Sjezdovky:
Santa Caterina nabídne kolem 25 km sjezdovek, převážně na severních
svazích. Sjezdovky jsou převážně červené, kromě slunečného údolí,
kde se nacházejí dvě modro-červené pohodovější tratě. Opakem jsou dvě
černé a členité sjezdovky vedoucí od vrchní kabinky do mezistanice a dále
pokračující až dolu do údolí jako ostřejší červená závodní
sjezdovka FIS.
Jedna z nejlepších místních sjezdovek je červená, která od vrchní
kabinky vede obloukem k mezistanici, občas se více propadne, ale díky své
šířce nepůsobí tak náročně a kupodivu na ní nejezdí ani moc
lyzařů.
Prostřední patro areálu doplňuje jedná kratší modrá a jedna široká
červená trať.
Do údolí dále z prostředního patra vede až do centra městečka ke
dvousedačce jedna červená, asi nejméně využívána sjezdovka, nejprve jako
užší červená, která se potom na asi 150 m prudce zlomí a dále pokračuje
jako široká červená až do centra.
Délky sjezdovek se pohybují ve slunečném údolí kolem 2 km, na severních
svazích od 2 do 5 km, vyjma kratší modré.
Na jeden zátah bez výjezdu lze překonat celé převýšení areálu od 2 800
m n. m. do 1 700 m n. m.
Sněhové podmínky:
Sněhu mohlo být více, ale i tak ho byl dostatek. Udávaná výška 60 až
150 cm odpovídá. Nikde vydřená mista, muldy se netvořily, jen později
odpoledne se místy tvořila vyfoukané místa na tvrdý zmrzlý podklad.
Ráno sjezdovky perfektně upravené. Nad 2 000 m sníh převážně
přírodní, níže již bylo znát, že se jedná o mix technického.
Pár dní před naším příjezdem připadlo asi 25 cm sněhu a bylo to
znát.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavní přepravní osu tvoří trojsekce kabinky z mezistanicí, která
obslouží téměř všechny tratě na severních svazích. Slunečné údolí
ještě doplňuje expresní 4sedačka.
Z centra Santy ještě vede stará dvousedačka, slouží vesměs jako
přístupová a obsluhuje jednu vlastní červenou sjezdovku.
Dále zde najdeme ještě 3 pomy a toť vše.
Zalidněnost:
Zalidněnost malá až střední. Nejvíce ve slunečném údolí, jinak
tratě poloprázdné. Ke konci týdne lidí ubývalo. Vice než 1 minutu se
nečekalo nikde.
Občerstvení a aprés-ski:
Ve slunečném údolí se nachází velký srub s terasou, dále v
prostředním patře asi 3 restaurace s terasami, my využívali nejvíce
Rifugio ristorante 2000. A na dojezdu lanovek do údolí další dvě
restaurace.
Samotné centrum je klidné, najdete zde jen pár barů.
Doprava do střediska a parkování:
Z Brna jsme jeli přes St. Pöllten, Salzburg, Kufstein, Innsbruck, tunel pod
Landeckem, Zernez, Livigno a Bormio. Silnice bezproblémové, jen ve Švýcarsku
občas sníh na silnici, ale ošetřen posypem. Cesta zabrala s přestávkami
cca 11 hod. při 850 km.
Nazpět to bylo podstatně horší, musíte stihnout do 9 hod. tunel v Livignu.
Potom se při výjezdu ze Švýcarska začaly tvořit kolony až do Landecku a
dále tradičně na půli cesty z Insbrucku do Německa. Takže zpět jsme jeli
hodin 13.