Madesimo aktuální report z 09. - 13.02.2020

Sjezdovky:

Ač poměrně malé středisko, tak by zde měl najít to "své" úplně každý. Pro začátečníky idální sjezdovka č. 33 Serenissima. O patro výše pak startuje červená č. 25 Valsecchi, která má ze začátku modro-červený sklon, pak krátkou rovinku a ostrý padák na konci. Podobné parametry má i č. 12 Vanoni, ale končí černým padákem ke kabince (možno objet přes Montalto), nebo Interpista startující jako černá a na konci se napojuje na Valsecchi. Všechny sjezdovky ve spodní části areálu (mimo Val di Lei) jsou propojené různými modrými traverzy, díky nimž se velmi rychle po areálu přesunuje.

Samotné Val di Lei je úžasné vysokohorské ježdění, jen je škoda, že během naší návštěvy bylo otevřeno jen v neděli a ve čtvrtek a kvůli větru vyfoukáno až tvrdou desku. Velkou výhodou bylo, že sjezdovky jsou ve všech horských patrech, takže i když silně na hřebenech foukalo a ostatní lanovky byly uzavřeny, tak se dalo jezdit v lese na lanovce Lago Azzurro nebo Larici, které jsou schované v lese.

Sněhové podmínky:

Velice různé. Dole v Campodolcinu (1 080 m n. m.) bez sněhu až do odjezdu v pátek (kdy i dole pár centimetrů napadlo). Od cca 1 700 m n. m. v mezistanici Motta už slušná pokrývka od půl do jednoho metru, ale i tam bylo pár hnědých míst na dojezdech. Na hřebenech byl problém s vyfoukaným sněhem až na desku. Nejlepší podmínky na závětrných sjezdovkách a v půlce svahů, kde byl krásný prašan. Na dojezdech zase bylo znát, že jsou technicky dosněžovány a člověk hned rozdíl poznal. Ale celkově velmi dobré.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Z Campodolcina metro Sky Express na mezistanici Motta. Odtamtud odpojitelná 6sedačka, stejná je i na vrchol Cima Sole. Poté čtyři kryté 4sedačky a jedna 8kabinka na Larici z města. Na okraji areálu na cvičné louce neodpojitelná 4sedačka Arlecchino a na Motta neodpojitelná dvojka (funkční jen o víkendu) a pak kabina na vrchol Groppera. Ve Val di Lei nekonečná dvojka.

Zalidněnost:

Tak v tomhle měly články rozhodně pravdu. O víkendu zalidněnost jako v Rakousku v běžné dny a během týdne skoro nikdo. Občas mi připadalo, že v celém areálu mohlo být tak 300 lidí.

Občerstvení a aprés-ski:

Super. Opět vyzkoušena každá restaurace či bar u sjezdovky. Chata je skoro u každé sjezdovky nebo na dojezdu, ceny v normě a na spoustě chatách davají k drinku drobné občerstvení. Jediné, co trochu chybělo, byla nějaká vrcholová chata (na Groppeře by musela být super). Ceny např. za Aperol Spritz dole 3,5 až 4 eura, ve Val di Lei už 5 eur. Polévka 6 až 8 eur.

Doprava do střediska a parkování:

Tohle už bylo horší. U nás to bylo 10,5 h čistě za volantem, a to jsme ještě nestáli ani v nějaké velké koloně, nepočíta-li člověk průjezd Řeznem nebo Mnichovem. Při cestě tam byly navíc závody v Ga-Pa. Strašák byl Malojapass, ale i po celonočním sněžení byl bezproblému průjezdný. Švýcaři holt umí. Parkování u lanovek zdarma.