Tignes / Espace Killy aktuální report z 24.06. - 03.07.2016

Sjezdovky:

V našem týdnu jel celý ledovec, kromě nejvyšší levé části areálu, kde rolbaři s velkým nasazením techniky připravovali funpark na hlavní zahájení sezony, která letos připadla na 2. července. Doprava nahoru na ledovec klasicky, podzemní žlutou "housenkou".

Sněhové podmínky:

Na přelom června a července fantastické. Během května tam napadalo strašné množství sněhu, až jim to způsobilo značné potíže s úpravou horní části ledovce pod velkou kabinou. Bylo tam tolik sněhu, že když začali sjezdovky v týdnu před 25. červnem (zahájení letní sezony) upravovat, moc se jim to nedařilo. V sobotu a neděli se tam v této části nedalo vůbec lyžovat, protože rolba nebyla schopná napojit jednotlivé pruhy do jedné roviny. Ještě v neděli tam byl mezi pruhy rozdíl, klidně 50 cm. V pondělí už to ale bylo dobré a od úterý by tam nenašel chybičku ani ten největší šťoural. S tím se ale v létě prostě musí počítat, není ekonomicky reálné, aby to tam začali upravovat 14 dní dopředu. To opravdu nemá smysl. Navíc všechny sjezdovky od kabiny níže neměli už v sobotu na samotné zahájení sezony chybu.

Lyžovat se tam začíná od sedmé hodiny ráno, kdy je povrch pěkně tvrdý, jen to chrastí. Mezi 9.-10. hodinou to měkne a od 12 h klasická jarní břečka. Co si ale nedovedu vysvětlit, je fakt, že je tam takto v létě daleko nižší teplota vzduchu než na jaře, stejně tak není sníh tak rozbahněný jako třeba v dubnu. Kolem 13. h, kdy se s lyžováním končí, nebylo na samotném ledovci nad 3 000 m ani v naprosto slunné dny tepleji než 10 °C! V dubnu je to klidně 18 až 20 °C.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky - pravěk. A to mě tady může jistý pán vymlouvat, jak chce. Skutečnost je jasná. Na papíře jedou všechny lanovky rychle (i ty odpojitelné), otázkou zůstává, jakou rychlostí je pustí obsluha. A ta je ve Francii opravdu, ale opravdu velmi pomalá. A to ve všem. Velká kabina pro 115 osob je z roku 1993 a tomu odpovídá její stav. Je zajímavé, že kabina na levé straně je původní (od firmy Swoboda) a ta na pravé straně je novější, konkrétně z roku 2003 a je od firmy CWA. Proč, nebo co se s původní kabinou stalo a proč byla vyměněna za novou, nevím. Každopádně je původní kabina na levé straně v takovém stavu, že bez použití celkem objemné gumové palice nelze při odjezdu zavřít dveře na levé straně. Tato jemná hodinářská práce vyvolávala u lyžařů celkem zajímavé reakce.

Dále jsou na ledovci ještě dvě klasické kotvy a z nejnižší části areálu jezdí letitá neodpojitelná čtyřsedačka. Díky svému pokročilému věku a podstatě je také celkem pomalá.

Nicméně, na tento letní účel jsou lanovky plně dostačující a je to asi úplně to poslední, na co se dá v Tignes stěžovat.

Jako zajímavost bych uvedl naplánovanou úterní revizi elektroinstalace podzemní housenky, která připadla na čas mezi 7:45 - 9:00! Což je na omezený provoz metra v rozmezí hodin 6:45 - 13:30 celkem zarážející. Přitom metro nejezdilo od května do posledního týdne v červnu a oni naplánují revizi na čtvrtý den provozu od zahájení sezony. Ale skipas chtějí zaplatit v plné výši. To by si nedovolili ani u nás za socialismu.

Zalidněnost:

Naprosto nulová. I s běžkaři odhaduji počet lyžujících tak do 300 lidí. Fronty na lanovku a kotvy žádné. Kabina jezdila tak každých 15 minut a nejvíc nás v ní bylo asi 10 lyžařů. Víc ne. Kolem 10. h opustila ledovec většina běžkařů a skupina asi 50 trénujících ruských dětí. Po odchodu těchto dvou skupin se ledovec doslova vylidnil. V tomto směru naprostá paráda.

