Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Do Tignes jsem jel lyžovat poprvé před více než dvaceti lety a od té doby se tam vracím. Pravidelně jsem začal jezdit od roku 2024, vždy na jeden týden v lednu. Lyžařská oblast je velká, ale teprve propojením se sousedním Val d'Isère se stává opravdu obrovskou. Přitom se celá dá bezproblémů projet na lyžích, narozdíl od mnoha rakouských areálů, které se sice pyšní na papíře stovkami kilometrů sjezdovek, ale k přejezdům je potřeba auto nebo autobus. Rozhodně se vyplatí si připlatit rozšíření skipasu na celou oblast, i my jsme toho využili a často jsem přejížděli do sousedního střediska. Tomu se ale budu věnovat v samostatném reportu.
Bydleli jsem v části Tignes Le Lac v nadmořské výšce 2 100 m. Ubytování je podobné jako ve většině francouzských středisek - poměrně stísněné a už dávno ne moderní, ale ten týden se to dá vydržet. A velké plus je okamžitý přístup na sjezdovky. Taky jsem měli velké štěstí na počasí, protože od neděle do čtvrtka bylo krásně slunečno, vyjímečně polojasno a mraky se zhoršenou viditelností přišly až v pátek.
Sjezdovky:
Středisko nabízí nejrůznější typy sjezdovek a rovněž bohatý výběr volných terénů. Protože mám rád spíš široké "kárvingové" a ne moc prudké sjezdovky, tak jsem si užíval hlavně na modrých. Zdejší barevné značení je však trochu posunuté proti tuzemským zvyklostem, takže některé modré jsou spíš poctivé červené. Mezi ně určitě patří Grattalu obsluhovaná stejnojmenou lanovkou. Popřípadě se dá v jizdě pokračovat rovnou navazující Carline a vychutnávat si pálení ve stehnech, než dojedete k lanovce Tichot. Dalří oblíbená sjezdovka je Anemone u lanovky Palafour, kterou jsem měli přímo za domem, takže jsem na ní většinou ráno začínali. Všechny jmenované sjezdovky mají jednu nevýhodu - přílišnou oblibu, takže zhruba od 10:30 do 12:30 se tam člověk moc nesveze. Je potřeba tam být na devátou a nebo pak v době oběda mezi 12:30 a 14:30.
Nejvyšší bod střediska je pod vrcholem Grande Motte a je přístupný velkou gondolou Panoramatic. K ní se z části Val Claret dostanete podzemní lanovkou Funiculaire Perce Neige nebo pro klaustrofobiky a milovníky zimy a větru dvojicí čtyřsedaček Lanches a Vanoise. Červená sjezdovka z nejvyššího bodu je velmi dlouhá a extrémě široká (přes 200 m), ale mě příliš nenadchla.
Dalším důležitým bodem střediska je vrchol Tovière, kam vedou lanovky jak z části Le Lac tak Val Claret a je přestupním bodem do sousedního Val d'Isère, pokud máte skipas na obě oblasti. Výjimkou je osmisedačka Tommeuses, na kterou platí i skipasy jen pro Tignes, takže se jejich držitelé můžou svézt třeba na příjemné sjezdovce Crexu nebo zábavným volným terénem pod lanovkou. Sjezd z Tovière do Tignes Le Lac je lahůdka pro milovníky extremních sklonů a ledovatých černých sjezdovek, slabší povahy můžou jet dolů kabinkou.
Do nejníže položených částí Les Boisses (u velké přehradní hráze) a Brévières jsem se letos nepodívali, protože z minulých návštěv mě tam nic moc lyžařsky nezaujalo.
Sněhové podmínky:
Těsně před naším příjezden tři dny vkuse intezivě sněžilo, napadlo prý víc než metr sněhu, takže teoreticky by měly být podmínky ideální. Bohužel to nebyla tak úplně pravda. Jednak předtím víc než 14 dní nesněžilo a celkově bylo o Vánocích ve středisku sněhu spíš málo, takže podklad mimo sjezdovky byl velmi slabý. A navíc běhěm sněžení foukal velmi silný západní vítr, takže ze spousty hřebínků byl sníh serván větrem až na trávu / štěrk / skálu a transportován na závětrnou stranou. A právě tohle způsobilo velmi vysoký stupeň lavinového nebezpečí. Na sjezdovkách bylo sněhu dostatek.
