Sjezdovky:
Každé ráno jsme si užívali nádherně upravené tratě, které přes noc
trochu přimrzly, a při těch 7 stupních nad nulou začaly po obědě trochu
měknout, ale muldy jsme našli opravdu jen ojediněle. Jediné zklamání, že
nám nezapli lanovku na Gamsteitenspitz, kde je jedna z nejprudších sjezdovek
v Rakousku. Ta je sice v provozu jen když nefouká, není mlha a není tam moc
ledu, ale trať byla pro skialpinisty otevřená, jen ta sedačka bezdůvodně
stála. Snad, že je tam letos o dost více sněhu a hrozí laviny?
Sněhové podmínky:
U hotelu 180 cm a nahoře 280 cm sněhu, co si můžeme, v půlce dubna, pro
lyžování více přát?
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina lanovek je ve středisku moderních sedaček s kapkou, některé i
s vyhříváním.
Zalidněnost:
Pouze v sobotu, kdy se konalo tradiční vyhrabávání pokladu na oslavu
konce letošní sezóny, se trochu víc zaplnilo parkoviště. Na sjezdovkách,
ani u lanovek to ale nebylo znát.
Občerstvení a aprés-ski:
Na každém kroku naleznete půvabné horské chaty a bary, některé i s
živou hudbou. Navštívili jsme jich několik. Vynechat jsme nemohli
Gamsmilchbar, a dát si jedinečný místní drink z kamzičího mléka. Je
pravda, že někteří z nás, po těch předešlých drincích, to už nedali a
zjistili jsme, že jeden záchod na 6 lidí v apartmánu je málo. Ještě bych
chtěl doporučit bar U horní stanice Hundskogelbahn, kde se nám velice
líbila obsluha v krásných legínách. A i atmosféra celkově tam je
báječná, to zvlášť když už máte dost té jejich muziky v ostatních
chatách.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava byla celkem bez problémů, jen při zpáteční cestě jsme se
hodinu soukali v trojstupu před Rakouskoněmeckou hranicí, kde zrovka
kontrolovali, jestli někdo neschoval do fusaku místo lyží uprchlíky.