Sjezdovky:
Sjezdovky jsou zde velmi rozmanité a některé i dosti dlouhé, a to ty,
které směřují až dolu do údolí. Je zde i několik značených ski-route.
Když je dostatek sněhu, tak se dá i do volného terénu. Lahůdka je jistě
sjezdovka Streif, ale i další černé z vrcholu Steinbergkogel jsou taky dosti
prudké. 
Já mám velmi oblíbenou část za Jochbergem, a to sjezdovky z vrcholu
Barenbadkogel.
Nejvyšší bod zdejší oblasti je Zweitausender 2 004 m n.
m. v oblasti Pass Thurnu. Zdejší svahy jsou totiž natočeny na sever, a tak
zde vydrží velmi kvalitní sníh i při slunečním svitu a těchto
teplotách, ale nejsou zase tak dlouhé jako nad Kitzbühelem nebo
Kirchbergem.
Sněhové podmínky:
Sněhu je zde zatím velmi mnoho, a to i v údolí, které je celkem nízko
položené. Ráno to je velmi dobře upravené a velmi tvrdé. Ani mě
pořádně do toho zmrzlého manžestru nejdou zaříznout lyže, a to nejsem
nějaká souška, ale kus pořádného chlapa.
Časem se to
ojezdí a na východních a jižních stáních to měkne, ale ne moc. Kde jsou
sjezdovky natočeny směrem od slunce, tak je to tvrdé celý den a bez muld.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zdejší lanovky jsou velmi komfortní až luxusní, a to hlavně 8sedačka
Brunn.
Zdejší areál za posledních pár let neskutečně investoval do výměny
lanovek a vleků. Ještě je zde pár kousků na výměnu, ale to se velmi brzo
změní. Již v příštím roce by se měla vyměnit 6kabinka z Kitzbühelu na
Hahnenkamm. Pro někoho, kdo nemá rád výšky, může být dosti adrenalinový
přejezd kdysi nejdražší lanovkou světa 3-S Bahn,která vede vysoko nad
údolím a spojuje Pengelstein na straně Kitzbühelu s Wurzhöhe nad
Jochbergem.
Zalidněnost:
Fronty se zde zase nekonaly.
kapacita zdejších lanovek je velmi vysoká. Tady
mě to fakt moc baví, to není jak u nás doma v "českém Aspenu", už se
těším, až si zase pořádně někde ve frontě odpočinu.
Zde se
jezdí stále dokola, jak na kolotoči.
Z toho jsem
velmi nadšený. 
Občerstvení a aprés-ski:
No to byla zase jednou past.
Nechal jsem se přemluvit a po zdolání Streifu
jsem chvíli poseděl na vrcholu Hahnenkammu v restauraci: pivko za 6,2, voda
0,33 za 4, kafe 4,5, polévka 8,5 a tak dál.
Restaurace
plná k prasknutí a většinou na rezervaci, holt ten luxus něco stojí... nic
pro mě. 
Doprava do střediska a parkování:
Ráno vyrážíme po dvou dnech z Kaprunu údolím až do Mittersillu a pak
stoupáme do sedla Pass Thurn 1 230 m n. m., odtud se dá již nasednout na
lanovky, ale my pokračujeme dolu do údolí a parkujeme až v Jochbergu na
bezplatném parkovišti cca za 30 minut.
Cesta domu je
taky v pohodě, jen pozor u Mnichova, kde je v rekonstrukci dálnice, a to asi
na dost dlouho, chybí zde dost mostů, které se staví nové. V pátek se zde
čekalo skoro dvě hodiny dle sdělení krajanů, co jsem potkal na lyžích. V
úterý to bylo v pohodě, stále se jelo, ale asi jen 60kilometrovou rychlostí
cca 5 až 7 km, co se opravuje. Taky mě překvapila kontrola na
rakousko-německých hranicích.
Asi už to došlo i kancléřce, že se jí to s
těma uprchlíkama moc nepovedlo!