Sjezdovky:
Většina sjezdovek se rozprostírá na severním svahu, který je ve spodní
části zalesněn. Sjezdovky jsou většinou značeny červeně, což si opravdu
zaslouží. Jsou zde i dvě černé, které se sklonem nijak zvlášť od
červených neliší kromě úvodní pěkně ostré části. Velmi se mi líbila
sjezdovka nazvaná Deborah Compagnoni - černá trať na okraji severního svahu
v délce 3,7 km s převýšením 1 000 m.
Vzhledem k investicím, při nichž byly původní vleky nahrazeny kabinkou,
jsou ve středisku i pasti ve formě sjezdovek, které nevedou k vleku, takže
je dobré se podívat na mapu, případně sledovat v terénu cedule, které
navádí ke kabinkové lanovce.
Se severním svahem ostře kontrastuje prosluněné údolí, ve kterém se po
obou stranách lanovky linou dvě sjezdovky. Přestože jsou značeny červeně,
oproti severnímu svahu jsou výrazně pozvolnější a dají se bez problému v
celé délce jet bez brzdění po hranách. Tratě ve slunném údolí
nabízejí příjemné svezení, na délce 1,9 km je zde převýšení 338
metrů.
Ještě hezčí je sjezdovka Dell'Alpe, která začíná na jižní straně
svahu, ale stáčí se kolem úbočí kopce a končí na severní straně.
V Santa Caterině probíhá dost tréninků zejména mladých lyžařů,
takže některé sjezdovky mohou být krátkodobě uzavřeny.
Sněhové podmínky:
Sněhu je dostatek, jezdily všechny vleky i sjezdovky. Vzhledem k poměrně
velké nadmořské výšce spodní stanice je přírodní sníh (samozřejmě
významně "vylepšený" umělým) v celém areálu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Nejdůležitější je kabiknová lanovka (teoreticky pro 8 osob) na
severním svahu, která vede od nástupního místa až na hřeben, za kterým
se nachází údolí Valle dell'Alpe. Je rozdělená na dva segementy, takže je
nutno přesedat. Na druhém konci svahu funguje stará pomalá dvojsedačka,
která nevede až na vrchol. Dále je na severním svahu několik vleků a
několik zbytků vleků, které již nejsou v provozu. Slunné údolí obsluhuje
rychlá čtyřsedačka s bublinou. Ve spodní stanici kabinkové lanovky je k
dispozici zázemí včetně WC.
Zalidněnost:
Na všech lanovkách se celý den jezdilo bez fronty. Kromě
nejexponovanějších úseků byly sjezdovky příjemně prázdné. Dost
lyžařů byli budoucí závodníci, kterých v Santa Caterině trénuje
hodně.
Občerstvení a aprés-ski:
Na sjezdovkách je několik restaurací, koncentrují se hlavně na severním
svahu na horním okraji lesa. My jsme navštívili velkou restauraci ve Valle
dell'Alpe s designovým interiérem a DJ na terase. Cenově je o něco
dražší, než bych v menším středisku čekal - káva za 1,5 eur, sklenka
vína za 4 eura, Aperol Spritz za 5,5 eura. Češi jsou zřejmě častými
hosty, menu je zde i v našem jazyce.
Doprava do střediska a parkování:
Přijeli jsme skibusem z Bormia, který funguje jako běžná meziměstská
linka a pro lyžaře je zdarma. Některé autobusy jsou v zadní části
vybaveny košem na lyže. Skibus jezdí zhruba každou půhodinu, cesta trvá
asi 25 minut.
Pokud přijedete autem, tak na budovu s dolní stanicí kabinkové lanovky
hned navazují velké vícepodlažní garáže, takže nalézt místo k
parkování by neměl být problém.
Přejezd přes Passo Gavia do Tonale je v zimě uzavřen.