Švýcarsko
-
Graubünden Engadin Svatý Mořic - Corviglia - recenze z osobní návštěvy střediska (aktuální podmínky, doporučení a zkušenosti)
Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Letos jsme opět vyrazili na týden do Mořice, tentokrát již první březnový týden. Šlo o naši již čtvrtou návštěvu střediska, takže jsme již dost dobře věděli, co nás čeká. Ubytování jsme jako vždy měli v Residenza Chesa Margun, kde při objednání loni někdy v srpnu při ještě celkem solidním výběru byla cena překvapivě dokonce o něco málo výhodnější než o rok dříve, a to jsme letos jeli o dva týdny dříve.
A možná pod dojmem letošní zimy, která výrazně omezovala provoz níže položených středisek, už pak po našem návratu domů začaly z nabídky rychle mizet ty nejlepší apartmány v poměru cena výkon, takže už teď, téměř rok dopředu, máme zamluvený březen příštího roku s tím, že ceny v relativně levných březnových týdnech zde šly mnohdy o třetinu nahoru. Na druhou stranu, od Interhome jsme obdrželi slevu za včasnou rezervaci a k tomu po letošním návratu voucher na 500 Kč, což dohromady vykompenzovalo asi třetinu meziročního nárůstu. Jako novinku tu také zavedli turistickou taxu 4,40 CHF na osobu a den.
Letošní rok si budeme pamatovat především kvůli velmi proměnlivému počasí, kdy jsme zažili silný vítr (polovina areálu zavřená), hustou mlhu, kdy poslední den lyžování se dalo jakž tak jezdit pouze po návratové sjezdovce do Celeriny, zbytek Corviglie byl v mracích. Stejně tak jsme zažili dva nádherné slunečné dny, kdy mezi nimi byl jeden, kdy připadlo snad půl metru čerstvého sněhu.
Letos dávám středisku pouze 4 hvězdičky, a to především za to, že bez viditelných výrazných změn nebo investic došlo a i pro příští sezonu dochází k výraznému zdražení cen skipasů, ubytování i jiných služeb.
Sjezdovky:
Letošní návštěva byla proti loňsku jiná v tom, že proti loňské sněhově bídné zimě a na dojezdech těžce jarnímu počasí, bylo letos sněhu dostatek, což se projevilo v tom, že bylo otevřeny téměř všechny sjezdovky, výjimkou byly pouze červená Akademiker a olympijská černá. Poprvé v životě jsme měli šanci zkusit černou č. 3 Lanigiro, což je v horní polovině solidní červená, která se ve druhé polovině láme do celkem dlouhé černé o poměrně konstantním ostrém sklonu. Parádní svezení bylo především na všech červených v levé části areálu, resp. pokud tomu počasí přálo, tak po celém rozsáhlém areálu.
Sněhové podmínky:
Letos byly naprosto excelentní, když jsme odjížděli, tak v horní části areálu bylo hlášeno 275 cm. Díky tomu byly otevřeny i skoro všechny sjezdovky, všemožné propojky, které byly loni zavřené, stejně tak i černý padák č. 11. Díky letos zde vydatné sněhové nadílce byly i spodní části areálu kompletně pod sněhem a procházka Mořicem připomínala spíše Vánoce než přicházející jaro. Takže i dojezdy byly o "normálním" lyžování, nikoliv jen o návratu dolů k parkovišti.
Bohužel, ve slunečných dnech byly spodní partie níže položených sjezdovek brzy rozměklé (odpoledne na dojezdu v Celerině bylo až 12 stupňů), takže hlavně červené v levé části areálu je vhodné si projet dopoledne a pak se přesunout doprava na Marguns, kde výše položené sjezdovky v kotli včetně černých "držely" po celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V lanovkovém parku se zde za rok nic nezměnilo, tzn. i když páteřní svahy obsluhují rychlé sedačky, už je vidět, že i ty prostě stárnou. Trošku omezující je přístup do centra lyžařské oblasti, neb ten stále zajišťují buď pomalá sedačka, visutá kabina, 2 sekce pozemní lanovky nebo asi co do pohodlí a celkové logistiky nejlepší - kabinková lanovka v Celerině.
