Engadin Svatý Mořic - Corviglia aktuální report z 19. - 24.03.2023

Sjezdovky:

Na Corviglii jsme strávili 3 lyžařské dny, a to zrovna ty tři, které počasím vyšly tak napůl. První z nich byl (pouze) vrchol areálu - Piz Nair - celý den v mracích, takže i když jsme projeli celý areál tak, jak máme zvykem, celý zleva doprava, nahoru "ke koze" jsme se nedostali. Co nás hned první den zarazilo, byl výrazný pokles návštěvnosti proti minulému roku nebo roku předkovidovému, kdy jsme tu byli poprvé. Už na parkovišti jsme viděli, že návštěvníků je možná tak polovina, a to byla neděle. I na přibližovací kabinku v Celerině jsme nastupovali bez jakékoliv fronty.

Při naší druhé návštěvě v týdnu už bylo návštěvníků ještě o polovinu méně, takže dopolední lyžování, než se celá azurová obloha během pouhých 10 minut kompletně a bleskově zatáhla, bylo jedním slovem luxusní. Bohužel, pak přišla taková difuze, že jsme vůbec neviděli pod nohy a raději jsme lyžování vzdali, bylo to skutečně o zdraví, a v klidu si prošli celý Svatý Mořic.

A v pátek, náš poslední lyžařský den a při třetí návštěvě Corviglie, dole v Celerině stálo možná tak 30 aut, protože nad údolím visely těžké mraky. My jsme to riskli a i když jsme lyžování začali s místní (ne)viditelností max. 5 metrů v neprostupné mlze ve výškovém středu areálu, naštěstí v pravé části areálu byla sedačka "U" nad hranicí mraků, takže jsme jezdili na několika zdejších sjezdovkách skoro celý den a užívali si počasí, které se nad údolím měnilo co pár minut, zatímco my jsme byli po celou dobu více či méně na slunci.

Problematické množství sněhu se podepsalo i na počtu otevřených sjezdovek, kdy jako vždy jsme neměli šanci si sjet černé číslo č. 3 a 12. Stejně tak viditelně letos vůbec nebyla v provozu černá č. 18. A v době našeho jarního pobytu nefungovaly ani tratě č. 11 a 31, stejně jako několik propojek nebo modrý dojezd Samedanu.

Dopoledne, než se silné jarní přímé slunce opřelo do levé části areálu, bylo parádní lyžování na červených sjezdovkách č. 1 a 2, ale jejich spodní část je přivrácená slunci a pak rychle ztratily na kvalitě. To se v míře ještě větší a o to dříve týkalo i páteřních svahů okolo lanovek J a L, z nichž tu první jsme v neděli viděli za naše tři pobyty poprvé v provozu, od pondělí dál pak byla opět zavřená.

Lepší lyžování po všechny dny nabízely sjezdovky napravo od Piz Nair (bráno pohledem skimapy), ne až tak vystavené slunci a výše položené, kdy i ty prudší (22, 24) byly díky malému počtu lyžařů i v pozdním odpoledni stále ve velmi slušném a relativně "sjízdném" stavu. V těchto teplých dnech tak nejlépe odolávaly sjezdovky 20, 21 a 34. Po celý týden byly v provozu i všechny dojezdy dolů do údolí, ale bez jakéhokoliv lyžařského zážitku, muselo jít o naprosto jarní lyžování v rozbředlém sněhu. My jsme si jednou ráno sjeli červenou 29, ale jen proto, abychom se zase pokochali milionářskými vilkami, a i to byl podobný zážitek.

Sněhové podmínky:

Na letošní na sníh tragickou zimu byly všechny otevřené sjezdovky špičkově vysněžené a upravené. Vůbec nikde, ani na obvykle problematickém sjezdu z Piz Nair, jsme nenarazili na kamínky, a po týdenním pobytu máme skluznice bez jakéhokoliv škrábance. Vysoké teploty znamenaly, že většina sjezdovek velmi brzy povolila, ale díky minimálnímu provozu lyžařů byly po celý den ve velmi dobrém stavu, bez muld, takže lyžování bylo bezproblémové a dalo se jezdit naplno.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky na Corviglii ze všech místních areálů nejvíce odpovídají alpskému standardu, pozemní lanovce nebo nástupní velkokapacitní kabině se lze vyhnout. Mimo další vagón na nejvyšší bod areálu jsou tak všechny ostatní páteřní svahy obslouženy rychlými sedačkami. Zaznamenali jsme jedinou změnu - přibližovací pomalá sedačka H byla kompletně zrekonstruovaná je proti malým nepohodlným sedačkám byla vybavena mnohem pohodlnějšími sedačkami odpovídajícími i dnešním ergonomickým standardům.

