Sjezdovky:
Celé středisko funguje již před osmou hodinou a do půl desáté je
člověk na svahu skutečně sám. I v exponovaném silvestrovském období zde
bylo na svazích volno i během dne. Tedy kromě modré sjezdovky. Možná je to
také tím, že v městském arealu Corviglia je sice 120 km sjezdovek, ale jen
velmi málo modrých. Vetšina je sjezdů je široká poctivého červeného
sklonu s převýšením kolem 500 až 600 m. I dvojice sjezdovek určená pro
Světový pohár je značená červenou barvou.
Sněhové podmínky:
Celý areal je položený mezi 2 000 a 3 000 metry nad mořem, a tak bylo
vše bílé již od údolí. Během Vánoc nesněžilo, a to bylo na svazích
poznat, neb je areál orientovaný jižně. Po ránu bylo vše tvrdé a po
větru i vyfoukané. Plotny však nebyly nikde.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Firma Garaventa má asi výhradní dodavatelké právo na všechna
zařízení. Od velkých kabin až po sedačkové lanovky nebylo nic jiného
vidět. Kromě velkých kabin pro 100 a více lidí se nemuselo na nic
čekat.
Zalidněnost:
Ve středisku je spousta doplnkových aktivit jako bruslení na jezerech,
hokej, výlety na ledovce, bežky a... Pobyt na méně než 3 pobytové dny se
nejeví jako smysluplný.
Občerstvení a aprés-ski:
I v oblasti občerstvení platí stejný poměr jako u velikosti střediska.
Ceny všeho je třeba vynásobit 4- až 5x. Osobně doporučuji před vstupem do
lokálu povel "roubík do úst". Ceny na svahu a v rezortu jsou stejné:
- káva: 160
- sklenka vína: 250
- polevka: 360
- párek s hranolkami: 400
- pizza / testoviny: 500
- řízek: 1 000
- mečoun: 4 000+ / porce (ano, i mečoun je čerstvý)
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska se dá letět "private jetem" z terminálu v Praze Ruzyni. My
jsme cestovali autem, a to přes Mnichov, Bregenz, Chur a potom přes hory.
Poslední pas má 2 300 metrů. Poslední úsek 80 km mimo dálnici trval i za
dne a výborných podmínek - bez mlhy, ledu a sněhu - téměr dvě hodiny.
Proto bych rád každému doporučil, aby si na příjezd a odjezd naplánoval
tento úsek za světla.