St. Anton am Arlberg / Arlberg aktuální report z 15.12.2015 - 20.04.2016

Sjezdovky:

Sjezdovky, to jsou místa, kterým se snažím maximálně vyhýbat, ať už kvůli vysokému výskytu životu nebezpečných turistů a pak hlavně kvůli tomu, že prostě na sjezdovkách je nuda. Jo, člověk si párkát sjede sjezdovou trať z MS ve sjezdu, ale co z toho, když jen musí kličkovat mezi lidma. Navíc rolbaři trpí nějakou duševní poruchou, která je nutí rolbovat, i když napadne 20+ krásného prašanu, takže ráno je vše urolbované, což teda osobně vůbec nechápu, ale budiž. Turisté si to tak přejí. Můj největší problém ale bylo minimální značení off-piste. Prostě máte jednu obrovskou zónu označenou off-piste a jeď si, kam chceš. Což je fajn, ale pokud neznáte terén, tak se stane, že dojede na skálu nebo rovinu a musíte šlapat zpět. Jezdí se pokus omyl. V Kanadě jsou všechny možné lajny v off-piste zóně očíslované a značené, takže má člověk představu, kudy se může vydat.

Sněhové podmínky:

Druhá polovina prosince prakticky nic nepřinesla. Od 1. ledna ovšem sypalo, a to tak že minimálně 10+ každý den. Bohužel St. Anton trpí na dost vysoké teploty, a tak se stane že ráno sype a po obědě prší. Dvakrát tak ze slibovaných 40 cm 20 napadlo a 20 napršelo. Což se bohužel podepisuje na stabilitě sněhu a pokud je vyhlášená lavinová 3, tak to opravdu padá. Já sám se sezonu strhl asi 6 menších lavin.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Nejsem nějaký velký rýpal, co se týče komfortu, a tak jsem si docela užíval jízdu na starých dvojsedačkách, které vedou nahoru na Rendl, nebo trojsedačky na Schindler Spitze. Jinak jsou tu 4 celkem nové kabiny včetně hlavní vedoucí na Galzig. Osobně radši trochu promrzu sám na dvojsedačce, než se mačkat a potit s 30 lidma v kabince...

Zalidněnost:

Asi největší mínus celého resortu. Lidi jsou všude, tlačí se mačkají, předbíhají, jsou nervózní a agresivní. Moje dodupané a doškrábané prkno od nohou neschopných imbecilů na lyžích by mohlo vyprávět... Trošku studená sprcha po návratu z Kanady, kde když na lanovku čekalo 10 lidí, už to byla fronta. A navíc, když jste do někoho náhodou žduchl, ten člověk se vám ještě omluvil.

Občerstvení a aprés-ski:

St. Anton je aprés-ski proslavený, ale můj šálek čaje to opravdu není. Mě stačí mezi ožralými turisty kličkovat na svahu a lanovkách, ještě tak abych se mezi nima musel tlačit v hospodě. Můžu přidat jeden opravdu skvělý zážitek, když jsems se šel projít večer po městě, narazil jsem na skupinku třech lyžarů uplně na šrot. Všichni měli lyže na nohou a snažili se dostat domů. Jeden ležel na zádech neschopný vstát, druhý ležel na návěji a zvracel a třetí se snažil vyprovokovat rvačku s náhodným kolemjdoucím. Opravdu kulturní zážitek, který jinde nedostanete. :D

Doprava do střediska a parkování:

V celém St. Anton je skibus zdarma, intervaly jsou 20 až 30 minut ve špičce a pak asi hodinové večer. Já to měl 10 minut chůze na Gampenbahn, to když jsem nestihl bus a nebo 4 minuty busem, který měl zastávku cca 100 m od baráku, takže paráda.