Sjezdovky:
Okolí Courchevelu je hodně členité a kromě centrální části
(Courchevel a Village) leží poněkud bokem Le Praz s La Tanií a na opačné
straně údolí pak Moriond. V kotlině nad Courchevelem najdeme spíše snadné
sjezdovky pro začátečníky, ale o patro výše na svazích Saulire se
nachází obstojná sbírka červených a černých sjezdovek. Největší
atrakcí je ale nepochybně zdejší letiště .
Další černé sjezdovky najdeme pod Col de la Loze nad městečky Le Praz a
La Tania. Tuto oblast jsme ale zatím navštívili jen letmo. Pro
začátečníky je vhodná zdejší zelená Plan fontaine, která nemá žádné
extra ploché úseky a je hodně serpentinová, takže by mohla bavit třeba
děti.
Sjezdovky nad vesničkou Moriond jsou spíše snadné, převažují modré. V
krátkých lesních úsecích jsou ale trochu užší. Několik červených,
které jsou v horní části, má naopak příjemnou šířku a jsou docela
členité.
Sněhové podmínky:
Menší obleva očividně zasáhla i vysoko položené partie Alp. Na
sjezdovkách je to patrné hlavně na dojezdech, kde leží kombinace
technického a přírodního sněhu. Co byl ráno jen umrzlý podklad, z toho
byly odpoledne místy obstojné ledové plotny. Na některých sjezdovkách jsou
i menší vydřená místa, namátkou třeba na modré Gentianes, kde se
kamínky střídají s plotnami. Z hojné přítomnosti lyžařů a
snowboardistů usuzuji, že mimo sjezdovky je zřejmě sněhu dostatek,
různými neduhy tedy trpí zřejmě hlavně frekventované sjezdovky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z vesniček vzhůru vyráží především kabinkové lanovky. Některé
rychlé a moderní, některé trochu starší, ale stále postačující. Ve
výše položených partiích na ně zpravidla navazují sedačkové lanovky,
případně vleky.
Samotnou kapitolou je centrální část Courchevelu, kde najdeme úplně
všechno - od luxusních kabinkových lanovek přes staré, pomalé a
přepravní kapacitou nepostačující kabinky, visutou kabinu, sedačkové
lanovky všech druhů až po vleky, včetně opakovaně zalomených vleků
Bellecote nebo Cospilot.
Zalidněnost:
Zatímco v okrajových částech areálu Moriond, Village, Le Praz a La Tania
byl nástup na přepravní zařízení okamžitý, bez sebemenšího čekání,
v Courchevelu se tvořily menší fronty. Přesto byl většinou nástup rychlý
během několika minut. Extrémem je kabinková lanovka Chenus z roku 1969, u
které se tvořila regulérní fronta.
Žádná podstatná koronavirová omezení na lanovkách uplatňována
nejsou. Při přepravě, ve frontách a uvnitř budov je potřeba mít roušku,
většina lidí to ale nedodržuje. Povinnost „Health Passu“ nikdo
nekontroluje, skipas jsme měli koupený z domova dobitím na starší kartu,
takže jsme šli rovnou k turniketu a nikdo nic nechtěl. Lanovky jezdí často
plně obsazené, obsazenost není nijak omezována.
Na některých sjezdovkách byl hustší provoz. Nejhorší mi přišla
modrá Altiport, která křižuje další modré sjezdovky a navíc všichni
neočekávaně zastavují, aby se podívali na letiště a letadla .