Sjezdovky:
Otevřené sjezdovky zůstávají stále ty stejné – ty, které mají
umělé zasněžování. Nedá se tedy jezdit po Prdecké, Potůčku a dolní
části Superturistické.
Sněhové podmínky:
Do areálu jsme přijeli krátce po osmé, bylo zataženo, ale kupodivu ne
mlha, která se tady vytvořila ve středu navečer. Přírodního sněhu sice
trochu napadlo, odhadem 5 cm, ale hodně vlhkého. V noci do něj zřejmě v
nižších polohách i napršelo. Na sjezdovkách leží naštěstí potřebná
vrstva 20 až 40 cm technického sněhu. Turistická sjezdovka, kde jsme jezdili
nejdříve, byla po ránu vzorně upravená, lehce přimrzlá, bez vydřených
míst. Na lanovce byl problém s tím, že byly namrzlé sedačky, na kterých
vlivem stoupající teploty tál ledík „pod zadkem“, takže to bylo
poněkud nepříjemné. Taky na hlavu pěkně kapalo... Tentokrát jsme tady
vydrželi jezdit do 9:15, pak jsme se přesunuli na Víťovu, otestovat, zda je
v lepší kondici, než v sobotu. První jízdy na ní byly velice pěkné,
sjezdovka pěkně urolbovaná, žádné plotny, jen několik nahnědlých míst.
Každou jízdou se ale začal sníh vrstvit a vrstvit... Hlavně ve spodní
pasáži se muldy zhoršovaly až do totálního oraniště. Pauzu jsme udělali
v 9:45, kdy jsme zašli do spodního bufetu u kotvy na rychlý párek v
rohlíku, abychom se dlouho nezdržovali, a mohli si ještě zajezdit na
sjezdovce v relativně přijatelném stavu. Když jsme se po svačince vrátili,
nahoře se jezdit ještě jakž takž dalo, ale dole naprostá katastrofa. V
jedenáct jsme si chtěli dát něco většího k snědku, ale nakonec jsme se
rozhodli, že skončíme úplně a půjdeme raději na běžky, což byla hodně
dobrá volba. Poslední dobou, já, lyžofilka, mám ty běžky čím dál
radši....
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál disponuje čtyřsedačkou, dále dlouhou kotvou, kterou využíváme,
jen když vyjíždíme z občerstvení ve spodní části, souběžnou pomou,
která je příjemně rychlá, a dvěma dalšími pomami, dlouhými necelých
300 m.
Zalidněnost:
I když jsou jarní prázdniny, lidí zde bylo přiměřeně. Kotva i rychlá
poma naprosto bez front, na sedačce od půl jedenácté fronta tak odhadem na
pět minut, nic hrozného.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvit se dá v několika bufetech a hospůdce Hermíně. Polévka zde
je za 35,-, hotová jídla se dají pořídit kolem stovky. V bufetu u spodní
stanice kotvy se dá také vybrat z bohaté nabídky, specialitou jsou tady
vafle na tyči. Ty jsme ale tentokrát vynechali, protože jsme se těšili na
lívanečky, které si dáváme cestou na běžkách.
Doprava do střediska a parkování:
Do Pasek jezdíme pro nás nejkratší cestou – přes Plavy, Zlatou
Olešnici a Sklenařice. Silnička je to hodně točivá a děravá, dneska byla
bez problémů, jen mokrá, při sněhové nadílce tady bývá dobrodružno a
klouzavo. Dnes to klouzalo jen na posledním 2 km úseku ze Sklenařic.
Zaparkovat se dá na velkém parkovišti v obecní části – stále za
poplatek 50,-, nebo na Pizáru zdarma. Ale tady platí, kdo dřív přijde, ten
dřív mele. Anebo když naopak přijedete na odpolední lyžování, místa se
zde uvolňují.