Engadin Svatý Mořic - Corviglia aktuální report z 16. - 23.03.2019

Sjezdovky:

Náš první lyžařský den na Corviglii byla neděle, kdy jsme si u lanovky vyzvedli v automatu předem zakoupené skipasy, což byla otázka oskenování čárového kodu a jedné minuty. Pozor, automat nelze použít tak jako jinde pro vrácení skpasu a tím i zálohy 10 CHF, to je pak po ukončení lyžování nutné realizovat u standardní obsluhované pokladny.
Lyžování začalo ne zrovna pozitivně tím, že jsme si vystáli téměř 15minutovou frontu na kabinku, kdy obsluha dlouhé minuty dávala přednost lyžařským dětským kurzům v bočním turniketu, kdy ostatní zcela zablokovala. Naštěstí, jak se pak ukázalo, i zde se jednalo o jedinou frontu, kterou jsme zažili, protože v dalších dnech, těch pracovních, byl i počet lyžařů v areálu na rozdíl od zahajovací neděle možná poloviční, takže i nástup na přibližovací kabinku byl bez fronty.

První den na Corviglii jsme jezdili přdevším nad Celerinou, protože již dopoledne přišla od jihu údolím Engadinu nízká oblačnost, která do mraků zahalila celé údolí od Mořice k Maloje, a to včetně spodní části sjezdovek v levé části areálu dle skimapy. Takže celý den jsme se pohybovali napravo od vrcholové kabiny, kam se oblačnost za celý den nedostala, a užívali si parádní lyžování na vyžehlených sjezdovkách i výhledy na mraky zahalené dno údolí. S povděkem jsme kvitovali fakt, že se fronta netvořila ani na visutou kabinu na Piz Nair, vždy jsme odjeli tou první, která s přibývajícím odpolednem byla čím dál méně naplněná.

V provozu byla většina sjezdovek, po celý náš pobyt byly zavřené/neupravené černé sjezdovky č. 3 a 12, stejně jako mírnější varianta páteřní čtverky, červená č.8. Nad Celerinou takto byla podobně nevyznačena červená č. 23. Zřejmě vzhledem k dostatečné přepravní kapacitě byla také po celý týden mimo provoz prostřední rychlá čtverka nam Mořicem (lanovka J) a tuto stranu areálu tak obsluhovaly pouze lanovky I a L.

Po nočním sněžení a dni na Corvatschi jsme se na další 2 dny vrátili na Corviglii, která nabídla naprosto snové lyžování. Již spojený čerstvý sníh se základem, vše vyžehleno do rovných a místy neskutečně širokých carvingových dálnic, minimum lidí a azurové počasí. Vždy systémem zlev doprava jsme tak postupně během dne projížděli celý areál, vždy s poledním zpestřením – výjezdem horní sekcí pozemní lanovky.

Těžko vypíchnout nejlepší sjezdovky, protože drtivá většina stojí za sjetí, přičemž jsou svou náročností vcelku rovnoměrněrozesety po celém areálu, kde nejsou prakticky žádné nudné ploché přejezdy nebo „neplnohodnotné“ sjezdovky.

Ráno se vždy líbily červené č. 1 a 2, stejně jako hlavní svah č. 4, kolem poledne jsme jezdili spíše pohodovější modročervený střed areálu pod Plateuau Nair, o kterém kolega prohlásil, že „zdejší sjezdovky jsou tak široké jako jsou v Rakousku dlouhé“. A v průběhu odpoledne jsme se přesunuli ještě dále, nad Celerinu, kdy se znavenějším lyžařům líbily především dlouhé a pohodovější svahy č. 17 a 20. I černé svahy si díky minimu lyžařů stále zachovávaly prvotřídní kvalitu po celý den.

