Sjezdovky:
Asi by mě nebavilo jezdit celý den jeden svah, nicméně na večerní
lyžování je Monínec tak akorát. Po dvou nevydařených mlhavých dnech na
Šumavě bylo i pod umělým osvětlením dobře vidět.
Sněhové podmínky:
Díky podmínkám moc sněhu nebylo,ale sjezdovka byla dobře připravená a
na ní sníh byl. S postupem času se sice trochu rozbila, ale stále to nebyla
žádná tragédie.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedna čtyřsedačka plus kotva v horní části plně dostačují.
Zalidněnost:
Lyžařů a snowboarďáků bylo málo, ale občas se muselo počkat, až se
svah uvolní, aby se dala využít celá jeho šířka. Možná bych doporučil
snowboardistům, ať si nesedají doprostřed svahu, ale na kraj, stejně tak
ať lyžaři nezastavují pod teréním zlomem v nejužší části sjezdovky.
Občas rozum zůstává stát, jak pár jedinců dokáže zablokovat
sjezdovku.
Občerstvení a aprés-ski:
Tři hodiny se v pohodě vydrží bez jídla i pití, takže žádný z
bufetů jsem nevyužil. Co jsem viděl, tak bylo otevřené občerstvení
nahoře v první třetině sjezdovky.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy suchá maximálně vlhká, zabrala něco přes hodinu.