Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Nejvyšší evropský areál s nejdelšími sjezdy a nejvyšším převýšením. To je Zermatt, skládající se ze dvou velkých středisek - Zermattu na švýcarské straně a Cervinie na straně italské. Proto jsem ani já nemohl vynechat návštěvu tohoto areálu a díky ústupu covidu jsem se sem nakonec podíval. V provozu bylo téměř vše až na pár vleků na ledovci, které jsou provozu jen v létě a vybraných sjezdovek, zejména na Hohtälli. Zajímavostí je, že Zermatt je město prakticky bez spalovacích motorů. Doprava po městě je zajištěna elektrobusy a elektrotaxíky, případně koňskými povozy, elektrická vozítka tu mají dokonce i policisté či popeláři. I italská strana nabízí několik výhod - kromě dostupnosti levných mobilních dat jsou to úžasné výhledy do údolí Aosta či velké množství sjezdovek, bohužel často obsluhovaných pomalými sedačkami či kabinami na stání. I tak se tu ale dá slušně vyřádit.
Sjezdovky:
Areál v Zermattu je rozdělen do několika vrstev. Ta nejvyšší, ledovec, je v provozu ve velké míře v létě, přes zimu zde funguje jen sjezdovka od horní stanice lanovky 3S do sedla Plateau Rosa či na Trockener Steg. Propojovací červená sjezdovka je však v horní části velmi úzká a pokud se zde nashromáždí více lidí, je to docela o hubu. Naštěstí na ni pak navazuje krásná červená dálnice postupně přecházející v nekonečnou modrou pláň i s protisklony vedoucí až ke stanici lanovky Trockener Steg. Bokem se pak nachází ještě druhý ledovec obsloužený sedačkou se širokými červenými dálnicemi.
Druhou vrstvou je Sandiger Boden s úžasnými červenými sjezdovkami, jež se různě proplétají, a tak můžete každou jízdu zvolit jinou variantu. Z jižního svahu od stanice Schwarzsee do kotle u restaurace Furgg vede sjezdovka č. 61, značená jako červená, avšak jedná se o poctivý modrý skiweg, proto jsem ji ani jednou nejel. Z Furggu pak klesá krásná černá sjezdovka č. 62, která by si sice zasloužila červené značení, avšak v některých partiích je velmi úzká.
Třetí je Schwarzsee s panoramatickými modrými a červenými sjezdovkami, obslouženými šestisedačkou, jejíž horní stanice se nachází jen na dohled od dominanty střediska, Matterhornu. Bohužel návratová sjezdovka č. 52 je velmi plochá, v dolní části dokonce vede do kopce.
A nakonec poslední vrstva je z Furi do města, kde mezi proslulými dřevěnými chýšemi stéká červená sjezdovka Blatten vedoucí přímo k nástupním stanicím v Zermattu.
Kromě Matterhornu se tu nachází ještě další dva sektory - Gornergrat a Rothorn. Gornergrat je zaměřen spíše rodinně, kolem místní šestisedačky Gifthitlli nalezneme vysoké množství modrých sjezdovek, které poté přechází ve sjezdovku červenou ke stanici kabinky Riffelberg Express. Současně pak odtud vedou ještě červené Weiße Wanne a Kette směrem na Rothorn, které svým sklonem nadchnou i pokročilejší lyžaře. Z Gornergratu spadají i neupravené skirouty na Rote Nase, které však nebyly v provozu vzhledem k tání ledovce, po kterém vedly.
A nakonec třetí oblastí je Rothorn, v horní části plný červených sjezdovek, které postupně přechází v klidné modré. Za zmínku stojí červená sjezdovka č. 19, která v dolní části vede přes ledovcovou morénu a z níž je nejlepší výhled na Matterhorn.
Sněhové podmínky:
Ačkoli jsem v téměř čtyřech tisíc metrech nad mořem očekával mnoho sněhu, opak byl pravdou. Hlavně na italské straně bylo i přes vysokou nadmořskou výšku minimum sněhu, na mnoha místech vyčuhovaly ze sněhu kamínky a na jednom místě ani nedosněžili dojezd ke kabině. V Zermattu to bylo o poznání lepší vzhledem k severní orientaci, ovšem zejména Furgg velmi trpěl, to samé sjezdovky z Rothornu na Blauherd a Gant.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál je tvořen zejména kabinkovými a sedačkovými lanovkami, které bývají velmi dlouhé. Jen výjezd první kabinkou ze Zermattu přes Furi, Schwarzsee a Furgg na Trockener Steg trvá 30 minut. Na Klein Matterhorn pak vede moderní lanovka typu 3S.
Gornergrat tvoří kromě již zmíněné sedačky Gifthittli i kabinka Riffelberg Express, sloužící jako přibližovák z Furi na Riffelberg a též ozubnicová železnice, vedoucí až na nejvyšší bod této oblasti. Jízdu s ní musím doporučit, protože kde jinde se svezete vlakem podél sjezdovky, že?
