Engadin Svatý Mořic - Corviglia aktuální report z 20.03.2022

Sjezdovky:

I když Švýcarsko odpískalo kovid už někdy před měsícem, povinnost nosit roušky mimo zdravotnická zařízení platí i v MHD. Totéž se týká i kabinových lanovek. Nikdo ale nijak extra nebuzeruje nebo neprudí, i když já třeba tuto povinnost plním použitím velmi řídkého pirátského šátku s lebkami. Řada u nástupní kabinky je tak na dvě minuty. Nahoře, ve druhém patře areálu, se lyžaři ihned rozprchávají ke třem rychlým kapacitním sedačkám. Na to, že je parádní počasí a víkend, zalidněnost areálu je podprůměrná.

Nad Celerinou je téměř jasno a azuro, levá strana areálu nad Mořicem je po ránu ve vrcholových partiích ještě lehce v mracích. Proto první dvě hodiny střídám perfektně vyžehlené a zmrzlé sjezdovky nad Celerinou. U lanovek nikdy nestojíme déle než na 5 sedaček.

Ve chvíli, kdy i levou stranu areálu ozáří slunce, vydáváme se lanovkami a sjezdovkami i na tuto stranu. Bohužel, kolem poledne jsou nižší části zdejších sjezdovek, které jsou přikloněny ke slunci, již značně rozbředlé. Takže zde dáváme pouhé dvě jízdy a vracíme se zpět k Celerině. Krásné červené nad Mořicem pak musíme v dalších dnech zkusit dříve po ránu, než rozměknou na slunci. Stejně tak si všímáme, že ačkoliv v provozu jsou všechna přepravní zařízení, mimo provoz jsou, stejně jako při minulé návštěvě, černé sjezdovky č. 3 a 12. Stejně tak je u lanovky L značně omezena červená sjezdovka č. 4 kvůli závodnímu obřáku.

Visutou kabinou míříme na nejvyšší vrchol areálu ke "koze". I zde nutnost roušek. Poté nějakou dobu střídáme sjezdovky u lanovky W a všímáme si, že okolo půl druhé odpoledne se svahy výrazně vylidnily, zatímco kvalita povrchu těch okolo 2 500 m n. m. je stále prvotřídní. Odpoledne pak končíme pohodovým lyžováním opět v kotli Marguns nad Celerinou, kde se už lanovky točí skoro naprázdno a sjezdovky máme pomalu sami pro sebe.

Lyžařský den končím sjezdem návratovou červenou č. 25 dolů do Celeriny, manželka volí sjezd kabinkou, protože náročnost tohoto návratu je zřejmá. A ano, jak jsme předpokládali, nižší polovina dojezdu je typický jarní rozbředlý kyt, těžká mokrá krupice. Takže pokud by si zde chtěl na této prázdné, členité a pestré sjezdovce, kombinující prudší úseky, ploché přejezdy i lesní pasáže někdo skutečně zalyžovat, tak koncem zimy jen dopoledne.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky letos nejsou nic extra, nahoře je udáván metr, dole zhruba polovina. Ale všechny sjezdovky ve druhém patře areálu (tzn. zhruba nad 2 200 m n. m.) jsou perfektně upraveny a vysněženy, většina z nich je ve velmi dobrém stavu, umožňujícím jízdu na plný plyn, dokonce i v pozdním odpoledni. Ty nižší sjezdovky pak prostě trpí jarními teplotami nebo i přímým sluncem. A pouze při sjezdu z nejvyššího vrcholu jsem zaznamenal pár kamínků na traverzech, všude jinde vše plně OK. V nižších partiích areálu již sníh mimo sjezdovky rychle mizí a jaro se hlásí...

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Přepravní zařízení na Corviglii tvoří mimo přístupového vláčku, pomalé sedačky, visuté kabiny a oběžné kabinky, prakticky pouze rychlé tří-, čtyř- a šestisedačky, většina z nich je s bublinou. Ty doplňuje ještě visutá kabina na vrchol areálu s přepravním taktem zhruba 15 minut. V areálu je i pár vleků u naprosto okrajových sjezdovek, kterým se stejně většina lyžařů vyhýbá.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla vzhledem k exkluzivnímu azurovému počasí (které má přetrvat nejméně dalších 8 dní), kapacitě lanovek i sjezdovek naprosto směšná, a to byl víkend. V dalších dnech to tipuji s bídou na polovinu...

Občerstvení a aprés-ski:

V areálu je několik restaurací, které byly zaplněny už okolo jedenácté. Ceny jsme zatím neviděli, ale jsou samozřejmě patřičně "švýcarské". Ve stánku na dojezdu v Celerině naprosto namátkou: hot dog - 7 CHF, houska raclette - 9 CHF, kafe, čaj - 4 CHF, Red Bull - 6 CHF.

Doprava do střediska a parkování:

Z Valašského království to do Mořice máme zhruba 960 kilometrů, většinu po dálnici. Tuto trasu jsme naprosto pohodově zvládli za zhruba 10 hodin, kdy výrazně rychlejší je první polovina po Linec. Dál na Salzburg a kousek přes Německo už je provoz znatelně hustší a pomalejší. Totální tragédie je Rakousko od Kufsteinu za Innsbruck, kde se člověk vleče kvůli jejich IG-L nudnou a uspávající stovkou. Podobně okreska od Landecku po Zernez, kde v sobotu dřív nebo později narazíte na kolonu směr Livigno. V Zeznezu jsme z této kolony odbočili na Mořic jen dva a ten krátký zbytek cesty zase slušně uběhl.

S parkováním v Mořici je obecně problém, prakticky vše je soukromé nebo placené. Mít zde fabriku na výrobu zákazových značek na parkování musí být zlatý důl. My jsme si opět vybrali ubytování v Surlej, kde i u apartmánu je garáž za 8 CHF na den. Naštěstí 200 metrů od baráku je (alespoň teď po sezoně?) velké neplacené parkoviště, i když i teď pro jistotu ze tří pětin zavřené.

Cena benzínu - v Rakousku na dálnici N95 nejlevněji za 1,999 EUR, my jsme tankovali hned vedle dálnice v Mondsee za 1,729 EUR. Ve Švýcarsku benzín okolo 2,10 CHF.