My jsem ale nomohli odolat, takže aspoň první den jsem vyrazili na širokých lyžích (samozřejmě s kompletní lavinovou výbavu) do prašanu. Volili jsem spíš mírnější, méně exponované svahy, které se nám už v minulosti osvědčily jako relativně bezpečné. Na prudších kopcích byly často vidět lavinové odrhy, ikdyž nevím jestli spontánní nebo vyvolané pracovníky střediska.
Další dny už jsem strávil na sjezdovkách (taky proto, že lavinová situace se nezlepšovala, s mírným oteplením spíš naopak). V pondělí jsem si vzal ráno důvěřivě obřačky, ale před polednem jsem se musel jít přezout na širší allmountainy. Povrch sjezdovek nebyl ještě, dva dny po sněžení, dostatečně pevný a už ráno v něm GS lyže zanechávaly hluboké koleje. A samozřejmě se na prudších úsecích velmi rychle vyjezdily boule. Další dny se situace postupně zlepšovala, sjezdovky se pravidelným rolbováním zhutnily a od středy už to bylo luxusní svezení na tuhém a vodivém sněhu. Samozřejmě byly večer na exponovaných místech sjezdovky už rozbité, ale většina vydržela velmi dlouho v dobrém stavu.
Francouzská úprava tratí je pověstná svojí kolísavou kvalitou, ale tady to bylo celkem snesitelné, až na nějakou výjimečnou díru, hroudu nebo hranu od rolby. Problematická byla snad jen sjezdovka Cyclamen, která byla jednak plná ledových ploten a bohužel taky kamínků, která vítr shazoval ze skalního útvaru Aiguille Percée.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisko postupně nahrazuje staré lanovky za moderní, vloni to byla lanovka Marais a letos se dočkala obnovy poměrně vytížená sedačka Aiguille Percée. Stále tu ale ještě jsou některé muzeální exponáty, jako třeba neodpojitelná čtyřsedačka Grand Huit nebo třísedačka Col des Vés. Bohužel nejezdila poma Combe Folle, která obsluhuje moji oblíbenou velmi přijemně sportovní stejnojmennou sjezdovku.
Všechny části střediska jsou propojeny sítí bezplatných skibusů, které jezdí i pozdě do noci. Letošní novinkou je autobusové spojení ze sousedního Val d'Isère La Daille, takže opozdilci kterým ujede poslední lanovka do Tignes si už nemusí volat taxi.
Zalidněnost:
Vzhledem k pěknému počasí byla zalidněnost trochu vyšší, nejvíce lidí bylo asi v neděli, kdy se setkávali víkendoví jezdci s čerstvým týdenním turnusem. Na exponovaných lanovkách se tak občas vytvářely několikaminutové fronty. V týdnu se situace trochu zlepšila, větší problém než fronty u lanovek byl počet lidí na sjezdovce (daň za vysokokapacitní lanovky). Jak už jsem psal, nevětší frmol byl mezi 10:30 a 12:30 a pak po 14:30, v tomto čase se na sjezdovku vyhrnula spousta rekreantů, kteří své náčiní příliš neovládali a taky instruktoři vodící dlouhé hady svých klientů po celé šířce sjezdovky. V této době bylo dobré se uklidit na nějakou zastrčenou trať.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny za občerstvení na sjezdovkách jsou opravdu vysoké, a to i v porovnání s Rakouskem: malé pivo za 8,5 € jsem si opravdu nedal, kafe za 5 € už ano. Hospod na svahu je opravdu hodně a pokud můžu něco pochválit, tak jsou to sladkosti v restauraci Le Palet.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do Francie autem je únavně dlouhá. Letos byla ještě okořeněna počasím, celou cestu střidavě pršelo a drobně sněžilo. Naštěstí silnice byly upravené a pouze mokré, jen finální stoupání z Bourg St. Maurice bylo na několika milimetrové vrstvičce sněhu. Větší problém jsou pravidelné sobotní zácpy v okolí Moûtiers, které jsou tam každoročně, letos jsem v nich prostáli cestou tam přes 2 hodiny a cestou zpět něco přes hodinu.