Občerstvení a aprés-ski:

Tak do této kolonky se dá napsat jediné - středověk byl vrcholem aprés-ski a kultury oproti tomu, co letos převedli Frantíci v Tignes. Strašné, opravdu strašné. Schází tady "blicí" smajlík, ten jediný by šel použít. Už v létě 2014 to nebyla žádná hitparáda, ale oproti letošku to byl téměř zázrak.

Na ledovci nefungovalo vůbec nic. Nejela ani restaurace, ani bufet na terase a hlavně nebyl otevřený ani jeden záchod. Jediné dveře, které šlo na ledovci otevřít, byly ty na fotobuňku při výstupu z housenky.

Upřímně, na jídlo jim na ledovci v tomto termínu opravdu asi nikdo zvědavej není, ale když není kam jít na záchod!?!?! Chlapům to bylo celkem jedno, pokud nepotřebovali na velkou, ale ženy s tím vážně měli problém. Nejlepší byla rada obsluhy, že si mají sjet na WC dolů housenkou. To bylo díky půlhodinovému intervalu provozu metra celkem vtipné.

Takže to ve finále vypadalo tak, že si každý ulevoval, kde mohl a na konci našeho pobytu bylo okolí stanice doslova "podělané" kolem dokola. Mužská část vysloveně rezignovala a prováděla močení přímo na terase u zábradlí skrz ocelové rošty, pěkně čelem k obzoru.

Korunu tomu dodal fakt, že v jediném funkčním obchodě dole v Tignes se dal koupit pouze purpurově rudý toaletní papír. Takže kdo přijel lyžovat toaletně "nepřipraven", utíral se do rudého. Na druhou stranu díky tomuto faktu nehrozilo, že by člověk z nepozornosti zajel lyžema do měkkého. Rudá barva se na sněhu vyjímá opravdu dokonale, takže neštěstí bylo z velké dálky zažehnáno.

Od středy už i početná obsluha stanice při své neskonalé lenosti zjistila, že to vážně nevypadá v okolí stanice vábně a snažila se na střídačku s parádní uhelkou v ruce výtvory lyžujících zahrabávat do sněhu. Musím uznat, že se to nakonec v určitých mezích dařilo. Celkem snová práce chodit půl dne s lopatou kolem baráku a zahrabávat něco, co v normálních zemích patří do WC. Přece jenom, otevřít WC by bylo značně složitější. I ve středověku měli lidé u chalup kadibudku na hnoji. Ve Francii v roce 2016 nic takového neznají. Jak vůbec může patřit Francie do EU, opravdu nechápu.

Jako perličku bych ještě uvedl, že dole v nástupní stanici metra WC opravdu otevřené bylo. Na obou (pánských i dámských) vždy jedna mísa. Na ten počet lyžařů a pěších cestujících celkem slušný počet. A tady to žena nedokázala přenést přes srdce. Zatímco na mužském WC šlo mísu bez problémů použít, na dámském by potřebu nevykonalo ani prase. Něco takového se vážně nevidí. Byl jsem donucen se na tu hrůzu jít podívat. Žena se úplně za svůj rod styděla. Pokud by někdo chtěl vědět, v jakém stavu tam byl ženský záchod, má možnost při návratu do ČR hned na odpočívadle za první mýtnou bránou za Albertville. Tam je to použitelné taky pouze na "pánech". A to už dlouhé roky. Ale hlavně že jsou chlapi čuňata.

Další parádní vychytávkou jsou dřevěné lavice na terase nahoře u ledovce. Ty jsou rozhodně také z roku 1993, ale je klidně možné, že i starší. Fantastické na nich je to, že jsou počasím sežrané tak, že se vlastně jedná o hromadu jemných třísek, které nějakým záhadným způsobem drží pohromadě ve formě chlupatého prkna. Kdo si na to sedne, už si moc nezalyžuje, neb ho píchá celá zadnice. Chudáci závodníci, kteří si na to sedli v těch svých tenkých šponovkách. Místo lyžování tam polonazí vyndávali zapíchnuté třísky.

Takže kdo se jednou poučil a část dne vyndaval třísky z kalhot, už zásadně seděl na batohu, kabele od lyžáků, případně obalu od lyží.

Je s podivem, že tak "světové" středisko nemá finance na deset nových laviček a otevřené WC.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava v tento termín naprosto bez problémů, stejně jako parkování. To je na rozdíl od zimy zdarma.