Sjezdovky:
Před dnešním počasím jsme se chtěli trochu schovat a zároveň víc
prozkoumat sjezdovky v údolí pod Saulire a nad městečky Le Praz a La
Tania.
Nad Courchevelem je spousta modrých sjezdovek, které se dají různě
kombinovat. Na náměstíčko přímo v Courchevelu se ale dá dostat jen po
zelených Bellecote, Jardin alpin nebo Verdons, přičemž ta druhá jmenovaná
má vlastní stejnojmennou kabinku i malý vlek, ale je dobrá tak maximálně
pro návrat na ubytování než pro učení začátečníků. Pro
začátečníky mohou být vhodné spíš široké zelené sjezdovky podle
kabinky Verdons, v horním úseku jsou navíc dvě pomy.
Nad Le Praz je soustava červených sjezdovek. Nejsou moc dlouhé, ale
zajímavě mění sklon. Nevýhodou může být, že jsou křižované modrými
a zelenými sjezdovkami, takže je potřeba neustále dávat pozor.
Nad La Tania je dlouhá, ale úzká zelená Plan fontaine, členitá a
poměrně široká modrá Folyéres a přímá červená Moretta, která ale
byla bohužel v celé dolní polovině uzavřená.
Sněhové podmínky:
Od včerejška sněží, tak podmínky se trochu změnily. Na sjezdovkách se
stále drží tvrdý podklad z technického sněhu, na který napadl čerstvý
sníh, a zatím se rolbám nepodařilo ho spojit s původním podkladem, takže
se na prudších místech tvořily boule střídané občas dokonce s
klasickými ledovými plotnami.
Ačkoli nového sněhu není moc, vítr zafoukal stopy ve volném terénu,
takže ten je zase nerozježděný. Jen lavinový stupeň vzrostl ze stupně 2
na 3.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V oblasti, kde jsme se dnes pohybovali, jsme si vystačili téměř jen se
sedačkovými lanovkami. Na rozdíl od kabinek je mám ráda, nedává mi smysl
pořád sundávat lyže. Sedačky jsou ale spíš pomalé a všechny bez
bubliny.
Nad La Tania jezdí kabinka z roku 1990. Nedá se v ní sednout, jen se
opřít, takže transport není moc pohodlný, navíc dolní stanice je
vyvýšená na úroveň 1. patra.
Zalidněnost:
Ráno na 9:00 vyrazili k lanovkám všichni, kteří měli na čem sjíždět
směrem dolů. A provoz třeba páteřní sedačky Mont de la Chambre byl zase
zahájen se zpožděním… Během dne bylo čekání v podstatě nulové, což
ale bylo dané tím, že jsme se „uklidili“ do málo frekventovaných míst.
Při návratu přes Méribel jsme narazili na sedačkovou lanovku Legends
nefungující pro technickou závadu, takže veškerou „návratovou“
přepravu musela zajistit kabinka Tougnette 1. Je jen šestimístná, a i když
obsluha se opravdu snažila kabinky naplňovat na maximum, fronta byla na víc
než půl hodiny. A to sedačku Legends v mezičase spustili, takže spousta
lidí nakonec z fronty odešla. Pro zajímavost – kabinka je z roku 2008 a má
přepravní kapacitu 1 500 osob za hodinu. Její předchůdce z roku 1977 měl
přepravní kapacitu 1 440 osob za hodinu. Těžko říct, proč vůbec došlo k
náhradě, v Courchevelu jezdí kabinka ještě starší.
Občerstvení a aprés-ski:
Pro zajímavost jsem omrkla ceny, které mi přijdou letos opravdu vysoké
– nealko, káva nebo polévka cca 5 EUR, nejlevnější jídlo typu hot dog
nebo sendvič cca 6 až 10 EUR, pivo okolo 10 EUR, ale burger dokonce 16,50 EUR.
A to vše u venkovních okének, v restauracích bude určitě mnohem
dráž.