Sjezdovky:
Otevřeno je vše podstatné, chybí pár propojek a také černé sjezdovky
na Gamsleitenu a červené varianty č. 1b až 1e na Zehnerkaru.
Nejpohodovější carvingové svezení nabídne rozhodně široká a přehledná
červená č. 5a a modré č. 7a, 18 a 21. Sjezdovky jsou zde obecně hodně
členité, avšak mají jednu podstatnou nevýhodu - kratší délku. Najít
sjezdovku delší než 2,5 km dá opravdu zabrat a nakonec to stejně bude jen
nějaká cesta s propojkami. Často osciluje délka okolo 1,5 km, což není
žádný zázrak.
Sněhové podmínky:
Oblačno a teplota lehce pod nulou byly vcelku ideálním počasím pro
zdejší lyžovačku. Sníh je povětšinou prašanový po sněžení z
minulého týdne, místy pak i technický. Nutno však poznamenat, že nadílka
na svazích není mnohdy zrovna bohatá, místy ještě vykoukla tráva a
především na docela hodně místech leží ve sněhu i kamínky, někdy
dokonce větší kameny. Doporučuji zatím nejezdit do západního cípu
areálu, tam je situace asi nejhorší. Má skluznice to zvládla bez šrámů,
ale jiní takové štěstí neměli. Nicméně na většině míst byly
sněhové podmínky velmi dobré, prakticky bez muld a ledových ploten, jen s
trochu starším prašanem.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Je znát, že nějaké investice tu v posledních letech už probíhaly, ale
celkem dost lanovek ještě pamatuje časy minulého století. Nicméně neměl
jsem si moc na co stěžovat, dnešní počasí nebylo nijak extrémní a zima
ani na nekrytých a pomalých lanovkách nebyla. Najde se zde pár
neodpojitelných a také jisté množství nijak nekrytých sedaček, ale na
páteřních trasách jsou zpravidla moderní polstrované a vyhřívané
šesti- či osmisedačky a kabiny.
Po 16. hodině se svezete jen na Edelweissbahn, která však obsluhuje jeden
z nejhezčích svahů (a probíhá na ní i večerní lyžování od 19 h) a
spojovací Achenrainbahn. Pohodlně se tak i po konci lyžování dostanete
prakticky na všechny záchytné body ve středisku.
Toalety jsou snadno přístupné ve většině stanic.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla rozhodně vyšší, než jsme čekali. Pár lyžařských
kurzů a hodně Rakušanů, Němců i Čechů a Poláků. Na lanovky se
samozřejmě nečekalo, ale rozhodně to nebylo pohodové lyžování bez lidí,
na které jsme před Vánoci zvyklí. Na druhou stranu stačilo občas dát
trochu pozor, takže většinu jízd si šlo užít bez nuceného zpomalování
apod.
Občerstvení a aprés-ski:
Neměli jsme důvod zkoušet, polopenze je bohatá a po lyžování jsme dali
přednost hotelovému wellness. Aprés-ski ale v Obertauernu rozhodně žilo, i
po 16. hodině stály u chat na sjezdovkách desítky párů lyží a hudba
zněla celým městem.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy předchozí den přes ČB a Rakouskem přes Pyhrnpass bez
dálniční známky pohodlná, asi o půl hodiny delší, avšak o 30 km
kratší než ta dálniční přes Salzburg. K tomu jako bonus nádherné
výhledy na dosud nepoznanou část Alp. Hlavní příjezdová silnice do
Obertauernu již večer celkem namrzala, ale stále výjezd bez problémů.
Boční cesty ve městě pokryté sněhem. Parking v hotelových garážích,
takže nemohu hodnotit.