi to takové nesourodé, hlavně pro rodiny s dětmi. Jsou tam nádherné pasáže a pak přijde něco, kudy se děti jen proválí. Není to nic proti ničemu, dobrý lyžař si zde zalyžuje bez problemů, ale "průměrňákovi" si to zde asi příliš neoblíbí. Itálie nabízí hezčí střediska...

Sněhové podmínky:

V době naší návštěvy jsme měli neskutečné štěstí na sníh, kterého zde napadlo v dobu tuto nejvíce v celé Evropě (to máme z netu). Každý den měly svahy jiný charakter dle toho, jak se italským frajerům podařilo svahy připravit. Pro mně nádhera. Zalítal jsem si od krásně upravených svahů po prašan a že ho tu bylo! Tady jsem poprvé musel uznat, že lyže "prašanovky" mají své opodstatnění. Taky jsme do té doby nikdy neviděli tolik lyžařů s "prašanovkama" jako zde! Poprvé ve stojanech převažovaly nad klasickými "sjezdovými lyžemi". V tento moment zde to mělo své opodstatnění.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Nebydleli jsme přímo v Madesimu, ale v obci Campodolcino, která nachází se pod tímto středikem. Autem jsme denně dojížděli ke "krtkovi" (podzemka skrze skálu ) cca 1,5km, což i přes značnou sněhovou nadílku nebyl problém. Místní silničáři jsou jiného kalibru než ti v ČR. Nikdy nebyl problém se k vlekům dopravit a zaparkovat. Tuto činnost mají zvládnutou skvěle. Lanovky jsou komfortní a tady musím jen chválit. Vajíčko se zajímavou úpravou uvnitř pro uložení lyží i húlek kolem středového "barového stolku" byl pro nás novinkou. Hodně jsme využívali sedaček s plexi krytem, některé sedačky polstrované. Až na nabídku restaurační rozhodně nehaníme.

Zalidněnost:

Přečtěte si i jiné recenze a zkušenosti zde znalých poměrů. Vyhněte se, pokud možno, víkendovému šílenství, kdy svahy zdejší vezmou útokem Miláňané. Při našem nedělním příjezdu se proti nám valil neskutečný proud vozidel. Však během týdne byla to pohoda a labůžo na poloprázdných svazích...

Občerstvení a aprés-ski:

Nic moc nečekejte. Výše jsem se zmiňoval o malém výběru ve vyšších partiích (nicméně dostačujících). Madesimo hodnotit nemohu, neb bydleli jsme jinde a tam to též po stránce užíti si après-ski žádná hitparáda nebyla. Prostinko, stále opomíjené středisko... Alespoň přes týden.

Doprava do střediska a parkování:

Z Č. Budějovic volili jsme trasu mimo švýcarské dálnice (pouze celoroční DZ), tudíž jeli jsme přes Innsbruck, Landeck a Sv. Mořic do cílové destinace. Cesta proběhla dle předpokladů a hlavně bez nehody. Očekávejte před cílem dva úseky docela brutálních serpentin. My měli štěstí na počasí, takže dobrý, ale den před námi, kdo odjížděl, na nich prý strávil 4 hodiny! Sem se rozhodně bez řeťězů nevydávejte a doma si oprubujte jejich nasazení. Ušetříte si čas, nervy a omrzliny. Pokud pojedete přes Sv. Mořic, určitě si udělejte čas na jeho prohlídku. Tento kout Švýcarska nás docela dostal. Ne snad tím, že je to město pro světovou smetánku, ale jeho genius loci stojí opravdu za užití. Krásná lázeňská pohoda, architektura, procházka kolem jezera, nabídka aktivit... Malý zimní ráj na zemi! Jo a potkali jsme tam Lindsy Vonnovou (jel se tam závod SP) a to ještě nevíme, koho dalšího, protože toliko celebrit zasejc v hlavách nenosíme. Kolektivně jsme se shodli, že přidáme v práci a než půjdeme do lyžařkého důchodu, tak sem si ještě zalyžovat zajedem!