Ceny skipasů jsou ve Svatém Mořici stále flexibilní a systém již vychytali tak, že omyly a "dumpingové" ceny ve stylu celoplošný týden za 180 až 240 CHF jsou již minulostí. Letos ceny v daném termínu začínaly na 360 CHF za 6D celoplošný skipas a již během podzimu šly výrazně nahoru. My jsme kupovali skipas za 390 CHF, a to v kombinaci 4 dny/1 den/1 den, protože paradoxně, delší skipas je často dražší než součet kratších skipasů. Finální cena skipasů na náš termín na místě nebo při koupi pár dní před začátkem pobytu se vyšplhala až na 463 CHF. A pro zajímavost, na Vánoce byl rekord 115 CHF za jednodenku a 499 CHF za 6D.

V ceně skipasu je stále veškerá místní doprava zdarma - hustá síť skibusů i "MHD" po Mořici a širokém okolí, takže pokud se vám do města nebo jinam nechce autem, je možno využít tyto busy. Vlastní zkušenost - pozor, linka může na centrálním náměstí v Mořici změnit číslo a vy se projedete jinam, než plánujete. Stejně je tak ve skipasu zdarma část Rhétské dráhy, z Mořice až do Alp Grum, (cca. 50 minut jízdy jedním směrem) , kdy si můžete projet nejvyšší úsek tohoto železničního unikátu s nejvyšším bodem přes 2.250 m n.m.. A tip na parkování zdarma v Mořici - v neděli se místním COOPu odpoledne parkovné nevybíralo, jinak je zde zdarma jen 1,5h.

Zalidněnost:

Proti našim minulým návštěvám byla zalidněnost tohoto největšího místního areálu výrazně nižší, nikde jsme nečekali žádnou frontu. Ani kabina Piz Nair nebyla nikdy přeplněná. Minimálně v polovině případů jsme na sedačky nasedali přímo z "bloků", bez čekání. Ani na sjezdovce jsme nezažili jinde běžné chumly lidí, často jsme naopak pro sebe měli hektary prostoru a stovky metrů délky sjezdovek jen pro sebe. A to, i když sněhové podmínky nebyly ideální, výrazně přispělo k neskutečně bezpečnému pocitu z lyžování a pohybu na sjezdovce. Btw, za celý týden jsme neviděli žádnou kolizi lyžařů, závažnější zranění nebo to, že by dokonce někoho museli dolů stahovat na saních.

Občerstvení a aprés-ski:

Co se týká gastronomického zázemí, tak to je v celém areálu více než dostatečné, stejně tak vybavení pro děti či začínající lyžaře.

Doprava do střediska a parkování:

Do Mořice to máme z Valašska asi 950 km. První polovina trasy zhruba po Salcburk byla jako vždy v pohodě a rychlá, druhá dál, i kvůli ekoteroristické IG-L zelené stovce v Rakousku, už ubíhala podstatně pomaleji, i když nejpomalejší finální úsek Landeck - Svatý Mořic utekl i díky výrazně menšímu počtu aut směřujících do Livigna rychleji než jindy. V opačném směru jsme ale viděli mnohakilometrovou kolonu u Kufsteinu směr do Německa (dle rádia 40 minut), v našem směru jsme obě D/A projeli sice pomalu, ale jen plynule a jen s pár minutami zdržení.

Cena benzínu po trase: Mondsee, benzinka hned vedle dálnice - 1,527 EUR za litr N95. Vesnice nad Landeckem - okolo 1,58 EUR. Švýcarsko - okolo 1,90 CHF. I dle provozu na benzinkách (Prutz, Ried), kde to byl v tento termín před kovidem "masakr", zatímco teď naprostá pohoda bez čekání, tak letos bylo návštěvníků Alp v tomto termínu výrazně méně.

Na místě, v Surlej, jsme se obešli bez placeného parkování v rezidenci (8 CHF/den), neboť o 200 metrů dál je velké neplacené parkoviště, sic s poznámkou max. 24 h, ale nikdo si s tím zde evidentně hlavu nelámal a některá auta tam stála ne stejném místě několik dní, a to i v části, kde je parkování přes noc značkou zakázáno.

Na místě se lze do areálu dostat ze čtyř výchozích bodů, bohužel parkoviště v jejich přímé blízkosti jsou všechna placená. Konkrétně v Celerině, což je náš obvyklý nástupní bod, se platí 5 CHF na den.