Parkování v Tignes je pouze placené. Minulé roky jsem stávali na parkovišti pod širým nebem ve Val Claret, ale to bylo letos částečně neodklizené a pouštěli tam pouze velká auta (vyšší než 2,35 m), takže jsem museli použít kryté parkoviště Golf za 140 € na týden.
Za prvním lyžováním této sezóny jsme se rozhodli vyrazit do Francie. Tignes bylo v našem hledáčku už dlouho a rozhodně nezklamalo. Je to nádherné vysoko položené středisko, kde většina ubytování je ski-in & out. Perfektní je propojení jednotlivých částí areálu vč. sousedního Val d'Isère, je tu minim...
Jako každý rok v tomto termínu mířím do Francie, tentokrát po x letech do Tignes, pln očekávání, co se změnilo k lepšímu. Zatím to je takový né moc povedený výlet. Od soboty do neděle dosti sněžilo, a tak nebylo skoro nic vidět. V pondělí se počasí umoudřilo a vykouklo slunce a hned to bylo o dost l...
O Tignes není třeba cokoli vypisovat. Je to krásné místo s neskutečnou atmosférou. A pokud ještě vyjde počasí, je to ráj.
Tignes je krásné středisko na fantastickém místě.
V druhé polovině ledna jsme se s kamarádem vydali na dlouho očekávanou týdenní dovolenou v Tignes. Po tom, co jsme byli před rokem v Passo Tonale, kde je na ledovci několik traverzů, kvůli kterým není možno jet jízdu v kuse, byla tohle snad nejlepší volba. Tignes a celé Espace Killy je velká paráda. Celý týden krásné azuro, sněhu dost. Každé ráno jsme nejdříve přejeli lanovkou a sjezdovkami do Val'd Isére, aby jsme stihli známou sjezdovku Face v co nejlepším stavu. Po několika jízdách a pauze na pivko bez pěny za 10 eur jsme se vydávali zpět do Tignes Val Claret, kde tak jako ve Val d'Isere jezdí podzemní vlak na ledovec Grande Motte, který je výše než Bellevarde, ale není to zas tak fyzicky náročná jízda. Celkově super lokalita: krásné panorama a krásné dlouhé a celkem náročné sjezdovky. Ubytování jsme byli v Tignes Le Lac a z každé strany hotelu pod okny lanovky a koupaliště. Takže za rok asi zas!
Dle cestovek je Tignes jedno z nejkrásnějších středisek na světě. Po návštěvě musím konstatovat, že rozhodně nepřehání. A pokud se sejde slunečné počasí a spousta sněhu, asi každé lyžařské srdce musí plesat radostí. Navíc jde tady najít i jiné vyžití než lyžařské - bazény, sauny, restaurace, puby, b...
Po dvou letech opět Tignes. Už jsme věděli do čeho jdeme, takže se bylo na co těšit. Lyžařsky ledovec nezklamal, ubytování v rámci vybrané kategorie bylo bez nejmenších připomínek, ale zbytek socialistické Francie nás vrátil zpět hluboko před rok 1989. A to ještě daleko víc než před dvěma lety. Nega...
Velké a přitom poměrně kompaktní lyžařské středisko, skipasem a lanovkami propojené se sousedním Val d’Isère. Pěkné sjezdovky, i když s trochu menším převýšením než má Val d’Isère, na druhou stranu ale končící ve vyšší nadmořské výšce, takže bez největších problémů spojených s jarem.
Konečně výborná lyžovačka po té letošní nevydařené české zimě. Výborné, moderní lyžařské středisko.
Jako vždy kladný, měli jsmě 50:50 prašan + hnusně / pěkné počasí. Ke konci března velmi kvalitní sněhové podmínky.
Tignes je prašanovým rájem ve francouzských Alpách. Ani během prvního únorového týdne tomu nebylo jinak. Perfektní podmínky trošku kazilo slunce, které se před námi rozhodlo schovat za mraky plné sněhu. I tak jsme si týdenní ježdění v Tignes užili dosyta a opět odjeli maximálně spokojení. I když by ...
Francie 