Co musím zmínit, tak je skutečnost, že i když pár let zpět, když Mořic přešel na dynamické ceny skipasů a ty šly v předprodejích hlavně na okrajové části sezony koupit velmi výhodně, tak dnes již systém "vyladili" tak, že skipasy jsou obecně drahé (v předprodeji) a neskutečně drahé (při koupi na místě). To letos znamenalo, že třeba na náš týden stál celoplošný skipas na 6D od cca 360 CHF pro dospělého, při koupi pár dnů/týdnů předem o 100 CHF více. Při koupi na místě se jednodenka pohybovala okolo 95 CHF a v sezoně byly i exponované dny, kdy to bylo přes 110 CHF.
Zalidněnost:
Zalidněnost areálu byla na začátek března velmi malá. V neděli, kdy počasí nevypadalo nic moc, bylo v Celerině na parkovišti ráno možná 30 (!) aut a i ve slunečné dny to nebyl žádný významnější nával. Nárazové fronty na jednotky minut se tvořily pouze u sedaček I a L, ráno u kabinky z Celeriny. Běžně člověk přijížděl přímo k turniketům, popř. do menšího hloučku.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu je dostatek občerstvoven, jen je nutné počítat s tím, že ceny jsou na švýcarském standardu, tzn. vysoké.
Letos jsme při sněžení a nemožnosti rozumně lyžovat vyzkoušeli wellness - Mineralbad v Samedanu. (Celodenní) vstupné do tohoto třípatrového komplexu přímo v centru vesnice pod kostelem (na věž koukáte ze střešního bazénu) je solidních 42 CHF za dospělého. Parkovat je nutno na placeném parkovišti na okraji Samedanu. Vstup není nutné rezervovat a počet lidí byl při naší návštěvě hluboko pod kapacitou.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava byla letos jedním z pozitivních překvapení, neboť i když byl začátek března, tudíž stále dojezd hlavní lyžařské sezony, oba sobotní přesuny po rakouských a dokonce i německých dálnicích byly prakticky bez kolon. Cestou tam jsme dokonce mohli zastavit na jindy zcela přeplněném parkovišti u Chiemsee. Co nás překvapilo nemile, tak to byly ceny benzínu v Rakousku, kdy rozdíl mezi dálnicí a benzinkami mimo dálnici byl až 0,5 EUR/litr.
Parkování v ubytování je placené (garáž za 8 CHF/den), ale o 200 metrů níže je volná plocha (sic s omezením na 24 hodin, což se zde evidentně nedodržuje) zdarma. Jinak obecně - všude je zde nutné za parkování platit, a to i lanovek - v Celerině paušál za 5 EUR den.
Letos šlo o naši již pátou návštěvu střediska, takže jsme opět jeli do naprosto známého. Proti minulosti se až tak zase moc nezměnilo, prakticky jediné, čeho jsme si zase všimli, jsou neustále rostoucí ceny prakticky všeho klíčového - ubytování, skipasů i parkování.
Ubytování jsme měli opět v Re...
Po loňském super lyžování ve Svatém Mořici byla i letos pro březnový termín volba jasná, obzvláště když v létě a na podzim byla nabídka ubytování od Interhome v Silvaplana - Surlej opět velmi pestrá a navíc ještě dokonce o něco málo levnější než o rok dříve (a obecně na švýcarské poměry i na danou e...
Konečně po třech letech zase máme šanci si v Engadinu stoupnout na lyže
Krasna priroda, dobre upravene trate a vsude, kde je treba ockovani, zcela prazdno. Brusle, bezky, lyze, prochazky , plavani, ... proste nic nechybi. V bazenu v St. Moritz Bad v dobe od 16 do 20 hodin slovy 10 navstevniku. Jedna se o odlehly kout sveta. Prijezd i odjezd je zdlouhavy a vyzaduje 7 a v...
Spindlu se obcas rika "cesky" Davos, Svaty Moric nebo Aspen. Ve vsech ohledech je to prirovnani stejne prilehave, jako ze Petřín je takova Eiffelovka. Ano, jsou to lyzarska strediska. V reálu je Svaty Mořic větší, blyštivější, pompéznější a zajímavější. Samozřejmosti je "fresh track" každý den a úsm...
Tímto navazuji na mou recenzi na areál Corvatsch, kde jsme z lyžařských šesti dnů v Mořici strávili dny dva. Čtyři (neděle, úterý, středa, pátek) jsme strávili ve druhém, výrazně větším místním areálu – na Corviglii. Ta se rozkládá přímo nad Svatým Mořicem a na rozdíl od sportovní a spíše náročně la...
Červenohorské sedlo
