Sjezdovky:
Z 350 km sjezdovek si snad vybere každý, ale počítejte s tím, že
klasifikace tratí je zde přísnější. Modré sjezdovky nebývají žádné
cesty, ale regulérní plnohodnotné pisty s konstantním sklonem, červené
sjezdovky mají černý nádech. Červená skiroute (č. 51) s tvrdými téměř
1 m vysokými boulemi ve 40stupňovém svahu prověří i zkušeného
lyžaře.
Sněhové podmínky:
Vše na přírodním sněhu. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem tolik sněhu
viděl. Mimo sjezdovky všechno rozježděné, nikde ani kousek neposkvrněného
prašánku. 
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky zde nejsou nijak výjimečné, občas se najde nová xsedačka s
vyhřívanými sedáky. Ale stejně tak můžete narazit na 40 let starou
dvousedačku. Aby vám na tomto historickém kousku lanové přepravy nebylo
zima, můžete si na spodní stanici vzít deku, do které se zabalíte (to jsem
ještě nikde neviděl).
Zalidněnost:
I přes krásné počasí nebylo moc lidí. Zřejmě se zde v úterý ještě
pracuje.
Občerstvení a aprés-ski:
Nebyl čas ztrácet čas
- nenavštívili jsme. Ve středisku je několik restaurací i
s venkovním posezením.
Doprava do střediska a parkování:
Parkování ve středisku může být problém. Parkovací kapacita je zde
omezená a někde se i platí. Využili jsme bezplatné parkoviště v
Stubenu.