Sjezdovky:
Otevřeno bylo vše kromě B1 a D. Sjezdovky byly parádně upraveny a
vzhledem k minimální návštěvnosti se ještě kolem poledne jezdilo po
zbytcích manšestru. Bohužel, jak je v ČR zvykem (kvůli sklonu to ani jinak
nejde), všechny sjezdovky vedou v podstatě přímo dolů vedle vleku, takže
člověk jede deset minut nahoru a dvě dolů.
Asi nejzajímavější sjezdovka z Áčka je značená jako černá, ale jedná
se spíš o červenou. Zajímavostí je křižování silnice, kde jezdí rolby,
běžkaři, chodci a podobná havěť, zároveň ale křižování není na
sjezdovce nijak označené, takže kdo neví, má smůlu. Zvlášť za mlhy si
dovedu představit, že to neznalého člověka dost překvapí.
Sjezdovky ve středisku nejsou oficiálně nijak propojené, přejet se dá buď
načerno lesem, nebo sjet na silnici a šlapat...
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo dost. Nevím, jestli tam nahrnuli těch 70 až 90 cm, co
udávají, mimo sjezdovky bylo tak 10, ale na sjezdovce vydřená místa
alespoň odpoledne nebyla. I když pod vlekem občas prosvítala tráva. Mimo
sjezdovky se jezdit nesmí, ale v horní části je vše stejně dost
vyfoukané. I když mi nějaký snowboardista tvrdil, že níž je prašanu
dost.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Co si budeme povídat - je to skanzen. Nejmodernějším dopravníkem je tu
Tatrapoma se semaforem v počtu dvou, třetí vlek je kotva. Na Barborce a
Švýcárně jsme nebyli, na Fku taky ne.
Jezdili jsme skoro celou dobu jen na Áčku, kde je kotva, která není
špatná, ale poměrně pomalá (7 minut nahoru) a kotvy mají velké rozestupy
(zřejmě aby mezi nimi projela po silnici rolba). Ale vzhledem k zalidněnosti
to nevadilo.
Zalidněnost:
Nebýt téměř nulového množství lidí, dal bych středisku možná tak
jednu hvězdu. Nicméně vzhledem k mlze a k tomu, že jsou kolem otevřená
další střediska (kde mají, považte, občas i lanovku!), jsme jezdili na
sjezdovce maximálně v deseti lidech, občas taky jen ve třech. Frontu na vlek
jsem zažil jednu, cca na minutu, když byli přede mnou tři lidi a všichni
chtěli jet na kotvě sami.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení jsme nevyužili. Stánky jsou v podstatě jen na silnici
směrem na Švýcárnu (kde se dá jet na lyžích, jen je to na jednu stranu do
kopce), u vleků jsme nic neobjevili. U silnice je však občerstvení dost.
V místě bylo spousta lidí i pěšmo (o běžkařích nemluvě), co se šli
podívat na Praděd, což mi v místě přišlo jako nejrozumnější aprés-ski
aktivita.
Doprava do střediska a parkování:
Hrůza. Děs. Sedmdesátky. V Rumunsku. Ve špatném středisku. Na výběr
máte v podstatě tři varianty:
- Vyjedete až ke sjezdovkám autem a tam zaparkujete. Super varianta, jen
vás bude stát 450 Kč.
- Dojedete k penzionu Hvězda, kde zaparkujete (100 Kč na den) a nahoru
vyjedete autobusem (jede v každou celou hodinu, cca 55 Kč/osobu/cesta). Takže
ve dvou lidech asi tři stovky a čekání. Ve čtyřech se vám už vyplatí
1). Lyžování končí ve čtyři, dopolední permice ve 12, autobusy dolů
jezdí o půl. Takže budete čekat prakticky s jistotou.
- Najdete si přímý autobus z blízkého, či vašeho města a boty dáte do
batohu. Nakonec asi nejrozumnější varianta, cenu neznám.
Mimochodem, silnice mezi Karlovou Studánkou a Vidly se v zimě neudržuje.
Pokud rádi jezdíte na ledu a sněhu a chcete si trochu zařádit, vřele
doporučuju (bez ironie).