Courchevel aktuální report z 04. - 11.03.2017

Sjezdovky:

V neděli jsme se pohybovali především v části mezi Saulire a Méribelem, kde byla díky počasí parádní lyžovačka až do zhruba jedné hodiny odpolední, kdy se počasí začalo kazit. Naší oblíbenou trasou je dlouhý sjezd ze Saulire až k můstkům v Le Praz, kde díky převýšení přes 1 400 metrů člověk zažil nahoře přemrzlý sníh, zatímco v nejnižší části sníh již zase téměř tekl, ale vzhledem k minimálnímu provozu byla sjezdovka i zde ve velmi pěkném stavu. Naopak černá Jockey tentokrát nestála za nic, byl to jen jednolitý boulovatý led. Chuť jsme si tak spravili na vždy vynikající rychlé a členité modré do La Tanie.
Ve středu, kdy bylo počasí zamračené a především kdy byly nejvyšší sjezdovky pod Saulirem ze všech stran uzavřeny kvůli riziku lavin, jsme pak celý Courchevel projeli tam a zpět po nižších sjezdovkách tam a zpět od La Tanie až po Courchevel 1 650. Sjezdovky byly po přívalech sněhu z předchozích dnů v překvapivě dobrém stavu, kdy se na modrých sjezdovkách téměř netvořily muldy a dlouho odolávaly i ty červené, které byly ráno upravovány. Naopak jízda po těch, které upraveny nebyly nebo byly, ale dříve, byla kvůli muldám utrpením. Zajímavé bylo vidět odklízet sníh ze zasněženého letiště.

Sněhové podmínky:

Již první den velmi dobré, po následné sněhové nadílce vynikající. Další dny to i zde po otevření nejvyšších tratí dalšímu zarolbování čerstvého sněhu do staršího podkladu musela být bomba.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

I v Courchevelu se za tu dobu, co jsme zde pár let nebyli, obměnilo několik klíčových lanovek, kdy asi nejzásadnější změnou jsou dvě nové lanovky Foret a Bouc Blanc mezi Le Praz a vrcholkem Loze, které tuto dle mne lyžařsky nejvděčnější a nejpestřejší část Courchevelu dále zatraktivnily a zrychlily přesuny nahoru.

Současný stav přepravních zařízení v Courchevelu je momentálně takový, že pouze zcela okrajové sjezdovky dnes obsluhují ještě dvě pomalé sedačky, resp. jednu modrou placku dokonce dvě souběžné pomy, ale všude jinde už se člověk sveze na rychlých lanovkách.

Zalidněnost:

V neděli byl provoz po Courchevelu naprosto bezproblémový a plynulý, zato ve středu to již bylo horší. Centrální přejezd přes Saulire byl uzavřen, takže i horní sekce obou kabinek z Méribelu byly mimo provoz. Veškerý nápor lyžařů, kteří se chtěli dostat z ostatních údolí do Courchevelu, tak musela pobrat (naštěstí alespoň již také rychlá) čtyřka Loze Express, kde bylo nutné dopoledne vystát tak 15minutovou frontu.
O něco menší a snesitelnější frontu bylo nutné vystát i z druhé strany při návratu do Méribelu. V Courchevelu se pak ještě tvořily menší fronty u "véčka" lanovek Biollay a Coqs, všude jinde byl nástup na lanovky okamžitý.
A protože i tak, jak jeli všichni do Courchevelu přes Loze, pak i návrat směr Les Menuires/ValTho logicky znamenal přejezd přes Méribel 1 450, takže zde jsem pak u bubliny Tougnete 2 viděl ve svém životě zcela jednoznačně největší masu lyžařů pohromadě, frontu tak na 45 minut.
My jsme využili zkušenosti a znalosti "terénu" a přesunuli se až do Mottaretu, kde byl nástup na všechny lanovky potřebným směrem naprosto okamžitý.

Občerstvení a aprés-ski:

I v Courchevelu jsou okolo sjezdovek i na nástupních bodech obvyklé občerstvovny, jen doporučuji si vzhledem luxusnímu charakteru především centrální stanice dopředu prověřit ceny, které zde mohou být až několiknásobkem těch zde jinde běžných.