Sjezdovky:
Nabídku pobytu jsme si našli na netu a zdála se nám fajná. Nikdy jsme
tam nebyli a už asi nikdy nebudeme. Za nás to bylo druhé nejhorší
lyžování po Monte Bondone v Itálii. Asi kdyby pořádně upravovali
sjezdovky, tak bych to tak nehanil, jenže přímo pod hotelem jsme to viděli v
přímém přenosu. Několik zaparkovaných roleb, hromady nafoukaného sněhu a
nic! Žádný pohyb, žádné úpravy sjezdovek ap. Bylo tam několik
mezinárodních ski oddílů (USA, San Marino atd.), ale když jsme sledovali,
jak jejich trenéři si sami musí upravovat tréninkové svahy, a to v
teplotách okolo -20 stupňů, tak mi jich bylo líto. Navíc tamní portál
ukazoval 50 km/hod, sílu větru, tudíž pocitová teplota byla tak okolo -25
stupňů Celsia! Kabinky nahoře v areálu nejsou žádné, tak si dovedete
představit, jak nám bylo na sedačkách... Tam již šlo o omrzliny!
Sněhové podmínky:
Zpočátku bylo na vrcholu sněhu dosti, leč neudržovaného a
nestaženého, na což nadávali všichni. Počasí neovlivníme, to známe již
předlouho, ale v oblasti udržování sjezdovek byli Italové vždy jedničkou
v Evropě, leč máme pocit, že to nějak flákají, nebo to má ekonomické
souvislosti a do popředí se v rámci udržování svahů dostávají
Rakušané. Navíc zde probíhalo testování lyží a byla to docela sranda.
Testovací lyže byly namazány na -6 stupňů Celsiovic, ale bylo okolo -20
stupňů Celsiovic, tudíž lyže nejenže nejely, ale sekaly se a neustále
jsme přepadávali přes špičky lyží, tak jsme je po první jízdě vrátili
a nic jsme netestovali!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hotel byl kousek od kabinky na vrchol, ale nahoře staré sedačky bez bublin
a to vám v takových mrazech a vichřici nepřidá na pohodě prožitého dne.
Tady by měli kluci italský zamakat.
Zalidněnost:
Doprava do střediska a parkování:
Cesta tam byla absolutně ve slunci a na pohodu včetně vyhledání
ubytování. Jediným průserem bylo poškozené teplotní čidlo na našem
Fordu Custom, které nám ukazovalo venkovní teplotu + 45 grádusů Celsiovic a
v autě zima jako v krematoriu. V těchhle popelnicích za dvě mega, když se
zblázní jedno čidlo, tak se zblázní celé auto a všechno na vás houká a
křičí, že se něco pokazilo, nicméně do místa určení jsme dojeli v
poho, jen trochu promrzlí. To jsme ještě netušili, co nás čeká...
V momentě odjezdu do ČR jsme nenastartovali náš kočár. Navíc jsme
nebyli sami a volala se autoasintence, která nakonec zafungovala a byla to
docela fuška, rozchodit ty zamrzlé plechovky. Dolejt aditiva, zapojit externí
baterie, speciální fén na rozmražení trubek přívodu paliva a po čtyřech
hodinách se konečně podařilo nastartovat!