I přes plochou úvodní pasáž je zajímavým svahem i překvapivě členitá návratová sjezdovka č. 25, která ovšem vzhledem k rychle stoupajícím odpoledním teplotám v údolí ve své spodní, nejobtížnější pasáži, už téměř tekla, takže spousta lyžařů sjížděla dolů kabinou, i když tento slunci vystavený poslední úsek je možné objet modrým traverzem. č. 25.

Posledním dnem na Corviglii byl pro nás po dalším odskoku na Corvatsch pátek, který byl extrémně teplý (vrcholové lanovky hlásily ve stínu 7 stupňů), takže sjezdovky pod 2 500 m n. m. velmi rychle už během dopoledne měkly, obzvláště na dojezdech nebo pasážích proti slunci (typicky střední prudká pasáž „jedničky“). Ale vrcholové sjezdovky byly stále OK.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly podobně jako Corvatschi vynikající už v neděli, následně podpořeny 20 až 30 cm čerstvého prachového sněhu, což po následující dny hojně využívali freeskieři, a to ve volném terénu často i velmi vzdáleném od sjezdovek. Svahy byly prvotřídně upraveny každý den a díky celonočním mrazům i minimu lyžařů vydržely ve vynikající kondici po celý den, s výjimkou pátku, kdy už teploty byly pro níže položené svahy přeci jen vysoké. Problematickým místem tak byl obecně pouze zmíněný dojezd č. 25.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Proti Corvatschi jsou přepravní zařízení na Corviglii mnohem modernější, pohodlnější, na úrovni obdobně velkých jiných vyhlášených alpských středisek. Všechny hlavní lanovky jsou rychlé šestisedačky, čtyřsedačky a dokonce jedna vcelku raritní rychlá trojsedačka. Až na jednu výjimku s bublinou. Již několikrát zmíněná šestikabinka zajišťuje jeden z přístupů do areálu. Dvě kabiny jsou visuté, jedna přístupová, druhá vede na vrchol Piz Nair. Zajímavostí jsou dvě sekce pozemní lanovky, která je ovšem z lyžařskho pohledu nepodstatná. Na okraji areálu je jedna pomalá, také hlavně přibližovací, dvojsedačka. Vlekům, kterých tu pár je jako přibližováky nebo obsluha učebních modrých, je možné se zcela vyhnout.

Zalidněnost:

Zalidněnost areálu byla proti Corvatschi o něco vyšší, ale na alpské poměry top středisek stále zcela zanedbatelná. Jedinou frontu jsem již zmínil, jinak jsme přijížděli k lanovkám tak, že před námi bylo do max. 15 lidí. Odpoledne člověk najížděl běžně rovnou do turniketů a kolikrát pak měl i celý svah téměř jen pro sebe. Ani návratový odpolední sjezd do Celeriny nebyl obvyklým kličkováním mezi „sjížděči“, ale stále jízda poloprázdným svahem. A co mne také zaujalo, v Mořici je obecně velmi vysoká úroveň lyžařů, typického začátečníka nebo plužiče, roztřeseně kličkujícího od okraje sjezdovky na druhý okraj, jsme tu za celý týden nepotkali.

Občerstvení a aprés-ski:

V rámci skipasu jsme jeden den využili možnost večerního výjezdu pozemní lanovkou na Muottas – Muragl s pohledem na západ slunce nad údolím Engadinu, parkování u lanovky je zdarma a počet cestujích nahoru i dolů lanovkou byl v podvečer zanedbatelný. Jiný den jsme odpoledne vyrazili typickým červeným vláčkem z nádraží v Mořici směr Tirano (jezdí co hodinu) kolem lyžařských areálů Diavolezza/Lagalb přes Ospizio Bernina (2 256 m n. m.) do stanice Alp Grum a zpět, tato trase je také zarhnuta ve skipasu.

Doprava do střediska a parkování:

Parkování u lanovek pod Corviglií je bohužel již ve všech případech zpoplatněno. V Celerině paušálem 5 CHF za den, u visuté kabiny a dvojsedačky jsou parkovací hodiny.