Sjezdovky:
Celou cestu autem jsem se rozhodovali, zda jet do Svatého Petra, nebo na
Medvědín, či to nějak zkombinovat, nakonec jsme se rozhodli začít na
Medvědíně, kvůli sluníčku, které od časného rána osvětluje zdejší
svahy. Otevřena zde byla sjezdovka 12b s přejezdem na spodní část 12a,
dále 13a směrem do Míseček a cvičná louka 14. To, že nebyla otevřena
horní část 12a, mě štvalo také, dostatek sněhu na ní bylo, a tak to
vypadalo spíš trochu na lenost areálu – proč upravovat další sjezdovku
pro těch pár nadšenců, kteří sem přijedou v předsezoně....
Sněhové podmínky:
Mimo sjezdovky moc přírodního sněhu neleží, ale pořád lepší, než u
nás v nížině. Na sjezdovkách je dostatek technického sněhu, já bych to
odhadla spíš na 30 až 40 cm. Dopoledne jsme jezdili výhradně na sjezdovce
12b + spodní části 12a, první jízdy samozřejmě nejlepší, pak sníh
začal postupně krupicovatět, na mírnější 12b to ničemu nevadilo a dala
se bez problémů sjet i po třetí hodině odpoledne, kdy jsme se vraceli k
autu, zato spodní 12a v prudkých pasážích byla horší, tam se sníh
nahrnoval a hlavně se místy ukázaly i nebezpečné ledové plotny. Po půl
jedné jsme se rozhodli jet zkusit sjezdovku 13a vedoucí do Horních Míseček
a ta nás tak nadchla, že jsme na ní nakonec „zkysli“ až do 15 hodin.
Sníh tady měl úplně jinou konzistenci, my jsme pro něj vymysleli termín
„pseudoprašan“, nebyl to písek, dalo se po něm jezdit rychle, sjezdovka
byla bez jakýchkoliv záludností v podobě ploten a navíc nám zde vyhovuje
příjemný carvingový sklon svahu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dopoledne jsme jezdili výhradně na čtyřsedačce, která sice nemá
vytápěné sedačky a bublinu, ale kdo by to dneska potřeboval... Rychlá je
dostatečně a to nám ke štěstí stačilo. Odpoledne jsme se vrátili do
trochu jiného století, kotva a ještě k tomu docela pomalá je pro takto
dlouhou a skvělou sjezdovku už fakt přežitek. Syn to komentoval: Tak já
vyrazím do Špindlu a jezdím na tomhle... Tak samozřejmě, mohli a chtěli
jsme původně na odpoledne přejet do Svaťáku, ale když tady bylo tak
krásně! A tak jsme překousli to pomalé popojíždědlo a lyžovali a
lyžovali.... Sluníčko se opíralo do svahu na plný pecky, a přesto sníh
vydržel na této trati v super použitelném stavu až do odpoledne, do
poslední naší jízdy v cca 15 hod.
Zalidněnost:
Podle předpokladu, že dnes by ještě mohlo být prázdno, tak také bylo.
Lidí bylo tak akorát, jezdilo se úplně bez front, většinou jsme i na
sedačce jezdili jen ve dvou. My, co máme napečeno, vše na Vánoce nakoupeno,
dárky zabalené a ještě k tomu máme už dovolenou, tak můžeme vyrazit na
hory!
Občerstvení a aprés-ski:
To, že s jídlem to nebude žádná hitparáda, jsme samozřejmě čekali.
Ale nakonec jsme sem nejeli kvůli jídlu. V 11:15 jsme si dali pouze párky za
45,- a čaj za 30,- v bistru u lávky, to je zde jediné cenově přijatelné
občerstvení. V kiosku u Zubra bych možná ještě překousla cenu polévky,
ale dneska měli zrovna slepičí. A v horní restauraci, zrovna tak jako v
dolní, byla gulášovka za 75,- to fakt už nee. O dalších jídlech ani
nemluvě. Tak jsme aspoň dneska udělali něco pro štíhlou linii, byla to
taková předvánoční hladovka...
Doprava do střediska a parkování:
Doprava naprosto v pohodě, přes Jičín a Novou Paku. Jen byl větší
provoz vzhledem ke všednímu dni. Neplacené parkoviště se v půl deváté
celkem rychle zaplňovalo.