Sjezdovky:
Jižní svahy přímo nad Andermattem směrem na Oberalppass jsou vhodné pro
méně zdatné lyžaře a rodiny (převažují sjezdovky červené a modré), od
Oberalppassu směr na Sedrun jsou pisty se sportovnějšími červenými
úseky.
Pro opravdu zdatné je určen severní svah hory Gemsstock (2 961 m), odkud vede
do Andermattu (1441 m) 6 km dlouhá černá, která je v tomto období celý
den ve stínu. O něco méně náročná a klikatější červená vede po
slunečnějším úbočí k mezistanici Gürschen (2 200 m). Od Lutersee vede
dlouhá kotva na Geissgrad (2 400 m) a podél ní méně náročná černá
s převýšením cca 400 m.
Sněhové podmínky:
Severní Alpy se potýkají tuto zimu s velkými přívaly sněhu. Na své si
přišli i freerideři, neboť na všech svazích arény - nejen na freeridově
vyhlášeném Gemsstocku - je přístupných mnoho volných terénů.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zbrusu nová je kabinka z Oberalpppassu (2 044 m) na Schneehünerstock (2
600 m), díky níž se areály Andermatt a Sedrun kompletně propojily. V celém
areálu se mohutně budovalo a jen za poslední roky bylo postaveno několik
nových sedaček.
Zalidněnost:
Ve čtvrtek a v pátek téměř nicotná, v sobotu vyšší, nad Sedrunem se
odehrávaly závody ve slalomu.
Občerstvení a aprés-ski:
Gäda Bar na Gemsstocku vypadá na první pohled omšele, ale má velkou
nabídkou pokrmů (jídla kolem 20 CHF, polévky kolem 10 CHF). Příjemná je i
restaurace Piz Calmot na Oberalppassu. Na apres-ski je jako stvořený
samostatný vagón vlaku z Andermattu do Disentisu, který je vlastně
pojízdným panoramatickým barem - jezdí každý den (poslední odjezd z
Andermattu je ale již ve 13:28).
Doprava do střediska a parkování:
Z Prahy jsme docestovali lůžkovým vagonem Praha–Curych do Sargansu a
pak dále vlakem přes Chur, Disentis až do Dieni, kde je přímo u nádraží
a nástupní stanice lanovky příjemný hotel Cresta.