Na Rothornu pak najdeme tunelovou pozemní lanovku z města, kombibahn či moderní kabinkovou lanovku Kumme, ale i starší sedačku Patrullarve či dvojsedačku Eisfluh. Spojení mezi Gornergratem a Riffelbergem pak zajišťují sedačky Hublot Express a Findelbahn. Zajímavostí je lanovka druhá, která se používá v obou směrech (vede skrz údolí, ve kterém má mezistanici) a jejíž stanice na Sunezze je zahloubena pod zemí. Vrchol Rothornu je pak dostupný i velkou kabinou, stejně tak Hohtälli.
Visuté kabiny vedou i z Zermattu na Matterhorn, ale je možné je objet.
Zalidněnost:
Ačkoliv je Zermatt profláklé středisko, lidí moc nebylo. Chumel se obvykle tvořil jen u dolní stanice kabinky na Matterhorn a u sedačky Gifthittli, jinak bylo na lanovkách prázdno. Na sjezdovkách trošku plněji, avšak stačilo jen uhnout z hlavních svahů a rázem lidí ubylo.
Občerstvení a aprés-ski:
Využita restaurace Chämi-Hütta na dojezdu sjezdovky č. 32 Schweigmatten. Ceny typicky švýcarské - 10 CHF za hranolky s kečupem, 20 CHF špagety, 5 CHF pivo.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy do Täsche zabrala cca 10 hodin. Parkovací dům v Täschi za poplatek. Z Täsche je povinnost pokračovat vlakem Zermatt-Shuttle, jízdenka na jeden směr stojí cca 5 CHF. V Zermattu je nutné přestoupit na autobus 571 (zelená linka), která vás doveze až k lanovce. Celková doba jízdy zabere cca 30 minut.
Snad deset dní nebylo možné kvůli větru přejet z Cervinie na lyžích do Zermattu. Až poslední den našeho lyžařského pobytu to vyšlo. Za příplatek 50 eur ke skipasu platném v Cervinii bez rozdílu věku můžete přelyžovat z Itálie do Švýcarska (loni prý byl příplatek 35/30/25 eur dospělí/mládež/děti). Př...
Zermatt je moje srdcová záležitost. Tentokrát to byla moje již třetí návštěva. Dvakrát jsem tu byl v létě a jednou v zimě. Tato vesnice pod Matterhonem má prostě svoje nezaměnitelné kouzlo.
Při týdenní lyžovačce v Cervinii se stal se zázrak (utišil se vítr) a
my můžeme dokonce navštívit Zermatt a splnit si další sen! Stálo ta fakt
za to. Ta kulisa Mattrehornu je neskutečná, fascinujicí a dech beroucí,
alespoň pro mě a jistě nebudu sám. 
Středisko nad Zermattem bych rozdělil na něk...
Začněme krátkým shrnutím: nová nejvýše položená lanovka v Evropě s neuvěřitelným výhledem, možnost vyjet na sjezdovku vlakem, všeobecně nejen parádní výhledy, pozorování kamzíků z lanovky, ale také sjezdovky do kopce a tak trochu neodpovídající značení sjezdovek. To je jen několik postřehů, které mn...
Zermatt. Červenec. Lyže. Ano, jde to dohromady díky tomu, že zdejší Matterhorn ski paradise je největším lyžařským areálem určeným pro letní lyžování. Za pěkného počasí nabízí úžasná panoramata, ale lyžařům i plnohodnotné lyžování. A ano, i v červenci. Super pro všechny, kterým je zima krátká a v lé...
Lyžařské středisko Zermatt – Cervinia na hranici mezi Švýcarskem a Itálií je jedno z nejznámějších a nejdražších vůbec. Rozhodl jsem se pro návštěvu tohoto střediska ze švýcarské strany. V Zermattu nejezdí vozy se spalovacími motory, ale pouze elektroauta a koňské povozy pro hotely.
Luxusní středisko s velkou tradicí a podmanivou atmosférou. Dominantní Matterhorn viditelný v podstatě odevšad. Přepych a skvělé služby ve všech směrech, obchody s exkluzivním zbožím, hodinky, móda, sport, čokoláda, přepychové hotely s odpovídajícími cenami a klientelou. Hodně Rusů. Naše návštěva Ze...
Rozlehlý areál s úžasnými výhledy, rozmanitými sjezdovkami, velkým převýšením... Pod dohledem Matterhornu má navíc lyžování neuvěřitelné kouzlo.
Velice krásné vysokohorské středisko s 350 km sjezdovek rozložených částečně v Itálii a částečně ve Švýcarsku. Italská strana spíše mírnější, švýcarská sportovnější s lepšími výhledy do krajiny. Hodně freeridových svahů.
Švýcarsko 
Kronplatz
