Sjezdovky:
V provozu je kompletně celý ledovec - sjezdovky od červené až po modrou.
Po čtvrtečním sněžení se plocha lyžovatelné plochy zvětšila na
trojnásobek. Možností volného ježdění bylo nepočítaně.
Sněhové podmínky:
Na červenec fantastické. Sněhu je víc než dost, včetně toho mimo
značené sjezdovky. Lyžuje se od 7:15 do 13:00. Do zhruba 9 h jde o skvělé
zimní lyžování, svah je krásně tvrdý, jen to chrastí. Do nějakých
10:30 to trochu povolí a vytvoří se tenká vrstva seškrábaného měkčího
sněhu a v tento čas je to nejlepší lyžovačka. Po 10:30 už se jedná o
jarní lyžování přecházející do břečky. Před 13. hod. už je to ale
marast. Výhodou je, že po 12. hod. je člověk na svazích téměř sám. To
platí i do zhruba 9. hod.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na ledovci jsou v provozu všechny kotvy, dvojsedačka, čtyřsedačka a
velká kabina na Grande Motte. Kabina prošla před lety rekonstrukcí a má
obě kabiny nové. Zbytek lanového parku už něco pamatuje, ale na tento
účel lyžování je to naprosto dostačující. V zimě už ale tyto lanovky
silně zaostávají. Doba už je jinde a třeba s Rakouskem to ani nemá smysl
srovnávat.
Zalidněnost:
Rekreantů, že by je člověk na prstech spočítal. Zbytek tvořila
trénující mládež všech věkových kategorií. Ti ale měli na ledovci
ohrazené pronajaté tratě a člověk na ně skoro nenarazil. Čekací doba v
nejexponovanějších časech byla do 3 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
To je kapitola sama pro sebe. Služby jsou ve Francii každou návštěvou
horší a rozhodně snesou srovnání s dobou u nás před rokem 1989. Jestli se
Frantíci nevzpamatují, do 20 let budou ve své zemi národem uklízeček a
nádeníků.
Na ledovci, kde končí podzemní lanovka, je obrovská terasa s restaurací,
WC a bufetem. Restaurace liduprázdná, za celou dobu jsem tam neviděl
jediného hosta. Bufet byl letos v provozu, ale jeho služby jsem nevyužil. Kdo
ano, strávil klidně hodinu ve frontě. Organizace prodeje je tam k
neuvěření. Ten mládenec, co bufet provozuje, dělá všechno pro to, aby
měl co nejméně hostů. A je třeba uznat, že se mu to daří. Na terase
sedí minimálně 100 lidí a on není schopen rozdělit prodej na nápoje,
dezerty a jídlo. Má otevřená 3 okénka (ale objednat jde pouze v jednom),
uvnitř bufetu se motá 6 lidí a na kafe z automatu se stojí fronta desítky
minut! Tento bufet provozovat náš Fun z Vidlákova, tak si ten barák i s
lanovkou za dva roky koupí.
Služby jsou tam opravdu děs. Začíná to organizací ubytování a končí
bufetem na ledovci. To je ale jediná kaňka tohoto překrásného místa.
Doprava do střediska a parkování:
Letos to s parkováním nebylo nic moc, protože zde v neděli končila
devátá etapa TdF a středisko bylo až do úterý ucpané kamiony a osobáky
všech závodících týmů. Ovšem zážitek to byl neuvěřitelný. Nikdy bych
nevěřil, jakou husinu dokáže navodit konec etapy cyklistického závodu.