Sjezdovky:
I když má Medvědín kromě cvičných plání na Mísečkách vlastně jen
3 sjezdové tratě (2 do Špindlu, 1 na Mísečky), tak může lyžař vydržet
celý den jen tam. Osobně mám nejradši modro-černou (značená je zvlášť
červená a černá, ale nahoře to má do červené myslím daleko), kde se dá
užít carving a následně i prudší sjezd. Nejvytíženější červená je
také příjemně dlouhá, po rozšíření v horní části v minulých letech
je to určitě lepší. Do dvou a půl kilometrů jim mnoho nezbývá. Směrem
na Mísečky se hlavně v horní polovině hezky svezete na carvingové
dálnici, dole je to už skoro rovina.
Sněhové podmínky:
Výborné sněhové podmínky, při prudkém celodenním slunci byla dolní
polovina sjezdovek ještě před polednem kašovitá a objevovaly se i muldy,
ale s tím se muselo při takovém parádním počasí počítat, je to holt
něco za něco. Kdo si nepřivstal, musel potrénovat kolena a stehna i v
těžkém sněhu. Bez jediné plotny, kamínky žádné.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Čtyřsedačka na Medvědín (1 920 m) se se supermoderní ve Svatém Petru
samozřejmě srovnávat nemůže, nicméně je rychlá a odpojitelná. Pomalá
je dvoukotva z Medvědína směrem na Špindl, rychlejší ta z Míseček (935
m), až se tam nainstaluje repas z bývalé čtyřsedačky ze Svatého Petra,
opět to zlepší podmínky. Lyžařské školy, půjčovna, servis, různorodé
možnosti po Špindlu a okolí dle finanční situace.
Zalidněnost:
Dojížděl jsem pozdě, kolem 10. hod. dopoledne, a trochu jsem se zhrozil,
jak bylo všude plno a měl jsem problém někde zaparkovat. Nicméně fronty
nebyly, max. do minuty, po obědě zcela bez front. Řada lidí se samozřejmě
vyhřívala na slunci. Co se týká některých polských návštěvníků,
mohli by se trochu krotit, a to jak v hlučnosti či ve stavu opilosti, ve
které se pak od dlouhodobého posedávání u skibaru klidně rozjeli na
sjezdovku.
Občerstvení a aprés-ski:
Jsme ve Špindlerově Mlýně, takže si připravme více peněz na jídlo a
pití. Ale přesto se dá najít dobrá alternativa a dobře se najíst. Dnes
zkušenost s restaurací s venkovním i vnitřním posezením pod červenou
sjezdovkou. Ne vše tam bylo levné, nicméně denní menu za 110 Kč skýtalo
docela nálož, a to velkou porci výborné gulášové polévky s chlebem a k
tomu plněné bramborové knedlíky s uzeným a spoustou zelí s cibulkou. Jsem
docela jedlík, ale tady jsem s tím skoro bojoval.
Ostatní
jídla někde mezi 100 až 160 Kč, menší jídla jako panini či klobása
kolem 80 Kč, turecká káva či čaj 30 Kč, stejně tak jako 3 dcl nealka.
Pití jsem měl ještě pak v restauraci U zubra v dolní polovině červené
sjezdovky. Zde některé pití dražší než dole, např. čaj 46 Kč, káva 45
až 60 Kč, ale třeba půllitru Birellu 35 Kč. Co jsem se díval, tak hlavní
jídla kolem 130 Kč.
Doprava do střediska a parkování:
Bezproblémové, jediná nepohoda ze Semil na rozcestí do Dolní Sytové,
kde už jsme si zvykli, že kde spraví jednu zvlněnou či propadající se
část či díru, objeví se nová. Ale pak velmi dobrá cesta, i z okraje
Vrchlabí až do Špindlu. Parkoviště bezplatné, u Medvědína by si
zasloužilo zvětšit kapacitu.