Sjezdovky:
Původní plán byl začít lyžovat na Medvědíně a odpoledne se podle
nálady a podmínek přesunout do Svatého Petra. Ve středisku jsme byli mezi
prvními a dokonce jsme museli čekat 10 minut, než se otevřou pro nás,
nedočkavce, turnikety. První čtyři jízdy po červené 12a byly luxusní.
Pak se už spodní prudší část začala horšit, bylo znát, že ve spodních
partiích není sníh tak promrzlý jako nahoře. Dali jsme i pár jízd po
mírnější 12b, ale protože jsme se nechtěli ploužit na ultrapomalé
kotvě, která tuto sjezdovku obsluhuje, zvládli jsme ještě pár sjezdů po
spodní již značně rozorané spodní části červené k lanovce. Jednou jsme
se místo ní rozhodli pokračovat po černé s nadějí, zda to tam nakonec
nebude o trochu lepší, ale rozdíl nebyl až patrný. Přesunuli jsme proto na
odvrácenou sjezdovku 13a vedoucí na Horní Mísečky a byla to skvělá volba,
díky níž jsme ve středisku vydrželi skoro celý den. Tato sjezdovka byla i
po jedenácté hodině ve skvělém stavu, bez muld, ty se tu začaly tvořit
až tak kolem půl druhé, kdy se ukázaly i nějaké plotny v horní části.
Když už jsme byli rozhodnutí, že asi skončíme, všimli jsme si, že
několik lyžařů z této sjezdovky odbočuje někam doprava, tak jsme si tuto
cestu, která je v mapě označená jako běžecká trať, projeli také a bylo
to pro nás velmi příjemné překvapení, taková pohodová projížďka
lesem, sníh držel jak přibitý, očekávali jsme podobnou hrůzu jako při
průjezdu po Vodovodní, kdy se na jejím konci nedalo po těžkém mokrém
sněhu vůbec dojet, ale tady to bylo jiný kafe, a navíc nás v poslední
části čekalo překvapení v podobě úzké zkratky lesem, kde to byl takový
trochu „skikross“, ale syna to bavilo a mě taky. Bylo to něco jiného než
monotonní hoblování sjezdovky. Vyjeli jsme na Horních Mísečkách u
cvičné louky, tam nasedli na krátkou kotvu a další kotvou jsme se dopravili
zpět na vrchol Medvědína. Pro velký úspěch jsme se tuto trasu rozhodli
zopakovat, nakonec jsme ji sjeli 4x. Vydrželi jsme tak lyžovat do 15:20,
prostřídali jsme nakonec všechny sjezdovky, které Medvědín nabízí a na
přejezd do Svaťáku jsme se nakonec úplně vykašlali. Lyžování musím
zhodnotit jako super, ale lví podíl na tom má hlavně odpoledne strávené v
části Horních Míseček. Když jsme se museli vrátit k autu po červené
sjezdovce, byla to v její spodní části naprostá apokalypsa v podobě
obrovských, snad půlmetrových muld, se kterými se většina lyžařů,
kteří zde vydrželi lyžovat až do odpoledne, hodně prala.
Sněhové podmínky:
Sněhu je v areálu stále dostatek, nikde jsme nenarazili na žádné
vydřené místa nebo kamínky, po ránu byl skvěle připravený, bohužel
spodní dojezd na červené brzy začal měkknout. Zcela jiné to bylo na
Mísečkách, tam jedním slovem paráda, slušně držící sníh i po obědě
a i stromy zde byly pocukrované sněhem.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dopoledne jsme využívali lanovku, odpoledne kotvy. Zázemí je v části
Medvědína v pohodě, dostatek občerstvení i čistá WC, na Horních
Mísečkách je to o dost horší, viděli jsme jen jeden stánek s hot dogy,
ale nezahlédla jsem tu vůbec žádné WC, na občerstvení i na
„odskočení“ jsme tak museli sjet po Vodovodní cestě zpět k dolní
stanici lanovky a zase se vrátit.
Zalidněnost:
V půl deváté se na lanovku hrnulo poměrně dost lidí, měla jsem trochu
obavy, už vzhledem k probíhajícím prázdninám velké části Prahy. Lidi se
ale nakonec po areálu rozptýlili, a tak jediná, trochu větší fronta se
utvořila kolem půl jedenácté, to jsme čekali ale asi zhruba čtyři minuty.
A pak paradoxně i více lidí odpoledne na krátké kotvě na cvičné louce,
konal se tam navíc nějaký karneval, tak jsme stáli ve frontě třeba mezi
tygrem a beruškou....
Občerstvení a aprés-ski:
Nejsme až takové socky, abychom si s sebou museli vozit vlastní jídlo.
Pokud už vyrazím do takovéhoto střediska, jsem smířená s vyšší cenou
občerstvení. O první pauze po desáté hodině jsme využili bufet u Zubra,
kde jsme si dali zelňačku s pečivem za přijatelných 59,-, ale byla naprosto
vynikající a bylo jí hodně. Pro srovnání – Na Kněžickém vrchu ve
Vrchlabí stojí polévka z polotovaru 49,-. O druhé pauze jsme sjeli ke kiosku
u lávky, kde jsou naprosto normální ceny, párky na tácek 45,-, párek v
rohlíku 25,- kofola do 0,5 l za 30,- Není potřeba si vozit batoh plný
jídla. Uznávám ale, že v části Svatý Petr je to horší, i proto taky
radši jezdíme sem.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava naprosto v pohodě, čistá suchá silnice přes Jičín a Novou
Paku. Jen byl větší provoz vzhledem ke všednímu dni. Na neplaceném
parkovišti jsme byli v osm mezi prvními. Když jsme odpoledne odjížděli,
bylo plné kaluží a bahna. Navíc je to docela tankodrom, samá díra. Je to
ostuda pro toto středisko. Za to jsem se rozhodla strhnout bod.