Sjezdovky:
V neděli jsme se pohybovali především v části mezi Saulire a
Méribelem, kde byla díky počasí parádní lyžovačka až do zhruba jedné
hodiny odpolední, kdy se počasí začalo kazit. Naší oblíbenou trasou je
dlouhý sjezd ze Saulire až k můstkům v Le Praz, kde díky převýšení
přes 1 400 metrů člověk zažil nahoře přemrzlý sníh, zatímco v
nejnižší části sníh již zase téměř tekl, ale vzhledem k minimálnímu
provozu byla sjezdovka i zde ve velmi pěkném stavu. Naopak černá Jockey
tentokrát nestála za nic, byl to jen jednolitý boulovatý led. Chuť jsme si
tak spravili na vždy vynikající rychlé a členité modré do La Tanie.
Ve středu, kdy bylo počasí zamračené a především kdy byly nejvyšší
sjezdovky pod Saulirem ze všech stran uzavřeny kvůli riziku lavin, jsme pak
celý Courchevel projeli tam a zpět po nižších sjezdovkách tam a zpět od
La Tanie až po Courchevel 1 650. Sjezdovky byly po přívalech sněhu z
předchozích dnů v překvapivě dobrém stavu, kdy se na modrých sjezdovkách
téměř netvořily muldy a dlouho odolávaly i ty červené, které byly ráno
upravovány. Naopak jízda po těch, které upraveny nebyly nebo byly, ale
dříve, byla kvůli muldám utrpením. Zajímavé bylo vidět odklízet sníh
ze zasněženého letiště.
Sněhové podmínky:
Již první den velmi dobré, po následné sněhové nadílce vynikající.
Další dny to i zde po otevření nejvyšších tratí dalšímu zarolbování
čerstvého sněhu do staršího podkladu musela být bomba.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
I v Courchevelu se za tu dobu, co jsme zde pár let nebyli, obměnilo
několik klíčových lanovek, kdy asi nejzásadnější změnou jsou dvě nové
lanovky Foret a Bouc Blanc mezi Le Praz a vrcholkem Loze, které tuto dle mne
lyžařsky nejvděčnější a nejpestřejší část Courchevelu dále
zatraktivnily a zrychlily přesuny nahoru.
Současný stav přepravních zařízení v Courchevelu je momentálně
takový, že pouze zcela okrajové sjezdovky dnes obsluhují ještě dvě
pomalé sedačky, resp. jednu modrou placku dokonce dvě souběžné pomy, ale
všude jinde už se člověk sveze na rychlých lanovkách.
Zalidněnost:
V neděli byl provoz po Courchevelu naprosto bezproblémový a plynulý, zato
ve středu to již bylo horší. Centrální přejezd přes Saulire byl
uzavřen, takže i horní sekce obou kabinek z Méribelu byly mimo provoz.
Veškerý nápor lyžařů, kteří se chtěli dostat z ostatních údolí do
Courchevelu, tak musela pobrat (naštěstí alespoň již také rychlá)
čtyřka Loze Express, kde bylo nutné dopoledne vystát tak 15minutovou
frontu.
O něco menší a snesitelnější frontu bylo nutné vystát i z druhé strany
při návratu do Méribelu. V Courchevelu se pak ještě tvořily menší fronty
u "véčka" lanovek Biollay a Coqs, všude jinde byl nástup na lanovky
okamžitý.
A protože i tak, jak jeli všichni do Courchevelu přes Loze, pak i návrat
směr Les Menuires/ValTho logicky znamenal přejezd přes Méribel 1 450, takže
zde jsem pak u bubliny Tougnete 2 viděl ve svém životě zcela jednoznačně
největší masu lyžařů pohromadě, frontu tak na 45 minut.
My jsme využili zkušenosti a znalosti "terénu" a přesunuli se až do
Mottaretu, kde byl nástup na všechny lanovky potřebným směrem naprosto
okamžitý.
Občerstvení a aprés-ski:
I v Courchevelu jsou okolo sjezdovek i na nástupních bodech obvyklé
občerstvovny, jen doporučuji si vzhledem luxusnímu charakteru především
centrální stanice dopředu prověřit ceny, které zde mohou být až
několiknásobkem těch zde jinde běžných.